Už nějaký čas jsem tady nic nenapsal a teď se zrovna přihodila příležitost. Shodou okolností jste v nedávné době více diskutovali u článku o včasném nedodání poštovního Obchodního balíku. Ten byl právě nahrazen novou službou Balík do ruky a mně se poštěstilo s ní mít jednu zkušenost, dlužno dodat, že ne zrovna tu nejpříjemnější…
Po letech jsem si nechal „zrichtovat“ kolo, které mi přenechal otec. Kolo je staršího data, bude mu už takových možná 20 let, od té doby v žádném servisu nebylo, takže jsem mu nechal udělat generálku: nové gumy, přehazovačky, sedlo, rukojeti na řídítka, řetěz a další věci, suma sumárum něco přes 3 litry. Sjel jsem si na něm od té doby dvakrát, poprvé, když jsem ho přivezl domů a podruhé, když jsem s ním jel nakoupit nějakou droboť. Krátce po startu jsem si na něm rozbil hubu. Kdo za to může? Kdo nevystavil cyklostezku? Kdo je odpovědný za zvýšený provoz motorových vozidel na silnicích, takže nebohý cyklista musí porušovat předpisy a jezdit po chodníku, aby ho něco nesejmulo?
Důvodů, proč se na tomhle webu dlouho nic nového neobjevilo, je několik. Za prvé neni čas. Chabá výmluva, vím, ale tak to prostě je. Druhý důvod je ten, že než sem něco dalšího lupnu, chtěl jsem web upgradovat na nový redakční systém, což se právě stalo. Ono to má výhodu hlavně pro mě, protože se mi to snáz bude psát. je to samozřejmě vidět i na venek…
Další dovolená na Tenerife je za mnou, tentokráte v březnu 2011 (skončila přesně 1. dubna). Vlastně jsem na ni původně jet neměl, protože už jsem se měl dvakrát starat o čerstvého potomka. Ano, už dvakrát to nevyšlo a když to nevyšlo podruhé, řekli jsme si s drahou polovičkou, že se ještě před třetím pokusem podíváme na tento ostrov, kde „za chvilku“ znamená „kdo ví jestli“ a kde je nejkrutější zima vypadá jako u nás krásné jaro. Zkrátka jsme se chtěli podívat, jak je na Tenerife v březnu, krátce po zimě, kdy ještě moře nemá být od čeho teplé a podobně by na tom měl být i vzduch…
Zrovinka nedávno jsem se zmiňoval
o tom, jak
vypadá nové propojení dopravních okruhů v Č. Budějovicích a jako
další věc jsem si chtěl postěžovat na to, jak nejednoznačně je řešený
kruhový objezd na Okružní ulici. Takž jsem se tam dnes vydal s foťákem a
koukám jak puk: kruháč na Okružní byl v podstatě „opraven“ do
podstatně logičtější formy. Ono to pravděpodobně zase souvisí
s napojením oné propojky a až na jednu drobnost, která se na kruháči
opakuje dvakrát (jednou ve směru od J. Hradce a jednou ve směru z města od
Nádražní ulice), ubyla v ČB jedna dopravní nelogičnost…
Byl jsem se začátkem října
tohoto roku podívat na stavbu propojení dopravních okruhů České
Budějovice. Byl jsem se tam podívat s foťákem, abych si vyfotil, jak to tam
vlastně vypadá. Dostat se tam dá z několika míst, z jednoho na novou
propojku a s ní související odbočky šlo dokonce vjet autem bez porušení
jakéhokoli předpisu (nemůžu za to, že někdo ukradl zákazovou značku),
takže jsem se po něm už i projel. Je to v podstatě hotové a má to být
otevřeno ještě tento měsíc s tím, že dokončovat se to bude za chodu
ještě do března roku 2011. Alespoň tak to hlásají stránky města České
Budějovice. Dost bylo keců, pojďme se podívat na pár fotek…
Podle obrázku nejspíše
poznáte, jak celá anabáze s reklamací vadného disku dopadla, zejména
pokud jste četli jak první část (vytvoření
RMA), tak druhou (odeslání
výrobci). Touto třetí částí krátký seriál končí a vy se můžete
nyní podívat na časový průběh od doby odeslání do doby přijetí
nového disku…
V minulém
díle jsem hovořil o vytvoření RMA, dnes to bude o něco
zajímavější. Balík je potřeba odeslat do Německa, a to způsobem, který
by mě nestál příliš mnoho peněz (aby se vůbec vyplatilo blbý 80GB disk
takto reklamovat). Podle toho, co jsem našel na webech přepravních
společností, by za to PPLka chtěla zhruba 450 Kč, Česká Pošta přes
5 stovek a DHL (která funguje v Německu a dokonce má i něco společného
s PPL) na tom nebyla o nic líp (kromě toho, že se tam taková informace
vůbec blbě hledá). Zkrátka jsem nakonec použil kombinaci tří přepravců,
z nichž ten, který mi umožnil kombinaci dvou zbývajících, byl
nejdražší a činil zhruba přesně polovinu celé částky…
Naskytla se mi
zajímavá příležitost vyzkoušet si možnost reklamace pevného disku
přímo u výrobce, konkrétně Western Digital. Do rukou se mi dostal celkem
nezajímavý vadný pevný disk: WD800AAJS (3,5″ SATA WD Caviar Blue
s kapacitou 80 GB, 8MB bufferem a 7 200 otáčkami za minutu). Původní
doklad od něj pochopitelně nemám, nicméně jeho záruka daná výrobcem
vyprší 19. října tohoto roku. A tak jsem si řekl, že bych mohl zkusit
reklamovat disk přímo u výrobce, protože podle prvních náznaků po
zadání jeho sériového čísla na web výrobce to vypadalo, že by mohla
reklamace projít. Disk měl vadu: po roztočení zacvakal hlavičkami, pokusil
se párkrát znovu roztočit a pak to vzdal a zastavil se. V počítači se
vůbec nedetekuje, nebo se detekuje nesmyslně. Zkrátka diagnóza jasná: disk
odešel.
V této první části se vám pokusím vylíčit proceduru vyplnění RMA formuláře na webu výrobce. Další část popisuje nejsložitější a asi nejzajímavější proceduru – odeslání balíku do Německa tak, aby to nevyšlo dráž (nebo skoro tak draho) jako nový disk téže kapacity ;-). Pak už zbývá jen čekat na balík. Rovnou mohu prozradit, že podle posledního mailu od výrobce je již nový disk na cestě, ale to moc předbíhám…
Možná to o mě
víte, možná ne, ale byl jsem hodně dlouhou dobu spokojeným uživatelem
SeaMonkey, což, pokud to náhodou nevíte, je webový prohlížeč. Tedy nejen
webový prohlížeč. A abych byl úplně přesný a upřímný, spokojeným
uživatelem tohoto softwaru jsem poslední dobou nebyl. Mno, vlastně asi tak
dlouho, co existuje řada 2.x. A tak jsem se konečně dokopal k tomu, že
jsem přešel na prohlížeč Google Chrome, což ovšem nebylo snadné
s ohledem na fakt, že Chrome neumožňuje import dat ze SeaMonkey a já tam
těch dat skutečně neměl málo, hlavně spoustu uložených hesel. No, ale
nakonec se zadařilo a pokud chcete vědět, jak se to dělá a hlavně proč
jsem to udělal, čtěte dále…
Možná patříte mezi pár šťastlivců, kteří používají
Windows XP x64 (je to dokonce legálně možné, na Windows XP x64 lze legálně
downgradovat z Windows Vista i Windows 7, v případě Windows Vista to je
skoro upgrade, v případě 32bitové verze Windows Vista určitě). Pak jste
se také možná potýkali s problémem, jak rozchodit nějaký ten hardware.
Po pravdě řečeno já jsem zatím pod Windows XP x64 rozchodil vše, co jsem
potřeboval, i to, co jsem si myslel, že už nerozchodím. Něco chodí
spolehlivěji, s něčím jsou drobné problémy, ale v zásadě jsem
rozchodil všechno. I takové „střepiny“, jako jsou skenery HP ScanJet 5P
nebo dokonce 4c (HP
ScanJet 5P jsem rozchodil i pod Windows Vista, i když jen pod 32bit.
verzí, protože jsem bohužel pro x64 variantu nenašel ovladače). Je to
samozřejmě oříšek, nejde to tak snadno, jak byste asi chtěli, ale jde to a
dokonce to ve výsledku vypadá, jakoby systém ten skener podporoval odjakživa
(není totiž použit žádný ovladač třetí strany, pouze to, co se dá
splašit od Microsoftu). Pokud vás zajímá, jak na to, čtěte dále…
Skončily volby. Volby, ve kterých poprvé
kandidovala také Česká pirátská strana. Strana s kontroverzním
názvem a pro mnohé kontroverzním hlavním cílem (Miroslav Kalousek (TOP09)
je přesvědčen, že strana si klade za cíl přivlastnit si majetek někoho
jiného). ČPS získala ve volbách 0,8 % (v absolutním počtu hlasů je to
dokonce méně, než získal preferenčních hlasů sám Karel Schwarzenberg),
což může na jednu stranu vypadat jako propadák, na druhou stranu je to ale
úspěch, a to z několika úhlů pohledu…
Poslední dobou
jsem svědkem pozoruhodného boje proti mléčným automatům. Oč jde? To
takhle někteří farmáři konečně dostali rozum a řekli si, že už dále
nebudou do molochu mlékárenského průmyslu prodávat své mléko pod cenou a
začali ho prodávat koncovým zákazníkům přímo prostřednictvím
automatů. Zájem je obrovský a to i přes skutečnost, že průměrný
český spotřebitel pořád hledí na cenu a raději než opravdové mléko si
koupí mrtvou bílou tekutinu v krabici za cenu zhruba 10 korun (v akci
i méně). Litr mléka z automatu obvykle stojí 15 Kč (tedy u nás v Č.
Budějovicích tomu tak je, máme tu, tuším, dva, jeden u supermarketu Terno,
druhý u supermarketu Tesco, v obou je cena stejná), takže pořád existuje
nižší nabídka („krabicáky“ za 12 a méně korun), ale i dražší
(litr „polotuku“ od Madety přes 16 Kč, Selské mléko přes dvacku,
totéž BIO od Olmy). Mlékárenský průmysl v čele s Madetou a dalšími
(u nás na jihu s tím má problém hlavně Madeta, proto říkám „v čele
s Madetou“) tohle není schopen rozdejchat. Doteď nepřekousl „drzost
farmářů“ obejít jejich oligopol a prodávat mléko přímo koncovému
zákazníkovi. Mlékárenský průmysl to celkem pochopitelně bolí, protože
ti, kteří byli doteď „dřeni z kůže“ tím, že víc jak přibližně
bůra jim mlékárna za litr mléka nedala, si najednou dovolili prodávat litr
za 15 Kč a „ty svině spotřebitelský jim to kupujou a můžou se po tom
utlouct“. Mlékárnám klesají zisky, mléko je pro ně najednou dražší a
už tak drahé mléčné výrobky nejdou najednou tolik na odbyt, protože je
potřeba v rámci přežití je zdražit (už se objevily i nové finty –
cena je zachována, zmenšilo se balení). A tak se mlékárny rozhodly bít na
poplach a zvolili vskutku ďábelskou metodu. Začínají všemožně lobbovat
za rozšiřování mýtu, že „syrové mléko může ohrozit lidské
zdraví“…
Nedávno jsem se zmiňoval o tom,
jak
jsem reklamoval včasné nedodání obchodního balíku u České pošty.
Překvapivě mi už tento týden přišla poštou odpověď a to taková, že
tato část povídání o celé záležitosti bude poslední. Pošta totiž
reklamaci uznala a vyplatí mi náhradu ve výši rozdílu ceny obchodního
balíku a balíku, který měl nárok přijít později. Je to fakt „hodně“
peněz a určitě si položíte otázku, zda mi to za to ani ne
pivo stálo…
Věděli jste, že můžete
reklamovat včasné nedodání balíku Českou Poštou? Popíšu vám zde svou
zkušenost, která začala celkem nevinně – posláním obchodního balíku.
Zkušenost bude rozepsána do více částí, protože jsem zjistil, že během
jednoho dne se reklamace u České Pošty vyřídit nedá, přestože by to
bylo technicky možné…
