Členky jistého „vysoce neziskového“ sdružení s názvem „Hate Free Women“ se jednoho krásného dne rozhodly, že otestují reakci svých mužů na nevěru. Smyslem tohoto konání mělo být zjištění, zda se úsměv jejich milujících manželů promění v hněv a nenávist či nikoli. Test spočíval v tom, že každá žena si našla milence, poté ho přivedla domů do rodinného kruhu, společně s manželem povečeřeli, sledovali zprávy na Nově a podobně, no a celá akce vyvrcholila tím, že žena zatáhla svého milence do postele, manžela požádala, aby na chvilku uvolnil místo, následně se žena i milenec svlékli a zhusta si to v posteli rozdali. Žena přitom zaznamenávala reakce svého manžela a výsledek druhý den ráno zapsala, aby se s výsledkem pochlubila na schůzi sdružení Hate Free Women. Následně z toho vznikla statistika, ze které vyplývá následující:…
Můžete jeden člověk od jiného člověka odebrat zboží a nezaplatit za něj? U nás ano. Bude-li částka dost malá, velmi pravděpodobně vám ani nikdo nepomůže. Chci se s vámi podělit o příběh z Aukra, kde hlavní roli hraje nějaký Jan Klement z Ostravy…
V předchozím postu jsem zmiňoval, že tady nic nového nevychází. Tak tomu bude zřejmě i nadále, nicméně aby to tu úplně nepochcípalo, vrazil jsem si na homepage Google Plus gadget, kde se bude objevovat pět nejnovějších postů na mém Google+ profilu. Ano, jsem na Google Plus. Jakkoli sociální sítě nemusím, rozhodl jsem se, že se s aspoň jednou trošku seznámím. Takovou, která mi je nejsympatičtější (jasně, je to jako volit menší zlo, ale tak co už)…
Kdyby něco, mé texty stále vycházejí na Deep in IT a semo tamo i na CDR.cz (ty dva weby mají momentálně společný redakční systém a databázi). Konkrétně čistě moje věci najdete na adrese diit.cz/autor/wift (případně si diit.cz nahraďte cdr.cz). I to je důvod, proč nic nevychází zde. Nechci to zbytečně duplikovat.
Jak jste si jistě všimli, na tomto webu se už drahnou dobu nic nového nestalo. Důvod je jednoduchý a prakticky stejný u všech podobných osobních blogů. Neni čas py░ o, nicméně pouze o tom to není…V říjnu roku 2012 nařídila Evropská unie Česku přejmenovat produkt z Česka pocházející a dlouhá léta označovaný jako „pomazánkové máslo“ tak, aby neobsahoval slovo „máslo“, protože prostě podle norem nejde o máslo, neboť neobsahuje 80 % mléčného tuku. Dovoluji si tímto navrhnout Choceňské mlékárně, která ho podle mě dělá nejlépe, aby svůj produkt označovala takto (ostatní výrobci mohou použít ekvivalentní úpravu):
Domnívám se, že tento způsob označení je zcela v souladu s požadavky EU a zároveň je nejšetrnější ke koncovému zákazníkovi, tedy spotřebiteli.
Už nějaký čas jsem tady nic nenapsal a teď se zrovna přihodila příležitost. Shodou okolností jste v nedávné době více diskutovali u článku o včasném nedodání poštovního Obchodního balíku. Ten byl právě nahrazen novou službou Balík do ruky a mně se poštěstilo s ní mít jednu zkušenost, dlužno dodat, že ne zrovna tu nejpříjemnější…
Po letech jsem si nechal „zrichtovat“ kolo, které mi přenechal otec. Kolo je staršího data, bude mu už takových možná 20 let, od té doby v žádném servisu nebylo, takže jsem mu nechal udělat generálku: nové gumy, přehazovačky, sedlo, rukojeti na řídítka, řetěz a další věci, suma sumárum něco přes 3 litry. Sjel jsem si na něm od té doby dvakrát, poprvé, když jsem ho přivezl domů a podruhé, když jsem s ním jel nakoupit nějakou droboť. Krátce po startu jsem si na něm rozbil hubu. Kdo za to může? Kdo nevystavil cyklostezku? Kdo je odpovědný za zvýšený provoz motorových vozidel na silnicích, takže nebohý cyklista musí porušovat předpisy a jezdit po chodníku, aby ho něco nesejmulo?
Důvodů, proč se na tomhle webu dlouho nic nového neobjevilo, je několik. Za prvé neni čas. Chabá výmluva, vím, ale tak to prostě je. Druhý důvod je ten, že než sem něco dalšího lupnu, chtěl jsem web upgradovat na nový redakční systém, což se právě stalo. Ono to má výhodu hlavně pro mě, protože se mi to snáz bude psát. je to samozřejmě vidět i na venek…
Další dovolená na Tenerife je za mnou, tentokráte v březnu 2011 (skončila přesně 1. dubna). Vlastně jsem na ni původně jet neměl, protože už jsem se měl dvakrát starat o čerstvého potomka. Ano, už dvakrát to nevyšlo a když to nevyšlo podruhé, řekli jsme si s drahou polovičkou, že se ještě před třetím pokusem podíváme na tento ostrov, kde „za chvilku“ znamená „kdo ví jestli“ a kde je nejkrutější zima vypadá jako u nás krásné jaro. Zkrátka jsme se chtěli podívat, jak je na Tenerife v březnu, krátce po zimě, kdy ještě moře nemá být od čeho teplé a podobně by na tom měl být i vzduch…
Zrovinka nedávno jsem se zmiňoval
o tom, jak
vypadá nové propojení dopravních okruhů v Č. Budějovicích a jako
další věc jsem si chtěl postěžovat na to, jak nejednoznačně je řešený
kruhový objezd na Okružní ulici. Takž jsem se tam dnes vydal s foťákem a
koukám jak puk: kruháč na Okružní byl v podstatě „opraven“ do
podstatně logičtější formy. Ono to pravděpodobně zase souvisí
s napojením oné propojky a až na jednu drobnost, která se na kruháči
opakuje dvakrát (jednou ve směru od J. Hradce a jednou ve směru z města od
Nádražní ulice), ubyla v ČB jedna dopravní nelogičnost…
Byl jsem se začátkem října
tohoto roku podívat na stavbu propojení dopravních okruhů České
Budějovice. Byl jsem se tam podívat s foťákem, abych si vyfotil, jak to tam
vlastně vypadá. Dostat se tam dá z několika míst, z jednoho na novou
propojku a s ní související odbočky šlo dokonce vjet autem bez porušení
jakéhokoli předpisu (nemůžu za to, že někdo ukradl zákazovou značku),
takže jsem se po něm už i projel. Je to v podstatě hotové a má to být
otevřeno ještě tento měsíc s tím, že dokončovat se to bude za chodu
ještě do března roku 2011. Alespoň tak to hlásají stránky města České
Budějovice. Dost bylo keců, pojďme se podívat na pár fotek…
Podle obrázku nejspíše
poznáte, jak celá anabáze s reklamací vadného disku dopadla, zejména
pokud jste četli jak první část (vytvoření
RMA), tak druhou (odeslání
výrobci). Touto třetí částí krátký seriál končí a vy se můžete
nyní podívat na časový průběh od doby odeslání do doby přijetí
nového disku…
V minulém
díle jsem hovořil o vytvoření RMA, dnes to bude o něco
zajímavější. Balík je potřeba odeslat do Německa, a to způsobem, který
by mě nestál příliš mnoho peněz (aby se vůbec vyplatilo blbý 80GB disk
takto reklamovat). Podle toho, co jsem našel na webech přepravních
společností, by za to PPLka chtěla zhruba 450 Kč, Česká Pošta přes
5 stovek a DHL (která funguje v Německu a dokonce má i něco společného
s PPL) na tom nebyla o nic líp (kromě toho, že se tam taková informace
vůbec blbě hledá). Zkrátka jsem nakonec použil kombinaci tří přepravců,
z nichž ten, který mi umožnil kombinaci dvou zbývajících, byl
nejdražší a činil zhruba přesně polovinu celé částky…
Naskytla se mi
zajímavá příležitost vyzkoušet si možnost reklamace pevného disku
přímo u výrobce, konkrétně Western Digital. Do rukou se mi dostal celkem
nezajímavý vadný pevný disk: WD800AAJS (3,5″ SATA WD Caviar Blue
s kapacitou 80 GB, 8MB bufferem a 7 200 otáčkami za minutu). Původní
doklad od něj pochopitelně nemám, nicméně jeho záruka daná výrobcem
vyprší 19. října tohoto roku. A tak jsem si řekl, že bych mohl zkusit
reklamovat disk přímo u výrobce, protože podle prvních náznaků po
zadání jeho sériového čísla na web výrobce to vypadalo, že by mohla
reklamace projít. Disk měl vadu: po roztočení zacvakal hlavičkami, pokusil
se párkrát znovu roztočit a pak to vzdal a zastavil se. V počítači se
vůbec nedetekuje, nebo se detekuje nesmyslně. Zkrátka diagnóza jasná: disk
odešel.
V této první části se vám pokusím vylíčit proceduru vyplnění RMA formuláře na webu výrobce. Další část popisuje nejsložitější a asi nejzajímavější proceduru – odeslání balíku do Německa tak, aby to nevyšlo dráž (nebo skoro tak draho) jako nový disk téže kapacity ;-). Pak už zbývá jen čekat na balík. Rovnou mohu prozradit, že podle posledního mailu od výrobce je již nový disk na cestě, ale to moc předbíhám…
Možná to o mě
víte, možná ne, ale byl jsem hodně dlouhou dobu spokojeným uživatelem
SeaMonkey, což, pokud to náhodou nevíte, je webový prohlížeč. Tedy nejen
webový prohlížeč. A abych byl úplně přesný a upřímný, spokojeným
uživatelem tohoto softwaru jsem poslední dobou nebyl. Mno, vlastně asi tak
dlouho, co existuje řada 2.x. A tak jsem se konečně dokopal k tomu, že
jsem přešel na prohlížeč Google Chrome, což ovšem nebylo snadné
s ohledem na fakt, že Chrome neumožňuje import dat ze SeaMonkey a já tam
těch dat skutečně neměl málo, hlavně spoustu uložených hesel. No, ale
nakonec se zadařilo a pokud chcete vědět, jak se to dělá a hlavně proč
jsem to udělal, čtěte dále…
