WRAPUCH.NET

Balík do ruky z vás může chtít vytáhnout peníze - nedejte se!

Fri, 20 Jan 2012 16:16:00 +0100

Už nějaký čas jsem tady nic nenapsal a teď se zrovna přihodila příležitost. Shodou okolností jste v nedávné době více diskutovali u článku o včasném nedodání poštovního Obchodního balíku. Ten byl právě nahrazen novou službou Balík do ruky a mně se poštěstilo s ní mít jednu zkušenost, dlužno dodat, že ne zrovna tu nejpříjemnější…

Balík do ruky v podstatě nahradil Obchodní balík se vším všudy a přidal mu několik zajímavých vlastností, které bylo možné využívat už do té doby. Je mezi nimi i kontaktování příjemce, aby bylo možné sladit jeho potřeby s možnostmi doručovatele. Už v době podání zásilky mi přišla první SMSka informující mě o čísle balíku a o tom, že zásilka byla podána. Celkem příjemné.

Následně byla druhý den doručena SMSka informující mě o tom, že mi bude balík dnes doručen. OK, v pořádku, ovšem třetí SMSka mě rozštípla. Vystavuji v plném znění včetně telefonního čísla domnělého doručovatele:

Kámen úrazu podle mého názoru spočívá v tom, že na příjemce je kladen požadavek na nechtěné výdaje – buďto je potřeba někam zatelefonovat, nebo je potřeba si někam dojet. To je nejen krokem zpět, ale považuji to rovněž za nemorální. A tak jsme se pokusil zjistit, jestli jde o standardní postup.

Zavolal jsem na infolinku České pošty, zhruba 7 minut poslouchal v té chvíli již notně otravnou skladbu, až se ozvala nějaká asistentka, které jsem vylíčil svůj problém. Asistentka za mě nahlédla do podmínek služby Balík do ruky a nic takového, jakože by měl příjemce zásilky někam volat, jinak se z Balíku do ruky stane Balík na poštu, nenašla. Poradila mi číslo ještě na nějakou paní, která má jakože za náš region cosi řešit se zákazníky, té jsem se ale již nedovolal.

Každopádně toto standardní postup není. Pokud se vám něco podobného stane, na rozdíl ode mě na SMSku nereagujte, nikam nevolejte (nebo si na to pošťáci zvyknou) a počkejte, až balík sám dorazí, nebo nedorazí v uvedený den. Pakliže nedorazí, informujte odesílatele (protože on je v tu chvíli klientem pošty, ne vy, on zaplatil za službu, kterou si po České poště vyžádal), že ve stanoveném časovém limitu nedošlo ani k pokusu o doručení zásilky a ať toto reklamuje.

Domnívám se, že uvedená situace byla spíše výjimkou a že by se rozhodně stávat neměla, takže se už těším na druhý případ. Sluší se dodat, že jsem na SMSku zareagoval tak, jak požadovala, hovor trval 38 sekund, takže podle toho byl také mým operátorem zpoplatněn, s pánem, který se ohlásil jako Česká pošta, jsem se domluvil na doručení a balík mám už doma, takže bych měl být teoreticky spokojen s poměrně spolehlivým fungováním České pošty. Nejsem. Jde o princip. Pošta prostě standardně nemůže po příjemci chtít, aby vynakládal jakékoli náklady na doručení balíku, jehož dopravu si objednal někdo jiný. První, o co se má pošta pokusit, je doručení zásilky, to, že informuje dopředu, je sice pěkné, ale žádost o zavolání zpět, jinak …, není pouhým informováním, ale snahou zjednodušit si práci, potažmo ušetřit na telefonátu. Korektní postup by byl, že dopravce sám příjemci zavolá, jako to dělají konkurenční přepravní společnosti (i když jistá nejmenovaná také dříve zkoušela, jestli zavolám zpět – už si naštěstí odvykli, asi bylo více stížností na tento postup – stejně tak doporučuji „vyškolit“ pracovníky České pošty, ať si nezvykají přenášet své povinnosti na příjemce zásilek).

PS: Dnes (24.1.) jsem měl tu čest sám odesílat „Balík do ruky“. Dozvěděl jsem se zajímavou věc: pokud dám poště tel. číslo příjemce, je balík o celé 2 koruny levnější :-).

Micicák Matěj

Fri, 25 Nov 2011 21:42:00 +0100

Ještě starší kočičák, než byla Jeana, je náš Matěj, který se narodil v srpnu 1994, takže už je mu v době vytváření této galerie 17 let. Mezitím se nasyslila halda fotek, které by bylo škoda nevystavit.

„Micicák“ (nebo taky „micík“) Matěj je perský černobílý dlouhosrstý kastrovaný kocour a je to neuvěřitelnej pohodář. Už teda nemá zoubky (hlavně zoubky „načínáčky“, něco tvrdýho mu ještě v tlamičce zbylo, protože občas v něm granulky chroustnou, jinak je ale běžně spíš polyká), ale jinak se má celkem čile xvětu a dokonce si teď i začal hrát s „myší na provázku“, na což jsme koukali zrovna tak jak ta pověstná vyoraná myš. Je to náš zatím nejdéle žijící kočičák.

Moucha na Černé Věži v Českých Budějovicích

Mon, 31 Oct 2011 18:59:00 +0100

Tohle neni přímo flóra, ani fauna, nicméně zahrnuje to mouchu, takže proto je to zařazeno do tohoto alba ;-).

Na fotografiích je „černověžní moucha“ umístěná na Černé Věži v Českých Budějovicích jako jedna ze soch letní výstavy Umění ve městě. Byla focena ráno 31.10.2011 několik hodin před tím, než byla sundána (alespoň dle informací z ČB. radnice).

Jak jsem se vyflákal na kole a kdo za to může

Wed, 31 Aug 2011 20:30:00 +0200

Po letech jsem si nechal „zrichtovat“ kolo, které mi přenechal otec. Kolo je staršího data, bude mu už takových možná 20 let, od té doby v žádném servisu nebylo, takže jsem mu nechal udělat generálku: nové gumy, přehazovačky, sedlo, rukojeti na řídítka, řetěz a další věci, suma sumárum něco přes 3 litry. Sjel jsem si na něm od té doby dvakrát, poprvé, když jsem ho přivezl domů a podruhé, když jsem s ním jel nakoupit nějakou droboť. Krátce po startu jsem si na něm rozbil hubu. Kdo za to může? Kdo nevystavil cyklostezku? Kdo je odpovědný za zvýšený provoz motorových vozidel na silnicích, takže nebohý cyklista musí porušovat předpisy a jezdit po chodníku, aby ho něco nesejmulo?

Pokud jste z konce předchozího odstavce nabyli dojmu, že jsem jedním z těch vlezlých a drzých pumpičkářů, co otravují motoristům život a co se snaží za každou cenu prosazovat ekologii a jiné voloviny, pak jsem vás možná nachytal. Ne, přátelé, já jsem si nechal zrichtovat kolo proto, že už (nejspíš, dlouhou jsem to nezkoumal) nejsem „do-cent“ (a je třeba s tím něco udělat) a taky proto, že mě jízda na kole svým způsobem baví. Protože jsem ale více řidič než cyklista a navíc v obou kategoriích poměrně ohleduplný, pak vím, jak se mám na silnici chovat, abych nepřekážel.

Na otázky z úvodního odstavce tedy mohu odpovědět asi takto:

Kdo nevystavil cykostezku? – Nevím a je mi to jedno. U nás v ČB jsou cyklostezky zhruba jako jihočeská dálnice (vede to pár jednotek délky – a dál nic). Vedou odnikud nikam a jsou povětšinou k ničemu, čest výjimkám. Nicméně nevím o tom, že by byl někdo povinen cyklostezky stavět. Otázka je tedy bezpředmětná.
Kdo je odpovědný za zvýšený provoz motorových vozidel na silnicích… – no, kdo, my všichni. Doba je taková. Pokud cyklisté nechtějí, aby na silnicích jezdila auta, mají smůlu. Silnice jsou dělány primárně pro motorová vozidla. Pro cyklisty jsou právě ty cyklostezky. Že stojí za prd? No, já to taky říkal ;).
A konečně: Kdo může za to, že jsem si rozbil na kole hubu? Na to je jednoduchá a jediná správná odpověď: můžu si za to sám.

To, že jsem se na kole vymázl, je jen a jen moje vina. Byl jsem to já, kdo na kolo usedl. Byl jsem to já, kdo se rozhodl, že ze silnice přejede na chodník, abych nepřekážel autům. A byl jsem to já, kdo na ten chodník špatně najel. Dobře mi tak. Při nájezdu na snížený (určený pro nájezd aut) obrubník z ostrého (ne moc, ale přeci ostrého) úhlu mi přední kolo podklouzlo a už jsem letěl. Přistál jsem na chodníku rukama napřed, následovala hlava a koleno. Ruce odřené, naražená levá část fucu, odřená brada, nepatrná oděrka na levém rohu čela, naražené koleno. Suma sumárum jsem dopadl ještě dobře. Kolo dopadlo o něco hůř, natrhla se fungl nová sedačka za 220 Kč, to mě nasralo asi nejvíc :).

Jakmile jsem shledal, že už dneska dál jet nechci, otočil jsem to a hnal jsem domů se dát do pořádku. Doma jsem zjistil, že v tom pádu mi uletěly brejle, takže (už v autě) jsem se vydal zpět si je vyzvednout. Už Petr Nárožný, když komentoval seriál Mach a Šebestová, říkal, že „brejle se bez brejlí těžko hledaj“. Hledaj se o to hůř, když vám je někdo mezitím přemístí. A hledaj se o to hůř, oč jsou starší, a oprýskanější. A hledaj se ještě o to hůř, když vám někdo ohleduplný brejle takovýho vzezření položi na žulový sloupek :). Se vším jsem se nakonec úspěšně vypořádal, pádem zmodifikované brýle uvedl do původního tvaru a sebe se jal konečně ošetřit.

Proč mi to podklouzlo? Měl jsem dojem. že nájezd pod úhlem, při němž jsem se tentokráte zřítil směrem k asfaltu, jsem absolvoval už několikrát a dokonce pod ostřejším úhlem. Jenže to jsem měl ještě staré pneumatiky s poměrně „traktoráckým“ vzorkem, které jednak „by design“ a jednak solidním ojetím svým tvarem připomínaly pneumatiku od auta – zkrátka měly takovou širší plochou stopu. Nové gumy jsou ovšem hezky kulaté a navíc jak jsou nové, mají ještě „chlupy“. To všechno zřejmě přispělo k tomu, že se nájezd na obrubník pod tímto úhlem nezadařil.

Příště musím být opatrnější ;).

Mimochodem: proč jsem si nechal za 3 litry opravit starej kříp a nekoupil něco modernějšího? Mám k tomu kolu takový vztah – má totiž velmi sympatické to středové ozubené kolo, co mu nemohu přijít na korektní pojmenování (někde se tomu říká převodník, možná také vícekolo, tác, ale vícekolečko je spíše to na zadním kole). Tenhle (já tomu říkám) „talíř“ (je to i blízko výrazu „tác“) je totiž šišatý.

Vrcholy té „šišatosti“ jsou ve směru pedálů. Takhle na fotce to moc dobře vidět není, ale když se s tím zatočí, tak je to znát.

Kdybyste to nevěděli, tak smysl téhle šišatosti je ve snaze eliminovat tzv. „mrtvý bod“ během šlapání. Jestli to fakt funguje, to nevím, ale ten pocit je každopádně jiný a mohu říci, že jsem si na to rychle zvykl, nechtěl bych se vrátit ke klasickému kulatému „talíři“, tenhle šišatý je mi na šlapání jaksi příjemnější. Neměnil bych za klasický „talíř“, jsem zvyklý na svého „drakouše“, i když mě dneska skolil :).

PS: Něco o té šišatosti je na Wikipedii (našel jsem to dle loga Biopace na tom „talíři“). Dělalo se to prý 10 let od roku 1983 a vypadá to, že už se to fakt nedělá. To je skoro škoda, i když to mnozí považují za zbytečnost. Budu si „drakouše“ víc hýčkat ;).

6. mezinárodní sraz VW brouků Hosín (srpen 2011)

Sun, 28 Aug 2011 22:40:00 +0200

Ve dnech 26. – 28. srpna 2011 se konal v Jižních čechách na letišti Hosín u Českých Budějovic staz VolksWagen „brouků“ a další VW „havěti“.

26. srpna večer hrála vodňanská kapela Pozor, vizita! a jeden z jejích členů (bubeník „Liba“) se pak druhý den zúčastnil jak spanilé jízdy brouků do Českých Budějovic a zpět na letiště Hosín, tak i závodů na letišti (se svou „Liba Buggy“ vytvořenou v Autodílně Procházka, jejíž hlavní postava p. Procházka byl taktéž na srazu přítomen).

Přijel se podívat také „dragster-brouk“ z Holandska, bohužel jako na potvoru nevyšlo počasí a mně nevyšlo natočení videa, když si ten >300koňový brouk po dráze sjel před tím, než začalo pršet.

Fotogalerie zatím obsahuje jen fotky (a jedno video nalezené na YouTube), později přidám vlastní videa (až je zpracuju). Všechno (kromě „cizího“ videa z YouTube) foceno mým Samsungem Wave (S8500).

Upgrade webu WRAPUCH.NET

Sun, 07 Aug 2011 00:22:00 +0200

Důvodů, proč se na tomhle webu dlouho nic nového neobjevilo, je několik. Za prvé neni čas. Chabá výmluva, vím, ale tak to prostě je. Druhý důvod je ten, že než sem něco dalšího lupnu, chtěl jsem web upgradovat na nový redakční systém, což se právě stalo. Ono to má výhodu hlavně pro mě, protože se mi to snáz bude psát. je to samozřejmě vidět i na venek…

Zmodifikoval jsem si jednu šablonu a oblékl ji do „Tenerife“, mé oblíbené dovolenkové destinace. Obloha s mraky i voda v moři – obojí pochází odtud, sám jsem si to vyfotil a pro účely tohoto webu poupravil. Web je teď možná modrý víc, než je zdrávo, ale jak říká Hejma – „modrá je dobrá“ ;). Jiní zase říkají „na design sere pes, důležitý je obsah“.

Rád bych v tuto chvíli jen zmínil, že web ještě nefunguje tak, jak bych si to představoval. Je to tak z 80% 95% 98,9%. Z fotogalerie mi zmizela veškerá videa, která byla součástí popisků – zkusím je tam nastrkat časem zpět, pokud to vůbec půjde – hotovo, videa jsou zpět. Jsou také pryč takové ty články jako „O mém serveru“ a podobně, jsou sice dostupné, ale nejsou „doklikatelné“, časem spravím, beztak o moc nešlo, možná některé smažu. A trošku mi zlobí datum, tedy jeho zobrazení u článku, pokud je vydán v neděli (jako tento) – opraveno (díky junovi).

Jedna celkem po právu vypíchnutelná výhoda nového webu: hezké odkazy, už žádné otazníky, php, rovnítka a jiné pičičandičky. Juneau (autor redakčního systému, na kterém tento web běží) tohle dává fakt dobře. Mnozí tvůrci komerčních drahých CMS by se od něj mohli učit.

Fotogalerie byla (až na ta videa v popiscích) také převedena, takže veškeré fotky jsou opět na svém místě (tam to při převodu trochu zazlobilo, musel jsem změnit umístění fotek na serveru a u náhledů změnit názvy, trochu mi to dalo zabrat, ale už je to za mnou). Stránka pro samotné fotky má trochu jiné rozvržení než všechny ostatní, protože jsem ji přizpůsobil fotkám velkým až 1200 bodů na šířku (bylo to nutné). Ono je vůbec na hovno prohlížet fotky na malém monitoru, takže prostě tak ;).

Dodatečně jsem si všiml, že web vypadá celkem slušně i na chytrých telefonech, konkrétně jsem to zkoušel na Samsungu Wave (S8500) s OS Bada, tam vypadají poměrně pěkně i fotky. Zde jsou ukázky:

Co se textů týče, převedeno bylo úplně vše, nicméně pokud něco postrádáte, co tu dřív bylo, pak jsem to smazal, prostě, no :). Ještě budu muset něco udělat s těma kravskýma smajlíkama, co se mi tu objevují – mám raději textové – pořešeno.

To je zatím velice zhruba vše. Jak bude zase trocha času, něco sem lupnu. Mám určitě v plánu udělat větší článek o „coollaborce“, protože se mi dostalo po delším čase (i po víc jak roce) do pazour několik čipů (převážně procesorů s nahými jádry), které jsem kdysi coollaborkou podmázl, takže mám poměrně dost obrázků a nějaká ta videa. Spáchat to vyžaduje jen jedno: aby měl den takových alespoň 40 hodin :).

Tenerife - 2011, březen

Tue, 05 Apr 2011 23:27:00 +0200

Vybrané a lehce upravené fotky z dovolené na Tenerife koncem března 2011, plus u některých fotek nějaké to video. Tedy – videa zatím nejsou, ještě jsem se nedokopal k jejich zpracování, Snad časem.

Skončila další dovolená na Tenerife (březen 2011)

Sun, 03 Apr 2011 17:07:58 +0200

Další dovolená na Tenerife je za mnou, tentokráte v březnu 2011 (skončila přesně 1. dubna). Vlastně jsem na ni původně jet neměl, protože už jsem se měl dvakrát starat o čerstvého potomka. Ano, už dvakrát to nevyšlo a když to nevyšlo podruhé, řekli jsme si s drahou polovičkou, že se ještě před třetím pokusem podíváme na tento ostrov, kde „za chvilku“ znamená „kdo ví jestli“ a kde je nejkrutější zima vypadá jako u nás krásné jaro. Zkrátka jsme se chtěli podívat, jak je na Tenerife v březnu, krátce po zimě, kdy ještě moře nemá být od čeho teplé a podobně by na tom měl být i vzduch…

Místo, kam jezdíme (tedy na jih ostrova) je však i v březnu velice teplé, rozdíl mezi tamním jarem a ostatními obdobími je pouze v teplotě vzduchu a moře. Sluníčko tam svítí pořád, zataženo je výjimečným jevem a když se s někým vsadíte, že bude pršet, můžete si být téměř jisti, že prohrajete. Zkrátka je tam nádherně, navíc ostrov na jaře kvete a hory jsou zelené (v ostatních měsících jsou tradičně šedo-hnědé, protože na tamních sluncem spálených neudržovaných plochách toho moc nevyroste). Pro ty, kteří nemusí horká léta, vřele doporučuji. Na místě, kde jsme byli ubytováni, nám dokonce první noc byla zima (soudě dle nalezené „kukarači“ pod polštářem tam celou zimu nikdo nebyl) a požádali jsme tedy na další dny o deky.

Pevně doufám, že tentokráte zpracuju fotky a hlavně hromadu videí v nějakém rozumném časovém horizontu (i když už teď vím, že to asi moc rychle nebude, pracovní vytížení bude opět velké). Točil jsem hodně hlavně jízdu autem v tamních uličkách, jejichž sklon si raději netroufám odhadovat, zapůjčené auto mělo na některých z nich problém se do kopce na první rychlostní stupeň vůbec rozjet. No, a samozřejmě bude zase sada fotek hory Teide, která byla ze severní strany ještě solidně pokryta sněhem (už to sice tálo, ale sněhu tam bylo pořád vidět dost, nemálo ho zbylo i na straně jižní).

Propojení dopravních okruhů v Č. Budějovicích vyřešilo nelogický kruháč na Okružní

Fri, 15 Oct 2010 21:41:00 +0200

Zrovinka nedávno jsem se zmiňoval o tom, jak vypadá nové propojení dopravních okruhů v Č. Budějovicích a jako další věc jsem si chtěl postěžovat na to, jak nejednoznačně je řešený kruhový objezd na Okružní ulici. Takž jsem se tam dnes vydal s foťákem a koukám jak puk: kruháč na Okružní byl v podstatě „opraven“ do podstatně logičtější formy. Ono to pravděpodobně zase souvisí s napojením oné propojky a až na jednu drobnost, která se na kruháči opakuje dvakrát (jednou ve směru od J. Hradce a jednou ve směru z města od Nádražní ulice), ubyla v ČB jedna dopravní nelogičnost…

Nejprve se podívejme, jak to vlastně bylo doposud, k čemuž nám dobře poslouží Google mapy a trocha jednoduché práce v grafickém editoru:

Kruháč na Okružní – náčrt stavu před 2. pol. října 2010

Na obrázku je náčrt situace zejména ze směru od J. Hradce (Lišova). Dodnes jsem nepochopil, kdo má přednost v kritickém místě kruháče, jímž je výjezd po Okružní ulici směrem na Pražskou. Je to:

řidič, který jede ve svém pruhu z J. Hradce, protože jede stále ve svém (pravém) pruhu a do žádného pruhu se nepřesunuje? Nebo
řidič, který jede po kruháči (na němž má podle pravidel kruháče přednost), i když při výjezdu se vlastně přesunuje z pruhu do průběžného pruhu vedoucího od J. Hradce?

Schválně jsem tam ještě přimaloval značky, s nimiž se řidič jedoucí z J. Hradce setká. Nejprve je to cedule, která jej podle mého názoru celkem srozumitelně a jednoznačně informuje, že pokud pojede v pravém pruhu, pak se jej vlastně kruháč netýká a může bez problémů projet doprava, aniž by dával někomu na kruháči přednost (tím pádem by mu měli dávat přednost ti, kteří chtějí z kruháče přejet do výjezdního pruhu směrem na Pražskou). Pak se ale na obou stranách vozovky setká se značkou „Dej přednost v jízdě“ doplněnou značkou o kruhovém objezdu.

Budeme-li vycházet z faktu, že platnost jedné značky končí platností další značky měnící smysl značky předchozí, dostáváme se do nelogické situace, kdy je nám nejprve sděleno, že pokud jedem na Pražskou, je pravý pruh náš a máme na něm přednost, abychom po několika málo metrech zjistili, že si to projektant křižovatky rozmyslel a budeme dávat přednost někomu, kdo nám vlastně vjíždí úplně z jiného pruhu do cesty. (Na obrázku ty pruhy nejsou moc dobře patrné, ale realita je (nebo teď již spíše byla) taková, že kruháč jako celek je dvouproudý a trasy jednotlivých sousedících vjezdů/výjezdů tvoři prakticky třetí pruh na daném úseku kruháče.)

Situace se dnes naštěstí změnila. Myslím, že to bylo dnes, protože když jsem se tam s foťákem pohyboval, byla ještě dobře cítit čerstvá barva nového vodorovného značení. Novou situaci ukazují fotografie z „místa činu“ uspořádané "ve směru od J. Hradce.

Příjezd z J. Hradce

Příjezd z J. Hradce (vpravo)

Nově vytvořený výjezdní pruh směrem na Pražskou

Pohled na příjezd od J. Hradce

Mám takový neblahý pocit, že řidiči přijíždějící z dvouproudé silnice se budou při vjezdu na společný pruh kruháče hádat. Týká se to směru z J. Hradce i směru z centra města od Nádražní.

Příjezd od Pražské, vpravo výjezd na nové propojení okruhů

K tomuhle se vrátím o tři obrázky níže. – ***

Výjezd na nové propojení okruhů

Výjezd z nového propojení okruhů na kruháč

Zde může nastat tentýž problém jako na příjezdu z J. Hradce: dva pruhy kruháč slučuje do jednoho. Řidič v levém pruhu bude pravděpodobně volit přejezd do vnitřního pruhu kruháče, zvlášť pokud bude chtít vyjíždět až třeba na výjezdu směrem na Pražskou.

Vjezd na kruháč směrem od Rudolfovské, vpravo výjezd na J. Hradec

*** pokračování: Na tomto obrázku si můžete hezky představit, jak to bylo před přimalováním pruhů. Původně tam nebyly a jednalo se prakticky o „průběžný pruh“ použitelný pro řidiče jedoucí ve směru z Rudolfovské na J. Hradec. Protože výjezd je dvouproudý, řidiči to většinou rozumně pojali tak, že kdo jede ve směru z Rudolfovské na J. Hradec, zůstane v pravém pruhu a kdo tam jede z kruháče, vyjede v levém pruhu. To nyní není možné a situaci to tak vlastně učinilo o něco horší. Tady se podle mého názoru nemuselo měnit nic, stačilo pomocí značek a pruhů to, co jsem právě uvedl, srozumitelně vyznačit. Totéž se týká obrázku výše, kde jsem „zahvězdičkoval“.

Stezka pro chodce

Momentálně poněkud zvláštní značka. Stezka pro chodce tam, kde bude potřeba přejít dva pruhy silnice? Sice je jasné, že tady asi bude přechod (to zas bude mrtvejch), ale přesto bych zde spíše očekával, že to bude značka stezku pro chodce ukončující.

Stezka pro chodce a cyklisty

Zajímavé je, že z druhé strany jde o stezku pro chodce i cyklisty (odvrácená značka byla na obrázku výše). Je to tak na obou stranách vozovky. Upřímně řečeno to moc nechápu, ale to je asi jedno ;-).

Jak vypadá nové propojení dopravních okruhů v Č. Budějovicích zblízka?

Wed, 13 Oct 2010 21:08:00 +0200

Byl jsem se začátkem října tohoto roku podívat na stavbu propojení dopravních okruhů České Budějovice. Byl jsem se tam podívat s foťákem, abych si vyfotil, jak to tam vlastně vypadá. Dostat se tam dá z několika míst, z jednoho na novou propojku a s ní související odbočky šlo dokonce vjet autem bez porušení jakéhokoli předpisu (nemůžu za to, že někdo ukradl zákazovou značku), takže jsem se po něm už i projel. Je to v podstatě hotové a má to být otevřeno ještě tento měsíc s tím, že dokončovat se to bude za chodu ještě do března roku 2011. Alespoň tak to hlásají stránky města České Budějovice. Dost bylo keců, pojďme se podívat na pár fotek…

Cedule informující o stavbě silnice I/34

Pohled na malý kruháč uprostřed z mostu pro vlak

Prozatímní ukončení trasy na tzv. zanádražní komunikaci

Prozatímní ukončení trasy na tzv. zanádražní komunikaci – detail

Prozatímní ukončení trasy na tzv. zanádražní komunikaci – zoom z kruháče

Zde bude pokračovat tzv. zanádražní komunikace

Pohled na místo, kde původně byla v trávě vyšlapaná pěšina

Pohled z vlakového mostu směrem k Nádražní ulici

Vlak na mostě

ohled pod vlakový most a na malý kruháč

Stoka s kaskádovitě vyčnívajícími kameny

Pohled na malý kruháč ze směru zatím neexistující zanádražní komunikace

Pohled do Horní ulice, který se nyní napojuje na propojení okruhů

Pokračování Horní ulice na most nad propojením okruhů

Pohled z mostu Horní ulice na hlavní propojení okruhů, v dáli malý kruháč

Pohled z mostu Horní ulice – zoom na malý kruháč

Nájezd z propojení okruhů na Horní ulici, pohled směrem k Okružní ulici v dáli

Zoom na cedule, kde končí propojení okruhů na velkém kruháči na Okružní ulici

Pohled na propojení okruhů z velkého kruháče na Okružní ulici

Pohled na výjezd z propojení okruhů na velký kruháč na Okružní ulici

Pokud máte zájem o fotografie z ptačí perspektivy zachycující též průběh stavby, mrkněte se na patřičnou stránku webu c-budejovice.cz (já bohužel nemám vrtulník nebo letadlo, ze kterého bych mohl takové snímky pořizovat ;-). Jinak na mapě to vypadá takto:

Protože bydlím v části Budějovic, která dříve byla samostatnou obcí Nemanice, má pro mě nové propojení asi ten význam, že očekávám uvolnění provozu na Pražské třídě. Zároveň si dělám naděje, že díky napojení Horní ulice na nové propojení okruhů budu moci z Rudolfovské projet směrem k Pekárenské, tam to nějak promastit dezolátní Žerotínovkou a najet tam někde na Horní ulici a při vyhnutí se provozu touto cestou dojet na Pražskou. Křižovatka Horní ulice s Pražskou je sice „osvětlena“ (semafory), pokud nebudou rozumně seřízeny, dá se to obejít sjetím z Horní na Dolní přes Květnou a vyjet Dolní, která s Pražskou semafory nemá. Mno, uvidíme, koncem tohoto měsíce má být nové propojení okruhů uvedeno do provozu, tak jsem zvědav, jaký pozitivní význam to bude mít.

Masožravé rostliny - Botanická zahrada Liberec (2010)

Sun, 05 Sep 2010 20:49:00 +0200

Byl jsem se podívat v Botanické zahradě v Liberci. Hlavně jsem tam byl očumovat masožravé rostlinky. A samozřejmě jsem si je vyfotil.

Reklamace pevného disku přímo u výrobce (Western Digital), část III.: přijetí nového disku

Thu, 02 Sep 2010 17:59:00 +0200

Podle obrázku nejspíše poznáte, jak celá anabáze s reklamací vadného disku dopadla, zejména pokud jste četli jak první část (vytvoření RMA), tak druhou (odeslání výrobci). Touto třetí částí krátký seriál končí a vy se můžete nyní podívat na časový průběh od doby odeslání do doby přijetí nového disku…

Velice stručně:

18. 8. 2010 byl balík s balíkem s vadným diskem podán na poště (šlo o standardní balík).
20. 8. 2010 dorazil balík do společnosti poslito.eu.
23. 8. 2010 společnost poslito.eu odeslala balík z Německa přes tamní DHL. Shodou okolností je to také datum výroby disku, který jsem nakonec dostal od WD, ale nepředbíhejme.
26. 8. 2010 dorazil balík na Western Digital collection point (toho dne mi od nich přišel informační e-mail). Odtud balík putoval do servisního centra.
30. 8. 2010 jsem obdržel e-mail o tom, že disk byl ten den přijat do servisního centra.
31. 8. 2010 jsem informován o tom, že ještě 30. 8. 2010 došlo k odeslání náhradního disku.
2. 9. 2010 (tedy dnes) ráno stojí před barákem černá dodávka UPS a já přebírám balík s novým diskem.

Pokud nebudu počítat patálie se snahou vybrat přepravní společnost, tam a zpět to disku trvalo 15 dní. (Nevíte, proč v Globusu trvají na maximální zákonné, tedy 30denní lhůtě na posouzení reklamace? Asi chtějí své zákazníky nasrat, aby tam už příště nekoupili nic, co by se mohlo pokazit. Ale to jen tak na okraj.)

Zajímavé je, jakou záruku dal výrobce na náhradní disk. Připomínám, že záruka původního disku vyprší 19. 10. 2010. A záruka nového? U nás by měla být opět zase alespoň dva roky.

Kdepak, záruka na nový disk vyprší s koncem roku, přesněji 28. 12. 2010. Jak už bylo řečeno, datum výroby disku je 23. 8. 2010, takže na ten disk dává WD prakticky 4 měsíce záruku (nebo jinými slovy „prodlužuje záruku původního produktu zhruba o 2 měsíce“). No, není to moc, ale lepší než drátem do oka.

Důležitý poznatek: Když se chce, tak to jde a i výrobce vám může vyměnit vadný disk za nový, aniž byste měli originální doklad o koupi. Teď je jen otázka, jak dlouho nový disk vydrží. Já to zřejmě zkoumat nebudu … pravděpodobně ho prodám :). Třeba se někomu fungl nová SATA osmdesátka bude hodit.

Při tomto typu reklamace je ale určitě vždy vhodné zvážit, zda se vám to finančně vyplatí, protože náklady na doručení reklamovaného disku výrobci nesete vždy vy. Já už nyní vím, že v případě Western Digital se to dá udělat za tři stovky. U 80GB disku to asi nemá zrovna moc velký smysl, ale u větších disků už by se to vyplatit mohlo. Samozřejmě je vždy lepší uplatnit záruku tam, kde jste disk koupili, nebo u autorizovaného servisu. Pokud ale ani jedna možnost není, tato možnost tu je. Samozřejmě pokud je produkt ještě v záruce od výrobce.

Mějte se hezky … a ať se vám produkty pokud možno nekazí – hlavně pevné disky, kde jsou bezesporu cenná data :-).

PS: Jen pro zajímavost graf z HD-Tach RW:

A ještě pro pořádek, jak zněl původní disk:

(Download)

Reklamace pevného disku přímo u výrobce (Western Digital), část II.: odeslání

Thu, 02 Sep 2010 00:50:00 +0200

V minulém díle jsem hovořil o vytvoření RMA, dnes to bude o něco zajímavější. Balík je potřeba odeslat do Německa, a to způsobem, který by mě nestál příliš mnoho peněz (aby se vůbec vyplatilo blbý 80GB disk takto reklamovat). Podle toho, co jsem našel na webech přepravních společností, by za to PPLka chtěla zhruba 450 Kč, Česká Pošta přes 5 stovek a DHL (která funguje v Německu a dokonce má i něco společného s PPL) na tom nebyla o nic líp (kromě toho, že se tam taková informace vůbec blbě hledá). Zkrátka jsem nakonec použil kombinaci tří přepravců, z nichž ten, který mi umožnil kombinaci dvou zbývajících, byl nejdražší a činil zhruba přesně polovinu celé částky…

Nebudu to natahovat, balík jsem nakonec poslal za bez pár šusťáků tři stovky, a to kombinací tří přepravních společností. Na české straně to byla Česká pošta (balík stál 54 Kč), na straně německé to byla německá DHL (balík stál €3,80, po přepočtu přesně 95,87 Kč) a jako prostředníka, který zavezl balík za hranice a podal ho v Německu u DHL jsem využil služeb společnosti poslito.eu. Ty mě stály 149 Kč. Dohromady to tedy bylo přesně 298,87 Kč. Prostě tři kila.

Službu České pošty není potřeba rozvádět. Klasický balík poslaný zcela nepojištěný na adresu poslito.eu, kde příjemce balík rozbalil, aby v něm našel jiný balík, který hodí „na poštu v Německu“, tedy DHL. Komunikace s lidmi z poslito.eu je celkem pohodová, jejich primární devizou je dovoz balíků z Německa, především tedy za účelem nákupu v zahraničních aukcích a přeposílání na české adresy. I když to moc nahlas neprezentují, umí také službu opačnou, tedy odvoz balíku do Německa a poslání přes tamní DHL. Tato služba stojí zmíněných 149 Kč. K tomu je ovšem zapotřebí umět si nejprve službu německého DHL objednat, zaplatit, vytisknout štítek a připravit balík. To byl pro mě asi největší kámen úrazu, protože německy umí akorát pár sprostých slov a dělat si z toho jazyka srandu. Takže jsem si všechny důležité věci házel v prohlížeči ve vedlejším tabu do Google Translate, abych vůbec pochopil, co dělám. Nemecký web DHL.de sice umí anglicky, ale ne v případě, kdy online objednáváte odesílání.

Následuje tedy pár komentovaných screenshotů…

Vyplnění adresy příjemce a odesílatele, volba nejlevnějšího balíku za €3,80

Vyplnění adresy odesílatele je problém. Umí to totiž pouze Německo. A tak jsem se s poslito.eu musel domluvit, že tam napíšu adresu jejich odesílacího skladu v Německu. Adresa příjemce byla jednoduchá, opsal jsem tam, co mi řekl web WD, když jsem vygeneroval RMA.

Volba způsobu platby, zadání e-mailu, atd…

Já volil platbu platební kartou online, protože mi tento způsob platby vyhovuje nejvíce. Ještě to chtělo nutně e-mail. „Newsletter bestellen“? Děkuji, nechci, doufám, že vaše služby nebudu dlouho potřebovat ;-).

Znovu kontrola e-mailové adresy

Nevím sice proč, ale stejně se bez toho nehnu dál, takže musím.

Platební brána DirectPos

Sem stačilo zadat údaje z karty (jo, ty jsem fakt vyretušovat z obrázku musel ;) a potvrdit. Za malou chvilku přišla SMSka o autorizaci transakce.

Zaplaceno, můžeme tisknout štítek na balík

Momentálně je zaplaceno (tedy spíše autorizována platba pro případ, že fakt dojde na odeslání balíku, je na to nějaký limit, když ho nevyužiju, transakce se asi stornuje, pochopitelně nevyzkoušeno), zbývá vytisknout si štítek, nalepit ho na balík a v Německu podat na DHL-poště. Tisk balíku je asi největší „prča“ z celého procesu, mám-li to tak nazvat. Existují totiž dvě možnosti, z toho ta první se mi moc nezadařila, tak jsem volil druhou, podobně krkolomnou.

Štítek je totiž možné vytisknout dvojím způsobem. Jednak vám web DHL v tomto momentě umožňuje stažení PDF souboru. Pokud byste ale čekali, že tam bude prostě připravený hotový štítek k vytištění, šeredně byste se spletli. Poprvé jsem se setkal s něčím, co by se dalo nazvat „interaktivní PDF dokument“. Screenshot této šílenosti jsem si samým leknutím zapomněl udělat a nyní už ten dokument z „nákupního košíku“ (který je stále ještě na webu DHL) stáhnout nejde.

Tento dokument vnitřně využívá javascript (nutno v PDF prohlížeči povolit) a teď pozor: údaje k vytištění si stahuje ze serveru DHL. Tyto údaje javascript zpracuje a sestaví v PDF prohlížeči stránku k vytištění. Ta je takticky přepsána texty MUSTER. Proč? Protože – a teď dávejte velice dobrý pozor – ostrou verzi štítku lze vytisknout jen a pouze jednou. Pokud se vám tisk povede odeslat do tiskárny, ale ta ho z nějakého důvodu nevytiskne (něco se posere), jste v prdeli a štítek už nikdy nevytisknete. Neexistuje způsob, jak štítek vytisknout znovu. Jedině snad do souboru (třeba do nějakého virtuálního PDF nebo XPS printeru) a odtud pak tisknout, kolikrát potřebujete, ale normálně nikoli. „Aplikace“ uvnitř dokumentu totiž zpátky DHL serveru pošle informaci o tom, že jste si vytiskli ostrou verzi štítku a už nikdy vám nedovolí si vytisknout další. Pouze „mustr“ můžete tisknout, kolikrát chcete. Dokonce je PDF dokument sám o sobě vybaven tlačítky pro tisk mustru a pro ostrý tisk (netisknete ikonou PDF prohlížeče, ale tlačítky, které jsou součástí dokumentu!).

Tisk štítku z Javové aplikace v prohlížeči

Ačkoli je možno si mustr vytisknout libovolněkrát a připravit se tak na ostrý tisk, je pro mě toto opatření ve světě „běžné spolehlivosti“ tiskáren a existence Murphyho zákonů nepochopitelné (živě to vidím, jak vytisknu pět mustrů v pohodě a při ostrém tisku se něco posere). Nicméně jsem měl štěstí a štítek se mi vytiskl. Akorát já to udělal tou druhou možností, tedy skrze Java applet v prohlížeči (který dělá prakticky totéž co PDF dokument). A navíc jsem jej vytiskl na normální papír, takže jsem to pak na balík musel přilepit (použil jsem „oboustrannou izolačku“).

Vlevo balík pro německé DHL, vpravo balík pro poslito.eu obsahující první balík – prostě taková Matroška ;-)

Štítek jsem tedy nalepil na balík spolu s mnoha RMA štítky (WD chce, aby RMA štítek byl alespoň na třech stranách balíku) a celý balík jsem zabalil pro poslito.eu do dalšího obalu a opatřil adresou člověka z poslito.eu. S tímhle jsem šel na Českou poštu a pak už jen čekal, jak to celé dopadne.

V příštím (posledním) dílu už to bude zase jednoduché. Z mé strany bylo uděláno vše, co se dalo, a teď už jen čekám, až dorazí nový disk.

Reklamace pevného disku přímo u výrobce (Western Digital), část I.: vytvoření RMA

Tue, 31 Aug 2010 23:02:00 +0200

Naskytla se mi zajímavá příležitost vyzkoušet si možnost reklamace pevného disku přímo u výrobce, konkrétně Western Digital. Do rukou se mi dostal celkem nezajímavý vadný pevný disk: WD800AAJS (3,5″ SATA WD Caviar Blue s kapacitou 80 GB, 8MB bufferem a 7 200 otáčkami za minutu). Původní doklad od něj pochopitelně nemám, nicméně jeho záruka daná výrobcem vyprší 19. října tohoto roku. A tak jsem si řekl, že bych mohl zkusit reklamovat disk přímo u výrobce, protože podle prvních náznaků po zadání jeho sériového čísla na web výrobce to vypadalo, že by mohla reklamace projít. Disk měl vadu: po roztočení zacvakal hlavičkami, pokusil se párkrát znovu roztočit a pak to vzdal a zastavil se. V počítači se vůbec nedetekuje, nebo se detekuje nesmyslně. Zkrátka diagnóza jasná: disk odešel.

V této první části se vám pokusím vylíčit proceduru vyplnění RMA formuláře na webu výrobce. Další část popisuje nejsložitější a asi nejzajímavější proceduru – odeslání balíku do Německa tak, aby to nevyšlo dráž (nebo skoro tak draho) jako nový disk téže kapacity ;-). Pak už zbývá jen čekat na balík. Rovnou mohu prozradit, že podle posledního mailu od výrobce je již nový disk na cestě, ale to moc předbíhám…

První, co jsem provedl, bylo ověření u výrobce, že disk lze ještě reklamovat. Že bude reklamace uznána, pokud bude přijata, tím jsem si byl dost jakože jist, přesto jsem si pečlivě pročetl, co je potřeba udělat, aby skutečně k uznání reklamace došlo a nebyla odmítnuta pro nějakou prkotinu (jakou je třeba chybějící antistatický obal).

Vytvoření RMA bylo celkem jednoduché, protože web WD komunikuje v češtině, a to poměrně srozumitelně. Následuje tedy sada screenshotů, pochopitelně s rozmazanými údaji ;-).

Záruka & služby RMA

Koncoví zákazníci

Kontrola záruky

Zadání sériového čísla disku

Zjištění trvání záruky

Zvolíme „Standardní výměna“.

Je potřeba zadat nějaké iniciále…

…a taky adresu, kam pak má výrobce poslat nový disk, a další věci.

Vše je připraveno k vytvoření RMA.

RMA vytvořeno, dostáváme spoustu informací.

Mezi nimi také adresu, kam vadný disk poslat (a jak).

Je prakticky nezbytné opatřit zásilku RMA štítky s čárovými kódy.

To je prozatím vše. Jak vidíte, vytvoření RMA bylo velmi jednoduché, jen se toho nebát. Kdybyste si to rozmysleli a rozhodli se, že disk posílat nebudete, RMA lze zrušit a kdybyste ani to dělat nechtěli, zruší se časem samo. Podstatně větší prča byla odeslání disku, o tom ale až příště. Rovnou prozradím, že odeslání stálo téměř tři stovky a jestli to jde i levněji, tak jsem prostě málo zkoumal možnosti ;-). Pokračujte odkazem níže („Následující text“…).

Jak jsem přešel ze SeaMonkey na Google Chrome

Sun, 08 Aug 2010 23:29:00 +0200

Možná to o mě víte, možná ne, ale byl jsem hodně dlouhou dobu spokojeným uživatelem SeaMonkey, což, pokud to náhodou nevíte, je webový prohlížeč. Tedy nejen webový prohlížeč. A abych byl úplně přesný a upřímný, spokojeným uživatelem tohoto softwaru jsem poslední dobou nebyl. Mno, vlastně asi tak dlouho, co existuje řada 2.x. A tak jsem se konečně dokopal k tomu, že jsem přešel na prohlížeč Google Chrome, což ovšem nebylo snadné s ohledem na fakt, že Chrome neumožňuje import dat ze SeaMonkey a já tam těch dat skutečně neměl málo, hlavně spoustu uložených hesel. No, ale nakonec se zadařilo a pokud chcete vědět, jak se to dělá a hlavně proč jsem to udělal, čtěte dále…

Nejprve krátká historie mého užívání webových prohlížečů. S internetem pracuji zhruba od dob, kdy se i firmy na něj připojovaly modemem (v jedné takové jsem kdysi dělal, připojovali jsme se zpočátku 14,4 kbitovým modemem, a to tak, že celou firmu, později se do té firmy nejen natáhl internet pořádně, ale dělala ta firma dokonce místní dial-up uzel pro poskytovatele, který jako první přišel v naší zemi s nulovým poplatkem za internet, pokud samozřejmě nepočítáme platbu tenkrát ještě SPT Telecomu – jo, přátelé, dříve se opravdu na internet volalo telefonem a nejenže jste platili telefonní poplatky, ale ještě jste museli mít smlouvu s poskytovatelem internetu a platit mu měsíčně paušál!). Bylo to v době kdy začínaly Windows 95 a webové stránky se prohlížely v Netscape Navigatoru.

O pár let později přišel Internet Explorer 4 coby součást Windows 98 a sláva Netscape Navigatoru šla poměrně rychle do kytek. IE převzal vládu nad tím, jak se bude dělat World Wide Web (tedy WWW) a uživatelé si postupně zvykli, že na internet se chodí přes modré e na ploše.

Uplynulo dalších několik let a mě začal lézt Internet Explorer 5 poměrně dost na nervy. A hlavně mi do počítače lezla skrze IE havěť. Když to kulminovalo, blesklo mi hlavou, že neexistuje pouze Internet Explorer a začal jsem se poohlížet po něčem jiném. Byl jsem skeptický, protože hrubé nestandardy, ze kterých drtivá dominance IE udělala nepsané standardy (tenkrát měl IE snad přes 90 % „trhu“) způsobily, že podle psaných standardů dělal web jen málokdo a tudíž použití jiného prohlížeče na www stránky znamenalo potíže při zobrazování. Nicméně během té chvíle, kdy si Internet Explorer podmanil skoro celý web, Netscape Navigator (později Netscape Communicator) „zmutoval“ do Mozilla Suite. A jak jsem se dočetl na webu, byl právě Mozilla Suite tím „lepším“.

Mně netrvalo moc dlouho si na Mozilla Suite zvyknout. Design, ovládání a nastavení se příliš nelišilo od někdejšího Netscapa a tak jsem se stal spokojeným uživatelem alternativního prohlížeče v době, kdy měl stále ještě Internet Explorer brutálně navrch. Až o hodně později se začal rodit Firefox postavený na stejném renderovacím jádře, jako byl Mozilla Suite, a začal úspěšně nabourávat Internet Exploreru jeho praktický monopol. Tenkrát jsem také přišel na velmi sympatické rozšíření Mozilla Suite, které z něj teprve udělalo „Hi-Fi“ prohlížeč: MultiZilla. Já z toho sice využíval jen zlomek funkcí, ale šlo o funkce, které velmi usnadňovaly život. Tak moc, že si na ten komfort člověk rychle zvykl a nebyl ochoten se jej vzdát ani za tu cenu, že používal prohlížeč citelně pomalejší, ale to předbíhám.

Já jsem Firefox nikdy nepovažoval za špatný webový prohlížeč. Jen jsem stále považoval Mozilla Suite za lepší, zejména s ohledem na MultiZillu, která nikdy nebyla s Firefoxem kompatibilní a autoři to ani nezamýšleli. Mozilla Suite ovšem není jen prohlížeč, ale také IRC klient, editor HTML stránek a poštovní prohlížeč, který jsem svého času také využíval (byl to poštovní klient ne nepodobný dnešnímu Thunderbirdu, ostatně Thunderbird z něj vycházel).

A právě tenkrát začal hlodat červíček neloajálnosti. Mozilla Suite měl totiž tu nevýhodu, že stačilo pustit pošťáka jen jednou a už jste jej nemohli vypnout, dokud byl např. otevřený i webový prohlížeč. Až po zavření všech komponent došlo i k zavření pošťáka. Bylo to zkrátka moc provázané. A tak jsem se s částmi Mozilla Suite začal pomalu loučit a v době, kdy se objevil první Thunderbird, jsem dal integrovanému pošťáku v Mozilla Suite sbohem a používal Thunderbird. Objevil se doušek svobody – nezávislé používání webového prohlížeče a poštovního klienta. Poštovní klient, který byl součástí Mozilla Suite, bylo možné dokonce nenainstalovat, což jsem později dělal a z Mozilla Suite vždy instaloval jen webový prohlížeč a nezbytné součásti. Zbytek jsem nepotřeboval, tak proč bych to instaloval? Zejména když to šlo tak udělat.

Firefox nabíral na síle, zejména tedy na používanosti. Bořil dominanci Internet Exploreru jak domeček z karet a tak se společnost Mozilla rozhodla, že se zaměří na něj a na pošťáka a že pošle Mozilla Suite k šípku. Byl to totiž všeobecně velmi málo používaný produkt, na „trhu“ webových prohlížečů měl zanedbatelné zastoupení. A tak se stalo, že se vývoj Mozilla Suite oddělil od Mozilly, i když lidé z Mozilly stále pomáhali. Mozilla ale nechtěla, aby její produkt obsahoval právě slovo Mozilla. A tak se hledalo nové jméno a nové logo. Vznikla sada aplikací známá pod označením SeaMonkey.

Prakticky šlo jen o přeznačenou Mozilla Suite a tak se to táhlo víceméně až do celé řady 1.x. Také celá řada 1.x byla kompatibilní s MultiZillou, takže jsem plynule přešel z Mozilla Suite na SeaMonkey, protože to pořád bylo to, co jsem znal a co jsem uměl pohodlně používat. Firefox šel ale dopředu rychleji a SeaMonkey pak byla tvořena vlastně na bázi jádra Firefoxu. Celá řada SeaMonkey byla postavena na základech Firefoxu do verze 2.x. Mezitím přišel poměrně revoluční Firefox 3, to už notnou chvíli webové standardy opět nebyly jen sprostým slovem.

Lidem ze SeaMonkey jakoby docházel dech, začali nicméně kutit řadu SeaMonkey 2, která měla být postavena na základech nového Firefoxu. A tady začal být ze SeaMonkey průser. Šlo z vývojářského hlediska o příliš velký skok a vývojáři MultiZilly navíc měli svých starostí dost a MultiZillu pro SeaMonkey 2 v podstatě nikdy pořádně neudělali. Existovaly jisté nightbuildy, které chodily s alfaverzemi SeaMonkey 2, ale bylo to nedodělané, zabugované a ne příliš spolehlivé. Přesto jsem to používal, dokud to šlo. Jenže ono to dlouho nešlo. A hlavně tvůrci SeaMonkey s novou řadou 2 šlápli do obrovského hovna – začali se chovat jako Microsoft.

Jakým způsobem, ptáte se? Tím způsobem, že nebylo možné nenainstalovat integrovaného pošťáka. Ba co víc, integrovaný pošťák byl natvrdo nastaven, že se spustí při odkazu na „mailto:“, i když jste měli nainstalovaného jiného poštovního klienta. To už bylo moc. Trochu jsem na toto téma s tvůrci komunikoval v newsgroupě a dozvěděl jsem se, že je to tak uděláno právě proto, že SeaMonkey je určena lidem, kteří mají tento produkt rádi jako celek a že kdo nechce používat tu či onu část, nemusí SeaMonkey používat, že to může v pohodě nahradit Thunderbird a Firefox. Jejich pohled je nicméně špatný, kdo je zvyklý na prohlížení webu v SeaMonkey, dobře ví, že používat Firefox je úplně něco jiného, byť je obojí postaveno na stejných základech.

A tak jsem nějaký čas žil se SeaMonkey 2 a trpěl, když jsem nechtěně klikl na link typu „mailto:“. Pak jsem našel způsob, jak konfiguraci SeaMonkey změnit tak, aby link „mailto:“ zpracovával jako normální inteligentní prohlížeč a se skřípěním zubů, že mám úplně zbytečně nainstalované dva obdobné poštovní klienty, když využívám jen jeden, jsem vesele používal dál SeaMonkey a Thunderbird, opět „v podstatě svobodně“ (nezávisle na sobě).

Mezitím se ale objevil Google Chrome a začal všem těžce natírat prdel rychlostí blesku – tedy v tom smyslu, že šlo o drasticky rychlý prohlížeč, co se týče zpracování JavaScriptu. To bylo bezesporu obrovské lákadlo, a to jak pro uživatele Firefoxu, tak hlavně uživatele Internet Exploreru, jejichž webový prohlížeč patřil mezi ty nejpomalejší. K tomu ještě přidáme oddělené procesy jednotlivých tabů, poměrně zajímavé ovládání a v neposlední řadě skutečnost, že za ním, nestojí zrovna malý hráč, i když jeho pověst „toho hodného“ je tu a tam poměrně diskutabilní, zatím ale žádný megaprůser neudělal (největší byl asi s tím pasivním ukládáním dat z Wi-Fi sítí, ale ani to osobně nepovažuju za megaprůser). K dokonání „díla zkázy“ stačilo přitom velice málo: vytvořit funkční a efektivní AdBlock, nejpoužívanější doplněk Firefoxu. Tak se také záhy stalo a zanikl důvod, proč nepřejít na Google Chrome. A tak je dnes Google Chrome třetím nejpoužívanějším prohlížečem. To samo o sobě také leccos napovídá.

Google Chrome se pochopitelně zalíbil i mě a používám jej už nějaký čas paralelně se SeaMonkey jako sekundární prohlížeč, a to především na práci, kterou prostě potřebuju svižnou. V Chrome jsem doteď používal téměř výhradně web, který mě živí, plus jeho administraci (obojí je poměrně bohaté na JavaScript, takže je použití takto rychlého browseru v dané oblasti docela pochopitelné). Neměl jsem v něm žádné doplňky, nebylo jich třeba. Pracovní web jsem potřeboval sledovat i s reklamou, protože musím vidět, jak to vypadá a co to dělá, abych věděl, na co pak uživatelé v diskuzích nadávají, takže ani „chromácký adblock“ jsem nepotřeboval.

Malá odbočka, krátce se zmíním o tom, jak funguje AdBlock ve Firefoxu a jak v Chrome. Ve Firefoxu není problém, aby AdBlock vůbec blokované objekty z internetu nestahoval, v Chrome to donedávna nešlo a blokované objekty se všechny stahovaly, pouze se na straně prohlížeče zajistilo, aby se nezobrazovaly. To má svůj efekt i na sledování, zda uživatelé tu reklamu skutečně stáhli, nebo ne. V případě Firefoxu byl typický scénář takový, že se reklama vůbec nestáhla, takže se dalo tak nějak odhadovat, jak moc lidi reklamu blokují. S Chrome to tak snadno nešlo, protože reklamní prvky se normálně stáhly, jen se nezobrazily. A to, že se něco „jen nezobrazí“, už ale reklamní servírka nezjistí. Trošku jim to zamotalo hlavu, ale to není nic, co by mělo běžného uživatele trápit. Běžný uživatel by měl být pánem svého PC měl by tedy mít možnost rozhodovat o tom, co se mu na displeji zobrazí a co ne, ať si provozovatelé reklamy říkají, co chtějí.

Adblock pro Google Chrome nedávno dospěl do stádia, kdy už také umí reklamní prvky nestahovat. Sice je to v beta stádiu, ale i tak je to celkem pokrok. Dá se zvolit, zda reklamu jen nezobrazovat, nebo ani nestahovat (není to stoprocentní, ale to je jedno). Tato funkcionalita už na mě skutečně zapůsobila a v kombinací s tím, že už nějaký čas nemohu používat MultiZillu a tudíž jediný důvod, proč bych měl setrvat u SeaMonkey, je hromada v ní uložených hesel, jsem se jal SeaMonkey opustit. A jak jsem se rozhodl, tak jsem učinil. SeaMonkey pro mě nemá nadále smysl. Byl to dobrý produkt, ale už jsou lepší. Natolik lepší, že jsem se i já rozhoupal k tomu, že přejdu.

Přechod to nebyl jednoduchý, ale povedl se a tím končí povídání o historii mého používání webových prohlížečů a začíná ta (dlužno dodat, že podstatně kratší ;-) část, kde popíšu, jak jsem to provedl.

Google Chrome umožňuje importovat data z jiných prohlížečů, moc jich ale není. Je mezi nimi ale Internet Explorer a hlavně Firefox. SeaMonkey, bohužel, nikoliv. A tak přichází na řadu takové malé „škatulata hejbejte se“. Abych dostal svá data ze SeaMonkey do Chrome, musel jsem to udělat – ano, hádáte správně, přes Firefox. V tom mi velice pomohl jeden úžasně šikovný prográmek od českého človíčka Pavla Cvrčka: MozBackup. Ten umí zálohovat (a obnovovat) data kromě spousty jiných „mozillích a skoro-mozillích“ produktů také z Firefoxu a SeaMonkey.

A protože data ve Firefoxu a SeaMonkey jsou velice podobná, v případě hesel dokonce stejná, není problém je přeházet z jednoho do druhého (kdybych věděl, které to jsou soubory, přehrnul bych to tam ručně, ale já to nevěděl a tak jsem použil MozBackup). MozBackupem jsem zazálohoval data ze SeaMonkey, pak jsem nainstaloval „hostitele“ Firefoxe, MozBackupem nahrnul data do něj.

Pak už nebyl problém importovat data přímo v Google Chrome z Firefoxu.

Má to jeden jediný drobný zádrhel: pokud jsou hesla v SeaMonkey či Firefoxu zaheslovaná (používá se „master password“), pak si je Chrome neslízne, ale udělá takovou ne příliš šťastnou operaci: naimportuje si jen adresy, ale jména a hesla k nim neuloží, nechá to prázdné. Musíte nejprve hlavní heslo zrušit, pak až importovat. Pokud nejprve importujete s heslem a pak si uvědomíte tuto hloupost, zrušíte heslo a importujete znovu, máte v seznamu zaheslovaných webů každý dvakrát, jednou se jménem a heslem, podruhé bez. Nejsnazší je všechno smazat a importovat znovu. Pozor ale na to, abyste si nesmazali hesla již dříve v Chrome uložená. Mně to nevadilo, moc jich tam nebylo.

Zbývá všechny mozillí webové prohlížeče odinstalovat. Firefox, coby hostitel přenášených dat (který mě jako webový prohlížeč nikdy ve stínu SeaMonkey neoslovil a kdybych si musel vybrat, volil bych zase SeaMonkey) a SeaMonkey coby překonaný produkt. Nechť žije Google Chrome.

Jen mám takový nejasný pocit, že se časem objeví zase něco lepšího a zase budu migrovat. Teď už ale vím, že není od věci vybrat si prohlížeč, který je celkem rozšířený. Odpadá pak složitá anabáze s přeléváním dat :).

Rozchození starých SCSI HP skenerů ve Windows XP x64

Mon, 02 Aug 2010 22:31:00 +0200

Možná patříte mezi pár šťastlivců, kteří používají Windows XP x64 (je to dokonce legálně možné, na Windows XP x64 lze legálně downgradovat z Windows Vista i Windows 7, v případě Windows Vista to je skoro upgrade, v případě 32bitové verze Windows Vista určitě). Pak jste se také možná potýkali s problémem, jak rozchodit nějaký ten hardware. Po pravdě řečeno já jsem zatím pod Windows XP x64 rozchodil vše, co jsem potřeboval, i to, co jsem si myslel, že už nerozchodím. Něco chodí spolehlivěji, s něčím jsou drobné problémy, ale v zásadě jsem rozchodil všechno. I takové „střepiny“, jako jsou skenery HP ScanJet 5P nebo dokonce 4c (HP ScanJet 5P jsem rozchodil i pod Windows Vista, i když jen pod 32bit. verzí, protože jsem bohužel pro x64 variantu nenašel ovladače). Je to samozřejmě oříšek, nejde to tak snadno, jak byste asi chtěli, ale jde to a dokonce to ve výsledku vypadá, jakoby systém ten skener podporoval odjakživa (není totiž použit žádný ovladač třetí strany, pouze to, co se dá splašit od Microsoftu). Pokud vás zajímá, jak na to, čtěte dále…

Nejprve pár slov k mé konfiguraci, tedy zejména ten základ, který se týká skeneru. Systém byl již zmíněn, Windows XP x64 (Professional, jiná verze ani není), doplňme, že se Service Packem 2 (vyšší není a nebude, protože Windows XP x64 jsou postaveny nikoli na Windows XP, ale na Windows Serveru 2003). Skener je HP ScanJet 4c, ale totéž platí pro celou řadu dalších skenerů, jmenovitě:

(5110A) HP ScanJet 5p
(2520A) HP ScanJet 6100C (4c/3c)
(1130A) HP ScanJet 4p
(2570A) HP ScanJet 3p
(2500A) HP ScanJet IIcx
(1790A) HP ScanJet IIp
(1750A) HP ScanJet IIc
(5190A) HP ScanJet 5100C
(6270A) HP ScanJet 6200C
(7670A) HP ScanJet 6300C
(7190A) HP ScanJet 5200C

Nejprve jsem musel pochopitelně rozchodit ovladač od SCSI řadiče. Ani to není pod Windows XP x64 úplně triviální, v mém případě šlo o Adaptec AHA-2940AU. Systém pro něj sice ovladač má, ale sám ho nenabídne, je potřeba mu jej natvrdo vnutit. Ve správci zařízení je potřeba vybrat řadič, zvolit aktualizovat ovladač, všechno hezky ručně a vybrat patřičný model. Sada obrázků následuje čistě pro informaci.

Následně je potřeba podobným způsobem nainstalovat skener, který by se, pokud je již připojený a zapnutý, měl ohlásit hned po doinstalování ovladače SCSI řadiče (a pokud jsou ovladače od SCSI řadiče správně nainstalovány). Jenže tady nastává zásadní zádrhel.

Pokud si necháte v systému ve složce INF hledat v inf souborech název tohoto starého skeneru, najdete jej v souboru hpscan.inf (ostatně z něj pochází i seznam výše uvedených skenerů). Proč ale nejde skener tohoto typu automaticky nainstalovat? Proč vlastně vůbec nejde nainstalovat a není jej ani možné vybrat ručně?

Microsoftu při sestavování Windows XP x64 (či spíše asi Serveru 2003) nejspíš něco přelítlo přes nos a ze souboru odstranil informace pro detekci hardwaru pro všechny HP skenery, které jsou v souboru uvedené, kromě čtyř USB kousků: 4100C, 6200C, 5200C a 6300C. A když tvrdím „odstranil“, tak tím mám na mysli, že prostě vzal soubor z 32bitové verze Windows XP, ponechal tam popis skenerů, ale kromě zmíněných čtyř odstranil informace ze sekce [Models.NTamd64] a očividně i spoustu dalších souvisejících sekcí.

Než tento soubor opravovat, je podstatně jednodušší vzít původní soubor hpscan.inf z 32bit. Windows XP a vysvětlit mu, že je určen pro Windows XP x64. Nemáte-li nikde nainstalované 32bit. Windows XP, vystačíte si s instalačkou, ze složky I386 si zkopírujte někam soubor HPSCAN.IN_ a do rozbaleného stavu jej v příkazovém řádku dostanete snadno příkazem

expand HPSCAN.IN_ HPSCAN.INF

Pak už stačí v souboru HPSCAN.INF najít sekci [Models] a dopsáním .NTamd64 z ní udělat sekci [Models.NTamd64]. Také je potřeba přidat .NTamd64 k řetězci %Mfg%=Models. Hotovo, můžeme instalovat. Původní soubor hpscan.inf ve složce inf v systému ale nepřepisujte, nechte si tenhle upravený prostě někde jinde.

Vybereme umístění, kde máme náš upravený soubor.

Pokud tam požadovaný skener bude, dočkáme se hlášky o neprojití certifikací pro Windows logo. To nás nezajímá, takže to potvrdíme a pokračujeme dále, až je skener úspěšně nainstalovaný.

A takhle to pak může vypadat ve správci zařízení…

.. případně zobrazení podle připojení, kdo má radějí.

Nezbývá než skenování vyzkoušet. Konkrétně skener HP ScanJet 4p nemá žádné tlačítko, takže jej najdeme v průzkumníku.

Po prvním spuštění chce vybrat aplikaci, ve které budeme skenovat.

Samozřejmě pokud to aplikace umí, můžeme nejprve spustit ji a teprve tam pak zvolit skenování. V našem případě to byl standardní průvodce, který umožňuje vytvářet rovnou obrázky a ukládat je jako soubory.

Pak už stačí jen skenování vyzkoušet.

Výsledný obrázek, který se v tomto případě naskenoval, si můžete zobrazit po kliknutí na náhled skenování níže.

No, a to je vše. Pokud se nechcete mrcasit s přepisováním inf souboru, můžete si stáhnout upravený HPSCAN.INF pro Windows XP x64 zde. Že obsahuje české popisky, to na funkci nemá vliv, tedy alespoň u mě ne. Mně to zkrátka funguje, jak má.

Doufám, že vám to pomohlo :).

Kuchyň

Wed, 21 Jul 2010 22:28:00 +0200

Fotodokumentace výstavby naší kuchyně (únor – březen 2006)

Koupelna

Fri, 16 Jul 2010 20:07:00 +0200

Fotodokumentace přestavby koupelny (únor – březen 2006)

Vstupní hala

Tue, 13 Jul 2010 22:08:00 +0200

Fotodokumentace přestavby naší vstupní haly (únor – březen 2006)

Prokazatelná míra pirátství v ČR: 0,8 %

Mon, 31 May 2010 10:47:00 +0200

Skončily volby. Volby, ve kterých poprvé kandidovala také Česká pirátská strana. Strana s kontroverzním názvem a pro mnohé kontroverzním hlavním cílem (Miroslav Kalousek (TOP09) je přesvědčen, že strana si klade za cíl přivlastnit si majetek někoho jiného). ČPS získala ve volbách 0,8 % (v absolutním počtu hlasů je to dokonce méně, než získal preferenčních hlasů sám Karel Schwarzenberg), což může na jednu stranu vypadat jako propadák, na druhou stranu je to ale úspěch, a to z několika úhlů pohledu…

Pro Českou pirátskou stranu je to prohra pouze ze dvou úhlů pohledu. Za prvé se nedostala do parlamentu, což ale upřímně čekal jen málokdo, za druhé nedosáhla na 1,5% hranici, aby mohla dostat ze státní kasy za každý odevzdaný hlas stokorunu. ČPS bude tedy nadále financována z vlastních kapes, zatímco strany, které již „u válu byly“ a znovu budou, zaplatíme my všichni.

Nyní pozitiva. První je naznačeno již v nadpisu. Výsledek ČPS nám vyčíslil míru pirátství v ČR, a to naprosto prokazatelnou. Pirát je původem námořní lupič, takže vzhledem k faktu, že naše země moře nemá, je jasné, že pojem Česká pirátská strana bude o něčem jiném. A právě to něco jiného si u nás zvolilo 0,8 % lidí. Jedná se o přesně vyčíslenou a nezpochybnitelnou míru pirátství u nás. Oproti nedávno udané cifře 37 %, kterou vyzvracelo ministerstvo financí poté, co spolko návnadu od BSA, je to číslo diametrálně odlišné. Cifra udaná ministerstvem financí vznikla za použití tzv. „bulharské“ konstanty (číslo tahané z osudí tak dlouho, dokud nedostaneme nějakou požadovanou cifru). I kdybychom si představili, že tak zhruba desetina skutečných „pirátů“ (tak, jak to prezentuje softwarový a zábavní průmysl) u nás volila ČPS, pak tu máme danou míru pirátství 8 %. Stále číslo na hony vzdálené oněm 37 %.

Další důsledky výsledků voleb jsou už víceméně zanedbatelné. Podle samotné ČPS dosáhla tato strana ve svých prvních volbách o něco většího podílu, než ve svých prvních volbách dosáhla Švédská pirátská strana. Neméně zajímavé je i srovnání nákladů na kampaň u ČPS a u velkých stran, které utratily desítky a některé i stovky miliónů korun (ČSSD zhruba 207 miliónů, ODS 200 miliónů). Tyto strany vynaložily na jeden získaný hlas přes stokorunu. ČPS vydala na kampaň zhruba 80 tisíc Kč, jeden získaný hlas ji tedy stál lehce pod dvě koruny. Jen je na tomto „vítězství“ trochu hořká příchuť skutečnosti, že ČPS se z toho nic z těchto voleb nevrátí.

Pro mě měly tyto volby jeden hluboký vnitřní význam. Poprvé ve svém životě jsem v parlamentních volbách volil opravdu svobodně. Ten pocit vložit do volební urny obálku s lístkem, na němž je natištěno jméno toho, kdo tu obálku do urny vkládá, ten je prostě k nezaplacení :).

Boj proti mléčným automatům aneb Mlékárenský oligopole, neser mě!

Sun, 02 May 2010 23:40:44 +0200

Poslední dobou jsem svědkem pozoruhodného boje proti mléčným automatům. Oč jde? To takhle někteří farmáři konečně dostali rozum a řekli si, že už dále nebudou do molochu mlékárenského průmyslu prodávat své mléko pod cenou a začali ho prodávat koncovým zákazníkům přímo prostřednictvím automatů. Zájem je obrovský a to i přes skutečnost, že průměrný český spotřebitel pořád hledí na cenu a raději než opravdové mléko si koupí mrtvou bílou tekutinu v krabici za cenu zhruba 10 korun (v akci i méně). Litr mléka z automatu obvykle stojí 15 Kč (tedy u nás v Č. Budějovicích tomu tak je, máme tu, tuším, dva, jeden u supermarketu Terno, druhý u supermarketu Tesco, v obou je cena stejná), takže pořád existuje nižší nabídka („krabicáky“ za 12 a méně korun), ale i dražší (litr „polotuku“ od Madety přes 16 Kč, Selské mléko přes dvacku, totéž BIO od Olmy). Mlékárenský průmysl v čele s Madetou a dalšími (u nás na jihu s tím má problém hlavně Madeta, proto říkám „v čele s Madetou“) tohle není schopen rozdejchat. Doteď nepřekousl „drzost farmářů“ obejít jejich oligopol a prodávat mléko přímo koncovému zákazníkovi. Mlékárenský průmysl to celkem pochopitelně bolí, protože ti, kteří byli doteď „dřeni z kůže“ tím, že víc jak přibližně bůra jim mlékárna za litr mléka nedala, si najednou dovolili prodávat litr za 15 Kč a „ty svině spotřebitelský jim to kupujou a můžou se po tom utlouct“. Mlékárnám klesají zisky, mléko je pro ně najednou dražší a už tak drahé mléčné výrobky nejdou najednou tolik na odbyt, protože je potřeba v rámci přežití je zdražit (už se objevily i nové finty – cena je zachována, zmenšilo se balení). A tak se mlékárny rozhodly bít na poplach a zvolili vskutku ďábelskou metodu. Začínají všemožně lobbovat za rozšiřování mýtu, že „syrové mléko může ohrozit lidské zdraví“…

Začíná boj, ve kterém, pokud vyhraje mlékárenský průmysl, bude opět bit zákazník a odsere to farmář. Ze strany mlékárenského průmyslu je snaha o zničení mléčných automatů, na pomoc si mlékárny povolaly hygieniky (kolikpak jim asi zaplatili?) a dokonce i firmu Tetra Pak, výrobce obalů používaných velmi často mimo jiné i na balení krabice mrtvé bílé tekutiny za cenu kolem 10 Kč (tu nikdo podmazávat nemusel, protože Tetra Pak pocítil pokles poptávky sám, jelikož rozumný spotřebitel se vykašlal na mrtvou bílou tekutinu v krabici a začal si kupovat opravdové mléko z automatu do jednorázově zakoupené láhve, kterou si doma vymývá sám, z čehož plyne snížený odbyt balicího materiálu od Tetra Paku).

Tohle je text, který jsem vyfotil na automatu u supermarketu Terno. Nestačil jsem se podivovat nad drzostí a vychcaností mlékárenského průmyslu.

Mlékárenský průmysl má očividně obrovský problém: neviditelná ruka trhu mu dala pořádnou přes držku. Spotřebitel rozhodl, že za cenu jen nepatrně vyšší si raději koupí opravdové kvalitní mléko a ne to, co bych se v mnohých případech neodvážil mlékem vůbec nazývat. Průmysl bije na poplach, snaží se lidi přesvědčit, že z mléka z automatu se poserou, dostanou zákeřnou chorobu, že mléko z automatu je nezdravé, hygienicky závadné (to tvrdí i Tetra Pak) a když selžou všechny prostředky, nastoupí snaha lobbovat za regulaci prodeje mléka z automatů (i takovou iniciativu už jsem ve sdělovacích prostředcích zaregistroval).

K regulaci prodeje mléka z automatů NESMÍ nikdy dojít. Nechť je to zákazník, který rozhodne (no, on je to problém, zákazník už rozhoduje a mlékárenský průmysl krvácí – a já říkám: dobře mu tak, zaslouží si to). V tomto smyslu spoléhám na přirozenou inteligenci českých spotřebitelů (a fakt je, že to u mě nebývá časté). Regulace zásadním způsobem poškodí zákazníka a ještě významnějším způsobem farmáře, kterým bude upírán svobodný prodej jejich produktů.

Je přinejmenším zarážející, že směrem z EU k nám přiletělo nařízení, že to, čemu dodnes říkáme „rum“, se nesmí jako „rum“ označovat. Proč se však smí označovat mrtvá bílá tekutina v krabici za „mléko“, to mi opravdu nejde do hlavy. Vždyť to má s mlékem společnou už prakticky jen barvu! Jak je možné mlékem nazývat něco, co při pokojové teplotě vydrží víc jak dva měsíce a nezkysne to? Jednou ze základních vlastností mléka je právě tendence za takových podmínek kysnout. „Krabicák“ se nakonec jen zdrcne, ztrpkne a můžete to jen vylejt. Mléko, když zkysne, dá se z něj udělat třeba tvaroh (což se mi s mlékem z automatu úspěšně daří a upřímně, s ničím jiným bych něco takového snad ani neriskoval).

Nedovedu si představit, že by se mlékárenskému průmyslu podařilo prolobbovat zákaz prodeje syrového mléka. Bude potom zakázán prodej syrového masa nebo vajec? Je zajímavé, že na mléčných automatech MUSÍ být napsáno, že mléko musíte doma převařit, přitom na masu to napsáno není a každé vejce také nemá takové razítko s návodem k použití a upozorněním, že je potřeba vejce nejdřív uvařit.

Realita je totiž taková, že syrové mléko (s výjimkou alergií) ničemu nevadí, lidi si jen odvykli něco takového pít, protože nám byl dlouhou dobu předkládn „mlíkus plastikus“ („mlíko z umělý hmoty“), kdy se mléko nejprve „rozebralo“ (na „odstřeďák“ a smetanu) a pak se podle potřeby skládalo zase dohromady, přičemž prošlo procesem pasterizace a dalších nepřirozených úprav, kterou si žádá mnohdy nesmyslně nastavená hygienická norma. Lidé, kteří měli ze syrového mléka (nepřevařeného) nějaké střevní potíže, si toto primárně nezpůsobili právě tím, že by vypili syrové mléko, ale tím, že svůj organizmus vystavili „šoku návratu k přírodě“. Pro lidský organizmus je přirozené pít syrové mléko, jenže lidský organizmus si na něco takového už dávno odvykl. Je to jako byste přestali na mnoho let chodit, pohybovali se výhradně dopravními prostředky a po těch letech jste chtěli uběhnout půl kilometru – taky vás to odbourá. Já piju syrové mléko od dob existence mléčného automatu u nás úplně běžně a nic mi z toho není. Organizmus si velice rychle zvykl, od té doby ani jiné mléko nekupuju. Přitom je paradoxní, že některá „škodlivá svinstva“ v masech se nezničí ani při vaření nad 100 °C a nikomu to moc nevadí (on to hlavně málokdo ví, třeba sajrajt, který způsobuje BSE, přežije 130 °C).

Zkrátka se mocný mlékárenský průmysl rozhodl zlikvidovat volný prodej syrového mléka. Této snaze je třeba nahlas a jasně říci NE, protože jediný, kdo by na tom rejžoval, je právě mlékárenský průmysl, ostatní (především farmáři a koncoví zákazníci) by byli poškozování. SYROVÉ MLÉKO NENÍ JED!

Reklamace včasného nedodání balíku u České Pošty - část 2.

Sat, 17 Apr 2010 23:29:00 +0200

Nedávno jsem se zmiňoval o tom, jak jsem reklamoval včasné nedodání obchodního balíku u České pošty. Překvapivě mi už tento týden přišla poštou odpověď a to taková, že tato část povídání o celé záležitosti bude poslední. Pošta totiž reklamaci uznala a vyplatí mi náhradu ve výši rozdílu ceny obchodního balíku a balíku, který měl nárok přijít později. Je to fakt „hodně“ peněz a určitě si položíte otázku, zda mi to za to ani ne pivo stálo…

Nejprve ukázka toho, jak vypadá služební dopisnice. Je to vlastně něco, čemu se říká „korespondenční lístek“, akorát tohle je pro služební účely pošty.

Na druhé straně je samotný text:

Pro ty z vás, kteří to nejsou schopni přečíst, přetlumočím hlavní část textu:

REKLAMAČNÍ ŘÍZENÍ PO ZÁSILCE
BO607443***** BYLO UKONČENO
BUDE VÁM VYPLACENA NÁHRADA ZA POZDNÍ
DORUČENÍ VE VÝŠI 19,– – PŘIJDE POUKÁZKOU.

Je to logické. Obchodní balík mě stál 82 Kč. Normální balík by mě stál 63 Kč. Rozdíl je tedy 19 Kč. Po tomto závěru musí přijít otázka, zda se mi to vyplatilo. Samozřejmě, že ano. Já sice vysoutěžil (vysoutěžím) mrzkých 19 korun, ale Českou poštu to stálo o poznání víc. Jak jinak si vysvětlit, že dřív si brala na reklamace zálohu 50 Kč (ano, proto, abych dostal svých 19 Kč, bych musel dát poště zálohu 50 Kč – pro tuto do očí bijící záležitost nejspíše pošta od záloh na reklamaci upustila, i když bych svou zálohu v tomto případě dostal zpět). Tady opravdu nejde o peníze, 19 Kč není ani na pivo, pominu-li fakt, že jsem je nejspíše cestou na poštu projel. Tady jde o to, že si pošta musí uvědomit, že ještě existují takoví sajrajti jako já, kteří jsou schopni pro 19 korun vygenerovat na straně pošty náklady podstatně vyšší. Že by zkrátka bylo pro tu poštu asi do budoucna lepší, kdyby obchodní balíky prostě doručovala včas.

A přesně o to mi jde – chci, abych se mohl na poštu spolehnout, že když podám obchodní balík, že prostě do druhého pracovního dne dorazí. Nedělám si iluze, že na to Česká pošta nepoužije svou standardní obezličku v podobě předvyplněného lístečku typu „adresát nezastižen, oznámeno“, kterou jen při běžné pochůzce vhodí doručovatel(ka) do schránky, čímž učiní služební povinnosti zadosti. Není způsob, jak zpětně dokázat, že adresát na místě opravdu byl, jeho tvrzení bude mít proti tvrzení pošty stejnou váhu a na základě nezastižení adresáta se nedá považovat balík za pozdě doručený z důvodů na straně pošty.

Doufám tedy (i když asi naivně), že si z tohoto případu pošta vezme ponaučení a raději příště balík doručí včas. Co vy, řešili byste včasné nedodání obchodního balíku pro 19 korun, i kdybyste si byli (jako já) 100% jisti, že vina na straně pošty je prokazatelná? ;-)

Reklamace včasného nedodání balíku u České Pošty - část 1.

Thu, 08 Apr 2010 15:21:00 +0200

Věděli jste, že můžete reklamovat včasné nedodání balíku Českou Poštou? Popíšu vám zde svou zkušenost, která začala celkem nevinně – posláním obchodního balíku. Zkušenost bude rozepsána do více částí, protože jsem zjistil, že během jednoho dne se reklamace u České Pošty vyřídit nedá, přestože by to bylo technicky možné…

Nejprve o tom, co se vlastně stalo, zde jsou fakta:

Obchodní balík má Česká pošta povinnost při podání do určitého času dodat následující pracovní den.
Pokud toto pošta nesplní z důvodu překážek na její straně, můžete dodání reklamovat a požadovat slevu. Nelze se tedy domáhat náhrady za včasné nedodání z důvodu, že na cílové adrese nebyla osoba k zastižení (bohužel velice častá praxe ČP je vhodit jen lísteček „adresát nezastižen“ do schránky a tím je pravidlům učiněno zadosti).
Sleva v případě nedodání se rovná rozdílu mezi cenou podání obchodního balíku a cenou běžného balíku, který tak striktní dodací lhůtu nemá. Jednalo by se v mém případě odhadem o necelou dvacetikorunu. Chápu, že to asi málokomu bude stát za tu pakárnu se s ČP dohadovat, ale já jsem si to prostě chtěl vyzkoušet.
Balík jsem podal na poště ve středu v 17:40. To už je na dodání do druhého dne pozdě. Pošta by tedy měla dodat balík až třetí den, tedy nejpozději v pátek (proto jsem posílal balík už ve středu, protože jsem tušil, že by se mohl „tradičně“ někde den zaseknout, adresát by byl nezastižen apod., ale chtěl jsem, aby to prostě bylo do konce týdne, protože jsem věděl, že od pondělí už adresát nebude doma).
Podle výpisu na stránkách cpost.cz byla zásilka poprvé doručována až další týden v pondělí. Do té doby byla uložena na cílové poště k doručení. Ani ve čtvrtek, ani v pátek tedy nebyl vůbec učiněn pokus o doručení.
Pokus o doručení zásilky v pondělí byl pochopitelně vzhledem k výše uvedenému (bod 4) neúspěšný, adresát nezastižen. Zásilka byla úspěšně doručena až tentýž týden v pátek.

Co z toho vyplývá? Pošta nedoručila balík včas ze dvou důvodů. Tím nedůležitým důvodem je nezastižení adresáta na cílové adrese, protože to už se jednalo o pokus učiněný až po tom důležitém a stěžejním důvodu: pošta neučinila pokus o doručení ve lhůtě stanovené jejími vlastními podmínkami. Pošta měla učinit pokus o doručení v pátek. Neučinila tak a to je důvodem k reklamaci, která oprávněná nejen podle mého názoru, ale i podle názoru pána na infolince České Pošty, kterému jsem základní data o této patálii převyprávěl. Ten mí také řekl, že reklamaci mohu podat na kterékoli pobočce ČP, nemusí to být na té, kde jsem balík podával.

Takže jsem se tedy rozhodl vydat se na poštu s podacím lístkem od dané zásilky (to je poměrně důležité, bez toho reklamaci pravděpodobně nepřijmou) a včasné nedoručení reklamovat. Protože jsem defaultně kliďas, bylo se slečnou/mladou paní na přepážce celkem jednoduché a pohodové pořízení. Přinesla reklamační list, co bylo potřeba, do něj vyplnila, nemusel jsem nic podepisovat, zkrátka jsem jen přinesl lísteček, řekl, co chci reklamovat a o zbytek se postarala celkem milá pracovnice ČP (mám to štěstí, že na pobočce, která je mému bydlišti nejblíže, je veškerý personál tak nějak „v pohodě“ a dá se s ním rozumně mluvit). Překvapení č. 1: reklamace nebude vyřízena hned. Někam se to musí poslat a někdo to někde posoudí, zda je reklamace oprávněná. Výsledek mi přijde domů poštou. Zajímavé, já, když si na stránkách ČP naťukám číslo balíku, vím ihned, zda je reklamace oprávněná či nikoli. Asi nedorazila technika tak daleko, aby to mohli posuzovat pracovnice přímo na poště. Přitom fakta jsou zřejmá a vyjedou po naťukání čísla balíku hned na displej. Inu co, počkám, beztak jsem v právu. Překvapení č. 2 – a to jsem se málem složil: prý za to nemusím platit. „Coprosim?!?“, optal jsem se pracovnice za přepážkou nechápajíc, jak může vůbec někdo požadovat poplatek za reklamaci. Bylo mi vysvětleno, že donedávna se opravdu za reklamaci na poště platilo. Jednalo se o zálohu (od kohosi jsem se dozvěděl, že prý snad padesátikoruna), která byla vrácena v případě oprávněné reklamace. Fakt je, že mi to vyrazilo dech, ale na druhou stranu jsem si uvědomil, že poplatky v případě neoprávněné reklamace se občas nejen u ČP, ale i u jiných obchodníků vyskytují. Akorát ČP to původně řešila preventivně a vybírala takový poplatek jako zálohu dopředu. Každopádně se mi při představě, že bych kvůli „vysoutěžení“ dvacky musel „vsadit“ padesátikorunu, docela zatočila hlava a byl jsem nesmírně rád, že se tato záloha už neplatí.

Nyní každopádně kvůli blbé dvacce budu muset nějaký čas čekat, než pošta přijde na to, co já vím už dávno. Česká Pošta je každopádně pro mě i tak nadále nejspolehlivějším dopravcem. Zní to možná blbě, protože máte jistě mnozí opačné zkušenosti, ale já mohu opravdu čestně prohlásit, že jsem se službami České Pošty nejspokojenější ze všech přepravních společností, na čemž mají poměrně velkou zásluhu i ceny služeb. Věřím, že máte jistě značně lepší zkušenosti s jinými dopravci, kteří nabízejí podstatně větší komfort (např. si zásilku vyzvednou u vás, nemusíte nikam nic nosit), nicméně mně služby ČP celkem vyhovují. Důvodů je několik, uvedu jich jen pár. Za prvé mám pobočku ČP téměř za zadkem a za druhé i na této pobočce berou obchodní balíky. No a v neposlední řadě mám možnost vytisknout si „podomácku“ potřebné doklady doma a na poštu přijít s hotovými počítačem vyplněnými lístečky a vším možným, takže je pro mě používání ČP poměrně pohodlné, lístečky už dávno nevypisuji na poště, kde beztak propisovačky buď nejsou, nebo nepíšou ;).

Avatar - jednoznačně „vykradený“ Albion

Wed, 27 Jan 2010 09:01:00 +0100

Měl jsem tu čest se konečně podívat na věhlasně vychvalovaný a obrovsky oceňovaný film Avatar. Ten Avatar, který má momentálně na csfd.cz hodnocení 90 %. Říkal jsem si „to teda musí být něco“ a tak jsme se s mou drahou polovičkou na Avatara vypravili. Zvolili jsme verzi nikoli ve 3D, protože v našem širokém dalekém okolí (ČB) není kino, které by 3D promítalo na principu nevyžadujícím blikání a taky proto, že několika našim známým, co měli možnost Avatara vidět v kině ve 3D, z toho bylo blbě. Po zhlédnutí Avatara ve 2D jsem pochopil proč. A byl jsem rád, že jsem si to dal jen ve 2D…

Avatar je zajímavá podívaná, to každopádně. Těm, co nevadí 3D z žádného „úhlu pohledu“, bych asi doporučoval, ať si to jdou skutečně ve 3D užít (ten „úhel pohledu“ byl myšlen tak, že jim nevadí ani blikání, ani nepřirozené 3D, kdy se před vámi všechno hýbe, ale hlavu máte pořád na stejném místě, kdy chcete zaostřit na předmět v dáli, ale nemůžete, protože autor vzdálená místa natočil rozmazaně, totiž ono je to 3D jen tak, jak to zamýšlel tvůrce, nemůžete se prostě zvednout a jít se na objekt podívat z jiného úhlu, než z jakého jej natočila 3D kamera, popřípadě vyrenderoval nějaký hardware za přispění haldy softwaru). Ano, grafické zpracování je celkem slušné, i když na přirozenosti pohybu renderovaných postav by se dalo ještě hodně moc zapracovat. Jenže my se na Avatara dívali jako na film. Děj, příběh, prostředí, postavy. A co jsme viděli? Ne příliš podařené zpracování staré dobré DOSové hry Albion.

Neznám nikoho, kdo hrál Albion a zároveň viděl Avatara, komu by nepřipadlo, že Avatar je vykradený Albion. Je a nikdo mě nepřesvědčí o opaku. Nepřesvědčí mě ani čísla o tom, kdy Cameron přišel se scénářem a kdy Albion vyšel. Avatar prostě je Albion, tečka. Tedy, před tečkou by se ještě slušelo dodat, že ne příliš dobře zpracovaný. Asi největší ostudu Avataru dělá „indian-style“ domorodců na Pandoře (sorry, ale to bylo opravdu trapné, skoro se mi chce říci „americké“).

Avatar mě přesvědčil o tom, že jak 3D, tak HD není nezbytná záležitost. Albion se hrál svého času v jakém rozlišení? 400×něco? 640×něco? Každopádně něco pod „SD“, na obrazovce byly zřetelně vidět body coby „čtverečky“. Přesto lidé v Avataru Albion poznávají. Ono totiž nejde o ten obraz, o jeho kvalitu, o „HD“. Ono jde o „obsah“. A ten je stejný jak v SD, tak v HD. Ano, HD rozlišení tomu přidává na kráse, anglicky bychom řekli „eye-candy efektu“. Ale na kvalitě filmu nepřidá. Hodnocení 90 % je tedy podle mě silně, opravdu hodně silně přehnané a je pravděpodobně výsledkem poměrně slušného grafického zpracování a u mnohých hodnotících i skutečností, že na to šli ve 3D, což jejich zážitek výrazně umocnilo (protože „to doma telka nedá pyčo“).

A pokud jde o to 3D, pak, jak jsem již řekl, jsem rád, že jsem na to šel jen ve 2D. Film je evidentně dělaný pro 3D, to se pozná i ve 2D. Neustálý pohyb „kamery“ (to je při renderování spíše virtuální pojem), poměrně dost členité prostředí na Pandoře a vůbec spousta možností, jak ukázat krásu 3D. A to jsem od některých lidí slyšel, že Avatar je snad to nejlepší, na co se dá ve 3D koukat, že je to v tomto ohledu uděláno ještě poměrně dost nenásilně. Nebudu 3D hodnotit, neviděl jsem a možná ani neuvidím (blikání fakt nemám rád, možná časem, až technologie dozraje), možná bych si i rád pár minut zkusil, ale jsem přesvědčen, že celých 2 a půl hodiny bych to nevydržel a byly by to pro mě vyhozené prachy.

Pokud jste Albion nehráli, možná na Avatara jděte. Koukat se na to dá. Pokud jste Albion hráli a zamilovali jste si ho, raději si Avatara jen stáhněte, abyste pak nebyli (jako já) zklamáni.

Skončila další dovolená na Tenerife (2009)

Mon, 09 Nov 2009 23:55:00 +0100

Tak jsem minulý týden opět skončil další dovolenou na Tenerife. Já ten ostrůvek prostě zbožňuju, takže jsem si tam zase jednou vyjel na krásných 14 dní. Naučilo mě to několik věcí, ale ta jedna je zásadní: „Mañana“ aneb „Co můžeš udělat dnes, můžeš úplně klidně odložit na zítra, protože když nejde o život, jde o hovno“, nebo také „Práce nemá nožičky, neuteče“. Zvolnil jsem, dovolená splnila účel. Ke zvolnění mě tak trochu přiměly nedávné problémy s krční páteří a přepracovanost (to jsem si nevymyslel, to mi tak trochu naznačili lékaři poté, co se mi jednoho krásného dne udělalo tak nehezky, že jsem si preventivně zavolal záchranku a po objasnění, jak mi je, jsem absolvoval nejrychlejší jízdu ucpanými Českými Budějovicemi, jakou si vůbec dovedu představit – absolutní přednost, jízda v protisměru, houkání toho auta, co mě vezlo – prostě paráda, kterou způsobil přivolaným saniťákem naměřený tlak 160/95 a příznaky infarktu, který se naštěstí nepotvrdil).

V dohledné době tedy hodlám zpracovat další fotky z Tenerife, ale protože bych se v mnohých případech dost opakoval, bude tato galerie kratší, zato bude obsahovat (na fotogalerii nezvyklé množství videí. Tenerife je ostrov krásný jak v létě, tak na podzim, kdy v momentě opouštění ostrova máte na teploměru nějakých 28 °C, zatímco po příletu do Prahy je taková kláda, že byste se o ni mohli opřít (asi 3 °C). Na přelomu října a listopadu je tam asi tak, jako u nás v běžném létě. Sluníčko vás může spálit, můžete se zpotit jak dveře od chlíva, ale dá se na to celkem slušně zvyknout. Tentokrát jsem se (narozdíl od minulého výletu) dostal i na nejvyšší horu ostrova a celého Španělska Teide (není to zase až tak těžké, stačí si přivstat a vyhnete se efektivně mnohahodinové frontě na lanovku, kterou zkrátíte na maximálně půl hodinky), odtud bude taky nějaké to video. Tam ale bylo podobně, jak u nás, jen bez toho deště, foukal velice silný vítr a byl tam opravdu takovej krůt, že když jste řekli „voda“, tak vám to málem umrzlo u huby . Ale víc o tom až v galerii (až bude ;-).

Pinball Fantasies - jak na Billion Dollar Gameshow

Tue, 22 Sep 2009 20:23:00 +0200

Nějaký čas jsem tu nic nenapsal. Důvodů je několik a na prvním místě mezi nimi je nedostatek času, což je sice klišé, ale je to tak. O tohle se s vámi ale podělit musím ;-). Týká se to jedné z mých velice oblíbených her: Pinball Fantasies. „Pamětníci“ možná budou vědět, že tahle hra pochází z Amigy a ve své době se dala hrát i na PC, pochopitelně pod DOSem a pokud možno pouze pod DOSem. V současné době se dá hrát taky, protože existuje príma program DOSBox, jehož schopnosti jsou pro tuto hru vyhovující.

Pinball Fantasies má celkem čtyři „stoly“: Party Land, Speed Devils, Billion Dollar Gameshow a Stones n Bones. Ti, kteří mají tuto hru v oblibě, nezřídka považují Billion Dollar Gameshow za nejméně zábavnou hru. Je to dáno tím, že tato hra je ze všech čtyř asi nejtěžší, zato však nabízí největší „výhry“. Hlavní cenou, které lze ve hře dosáhnout, je „Billion“, česky miliarda, ostatní hry naopak „trpí“ maximálními dosažitelnými částkami v řádech stovek miliónů za celou hru. U mně však v „hranosti“ vede právě Billion Dollar Gameshow, a to právě kvůli té miliardě. On jí totiž ne každý umí dosáhnout. Mně se to povedlo a ve zbytku článku najdete autentický záznam hry od začátku do „billionu“. A stačily mi na to tři kuličky, z toho jedna byla Extra ball, takže jsem dal „billion“ už na druhé regulérní kuličce ;-)…

Osobně mám nastaven Pinball na „lehčí“ úroveň, tzn. nastavení sklonění na nízkou (low) a standardně 5 kuliček. Sice se dá miliarda uhrát i se třemi (na videu na to stačily dvě, s extra ballem tři), ale než se to naučíte, bude jich lepší pět. Pro trénování platí pravidlo číslo 1, které je alfou a omegou úspěchu: pokud se vám na první kuličku nepodaří rozblikat a následně trvale rozsvítit (jak já říkám „zkolektovat“) první tři ceny (TV, TRIP, CAR), tzn. kuličku před dokončením tohoto úkolu ztratíte, druhou kuličku vůbec nehrajte, prostě dejte Esc, Enter a hrajte to znovu. Druhou kuličku byste totiž začínali „od nuly“, což můžete stejně tak krásně udělat i s tou první. První tři ceny zkrátka musíte komplet udělat na první kuličku, abyste měli všech pět na tu druhou část, která je mnohokrát obtížnější. Tou druhou částí je „zkolektování“ dalších tří cen (BOAT, HOUSE a PLANE), které mají stejně nepříjemnou vlastnost, jako první tři: pokud ztratíte kuličku a nemáte ještě všechny ceny „zkolektované“ čili trvale svítící, všechny tři je ztratíte (první tři už ale zůstávají). Asi nemusím připomínat, že nesmíte rozmlátit (TILT) stůl, jinak přijdete o všechno. První tři ceny se tedy dělají takto:

TV

Kuličku je nejprve potřeba trefit za pravý horní flipper a tím je ji potom potřeba vystřelit na rampu SKILL. TV začne blikat. Je to fakticky asi nejjednodušší tah ze všech tří (a samozřejmě ze všech šesti ;-).

TRIP

Skoro stejně jako TV, ale v první fázi musí kulička objet horní loop zleva doprava. Pak ji musí pravý flipper dostat zase do SKILL. TRIP pak začne blikat.

CAR

O trošku těžší než TV je rozblikat CAR. Začátek je stejný, kulička musí za pravý flipper a ten ji pak musí trefit o kousek níž pod SKILL, tedy tam, kde je šipka s 50M (50miliónový Jackpot). Chce to trochu cviku, ale dá se to. Kulička se musí dostat až za polovinu horní části nájezdové rampy tak, aby padala dolů do modrého rozbočovače, který ji pošle pravou cestou dolů.

Jakmile začnou všechny tři ceny blikat, začne také blikat políčko COLLECT PRIZE. To znamená, že všechny tři ceny je potřeba si „vyzvednout“. Ceny se vyzvedávají po jedné tím, že trefíte kuličku do horní rampy se signálem LOOP MIL (nemusí blikat). Kulička musí spadnout až úplně doleva do spodního zachytávače. Roztočí se ruleta a vybere první dostupnou cenu, nejprve tedy TV. Pak zachytávač kuličku vystřelí zpět do hry a je potřeba ji tam dostat zase pro další cenu (TRIP) a pak ještě jednou (CAR).

Dokud tohle všechno neuděláte na první kuličku, nemá cenu po její ztrátě pokračovat s další kuličkou. Ztratíte li do té doby první kuličku, hru zrušte a začněte znovu.

Jakmile uděláte všechny tři ceny a „zkolektujete“ je, zůstanou svítit i po ztrátě kuličku a už o ně nepřijdete (tedy pokud stůl nerozbijete, to zhasne úplně všechno). Hned po vytočení ceny CAR se rozbliká políčko JACKPOT. Toho se dosáhne trefením kuličky opět za pravý flipper, dělá to obvykle něco kolem 20 miliónů. Hned poté se rozbliká 50M a když tuto rampu bezprostředně po získání Jackpotu trefíte, dostanete další jackpot ve výši 50 miliónů. 50M jackpot nebliká dlouho, jen velice krátce, takže když ho netrefíte napoprvé, už prakticky nemáte šanci ho trefit dodatečně. Na videu jsem 50M jackpot trefil a hned poté jsem rozblikal další cenu, kterou je PLANE…

PLANE

Jestliže rozblikání první sady cen vyžadovalo dva kroky pro každou z nich, u druhé sady se nadřete víc, každý totiž vyžaduje kroky tři. PLANE začíná stejně jako CAR, plus je navíc potřeba jako třetí krok prohnat kuličku horním loopem zleva doprava. Na informačním panelu to bude signalizováno nápisem LITE PRIZE a patřičnou šipkou (platí pro všechny tři druhé ceny).

HOUSE

HOUSE, jak už jste asi pochopili, má stejný začátek jako TRIP, jako třetí krok je potřeba prohnat kuličku horním loopem, ale tentokráte zprava doleva.

BOAT

A konečně BOAT, která má společný začátek s TV a společný konec s koncem HOUSE, tedy po vyjetí z klikaté dráhy je třeba kuličku prohnat horním loopem opět zprava doleva.

Pakárna, kterou ale víte: všechny tři ceny je potřeba opět udělat v jedné kuličce, při její ztrátě musíte tyto tři ceny aktivovat znovu (první tři ceny, jak již bylo řečeno, zůstávají). A samozřejmě je potřeba v téže kuličce tyto ceny opět také „zkolektovat“ stejným způsobem jako tři předchozí.

BILLION

Poté, co uděláte všech šest cen, si opět můžete dovolit kuličku ztratit, protože o tyto ceny už nepřijdete. BILLION (tedy po našem miliarda) je pak už v porovnání s dosavadní pakárnou doslova srandazápas. Stačí kuličku trefit do místa s označením LOCK.

Poté, co zamknete kuličku v LOCK, rozbliká se velký puntík BILLION a na startu se objeví nová kulička. Vystřelíte ji a jediné, co s ní musíte udělat, je dopravit ji opět do rulety (jako když kolektujete ceny). Nic se pak už netočí, BILLION je v ten moment rovnou započten, změní se hudba a máte hotovo.

Malá poznámka: políčko LOCK pořád svítí. Mně se bohužel nepovedlo zkusit tam kuličku znovu trefit, takže nevím, ale možná je tam náběh na další BILLION ;-). Fakt nevím, jestli se mi to někdy povede, dám vědět. Každopádně po získání ceny BILLION všech šest cen (od TV až po PLANE) zhasne a můžete je v klidu získávat všechny znovu, až po další BILLION (tohle se mi už kdysi povedlo, dokonce jsem takovou kliku, že jsem to udělal všechno až na pátou kuličku, dvakrát během této páté kuličky jsem rozblikal a zkolektoval všechny ceny a pokaždé to dotáhl až do BILLIONu). Pokud kuličku ztratíte, LOCK zhasne, z toho usuzuju, že je možné, že by trefení LOCKu mohlo přinést další miliardu, ale jak říkám, nemám to vyzkoušené a upřímně si už nepamatuju, jestli jsem ten LOCK trefil v době, kdy jsem otočil BILLION dvakrát během jedné kuličky, je možné, že jedna z nich v té době byla extra ball ;-).

Následuje slíbené video, které je děláno v původních 60 fps. Na YouTube, kde mám svůj kanál WRAPUCH, je toto video rozděleno na dvě – první část „collecting prizes“ a druhá část „billion“ (protože YouTube neumožňuje videa delší než 10 minut, což tohle je) – a nemá 60 fps, protože to YouTube server přechroustal na míň (odkazy uvádím proto, kdybyste měli problémy s přehráváním videa zde, např. z důvodu nedostatečného výkonu PC).

^{(stáhnout zde)}

Jak jsem vedl rozhovor přes ICQ s Ládíkem

Fri, 07 Aug 2009 01:27:00 +0200

Pokud vám nic neříká pojem Ládík 21 (číslo se může měnit, ale poslední dobou se ustálilo na 21), pak jste šťastní lidé a ani raději tento článek nečtěte. Ládik je mor internetových diskuzí a noční můra „moderátorů“, kteří v nich dělají pořádek, zejména pokud může do diskuze přispívat kdokoli. Je to člověk s nějaký zvláštním typem poruchy, ve které si ještě navíc vědomě libuje, alespoň podle toho, co jsem měl možnost zjistit. Píše jako debil, i když to na první pohled může vypadat, že je to bot, nebo že své texty prohání přes nějaký skript, který je záměrně zprasí – přidává mezi slova čárky (ale ne všude), opakuje slova a to včetně překlepů, velkých písmen a podobně, vlastně opakuje celé větné celky, zkrátka vytváří v diskuzích nečitelný bordel, který způsobuje u drtivé většiny lidí odloučení se od tématu a bavení se o tom, „co to sem píše za dementa“.

Já jsem se pokoušel Ládíka kontaktovat, abych se ho zeptal, proč píše tak, jak píše. Věcně mi neodpověděl nikdy, pouze se párkrát v diskuzích na CD-R serveru přiznal, že by ho to asi bez těch čárek nebavilo a že to dělá rád (cituji: „Ty, jo, kdybyste, mi zrušily, čárky, tak to už bych, asi nepřišel, na to, jak vás, otravovat, prostě no!“, nebo „Zdar FIREFOXi, díky, ti za radu, ale, já to s příspěvkami, přeháním, rád, aspoň, není nuda, prostě no!“ – a to jsou ještě ty čitelnější). Dnes po půlnoci jsem měl tu čest vyvolat jeho reakci poté, co jsem zjistil, že zase zamořuje diskuze CD-R serveru a zrovna tak, že jsme se krásně míjeli – on něco napsal, já to do minuty objevil a smazal. Takže jsem náš rozhovor po ICQ (jeho číslo nebyl zas takový problém najít) zahájil slovy: „Táhni v prdel, černý mraku“ …

Nyní vám sem přepíšu celou naši konverzaci, na jejímž konci je video, to jsem se totiž rozshodl vám ukázat, jak taková konverzace probíhá a jak dlouho to asi trvá, než Ládík svůj příspěvek napíše. Jsem přesvědčen o tom, že ten člověk to skutečně dělá „sám“, bez skriptů, prostě to, co z něj vypadává, generuje rukama, klávesnicí a možná myší při copy-pastování. Ono to má něco do sebe, ta funkce „typing notification“ ;-).

-------------------------------------->- WIFT (00:31:31 7/08/2009) Táhni v prdel, černý mraku --------------------------------------<- Ladik (00:31:43 7/08/2009) Che, che, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:31:51 7/08/2009) no konečně nějaká reakce :) --------------------------------------<- Ladik (00:32:46 7/08/2009) To, a to to, jsi ty, ten WIFT, z těch a to z těch, Internetových stránek, a to no, tak, více viz. tady: http://www.cdr.cz/ ,a nebo, jak co? -------------------------------------->- WIFT (00:33:10 7/08/2009) no to je neuvěřitelný, psát tak krátkou větu celou minutu :) --------------------------------------<- Ladik (00:33:21 7/08/2009) ImPsychoBitch, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:33:29 7/08/2009) jak to děláš, prosímtě? --------------------------------------<- Ladik (00:35:04 7/08/2009) ZDar WIFTe, a jak a to jak, ty, a to jak, ty, děláš, že a to že, jsi Off-Line, na a to na Komunikačním programu ICQ, asi nějaká verze 6.5, Sestavení 1042, asi nějaká verze CZ, a přitom, a to přitom, píšeš, po Komunikačním programu ICQ, asi nějaká verze 6.5, Sestavení 1042, asi nějaká verze CZ, to a toto, by mně, a to to, by mně, opravdu, a to, opravdu docela, a to docela, zajímalo, tak jak to, děláš, a nebo, jak co? -------------------------------------->- WIFT (00:35:36 7/08/2009) to je mazec :) No, to je tím, že nepoužívám ICQ, asi nějaká verze 6.5, Sestavení 1042, asi nějaká verze CZ :) --------------------------------------<- Ladik (00:35:51 7/08/2009) ZDar WIFTe, aha a to, aha, tak a to tak, to jo, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:36:33 7/08/2009) Prosimtě zkus mi nějak rozumně vysvětlit, proč píšeš tak, jak píšeš, já to opravdu nedokážu pochopit --------------------------------------<- Ladik (00:36:49 7/08/2009) http://www.youtube.com/watch?… -------------------------------------->- WIFT (00:37:02 7/08/2009) no to není to vysvětlení, co jsem čekal :)ú --------------------------------------<- Ladik (00:37:41 7/08/2009) ALE JE A TO JE, DOCELA A TO DOCELA, DOBRÉ, NE A NEBO, NE, A NEBO A TO NEBO, JSOU A TO JSOU DOBRÉ, NE A NEBO, NE CO? -------------------------------------->- WIFT (00:37:57 7/08/2009) No dobré to tedy opravdu není, abych tak, řekl, prostě fuj :) --------------------------------------<- Ladik (00:38:27 7/08/2009) Je a to je, to super, asi a to asi, máš a to asi máš, nějaký a to nějaký špatný hudební sluch, se mi tak, zdá, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:38:52 7/08/2009) Můj hudební sluch je právě až moc v pořádku :) Ale ty máš něco s klávesničí, řekl bych ;) --------------------------------------<- Ladik (00:39:13 7/08/2009) ZDar WIFTe, no jo no, tedy, abych tak, řekl, prostě no! --------------------------------------<- Ladik (00:40:29 7/08/2009) Jo jo, moje a to moje, klávesnice, mi nějak blbne, nějak a to nějak, mi automaticky a to automaticky, dělá čárky, ani a to, ani nevím, proč, ach jo, asi a to asi budu, a to asi budu, muset, koupit novou klávesnici, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:40:54 7/08/2009) No, já si spíš myslím, že to klávesnicí nebude ;) --------------------------------------<- Ladik (00:41:40 7/08/2009) Zdar WIFTe, máš a to máš pravdu, ty, čárky a to ty, čárky, tam dělám, já, no, za těmi, slovy, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:41:46 7/08/2009) A proč? --------------------------------------<- Ladik (00:43:08 7/08/2009) Však a to však, my na klávese a to na klávese, s čárkou, už a to už, mi chybí, vykřičník, ale, to a toto, už jsem, a to to, jsem, ti psal, na a to na, Internetové stránky, http://www.cdr.cz/ ,takže a to takže, to a toto, už možná, víš, tedy, abych tak, řekl, prostě no! --------------------------------------<- Ladik (00:43:31 7/08/2009) Deprese? -------------------------------------->- WIFT (00:43:40 7/08/2009) To je už ale docela dlouho, ne? --------------------------------------<- Ladik (00:44:34 7/08/2009) ZDar WIFTe, jo jo, to a toto, už je docela, dlouho, co a to co, jsem, vám, to psal, na Internetové stránky, http://www.cdr.cz ,asi tak a to asi tak, 3 měsíce, už to možná bude, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:46:00 7/08/2009) No pokud vím, tak takhle prazvláštně píšeš už několik let --------------------------------------<- Ladik (00:46:52 7/08/2009) No tak, dřív, a to dřív, jsem tak a to dřív, jsem tak, úplně a to úplně, nepsal, no jo, a to no, jo, asi a to asi, už a to asi už jsem, z toho, INTERNETu, trochu, a to trochu, zblbnul, holt, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:47:12 7/08/2009) Myslíš, že bys zvládl napsat jednu větu úplně normálně? Jako třeba já? --------------------------------------<- Ladik (00:48:37 7/08/2009) Zdar WIFTe, no jo, tak a to tak, možná a to možná, zvládnul, i když a to i když, asi a to asi bych z toho a to asi bych z toho, mněl a to mněl, slušnou a to slušnou, Depku, to je, fakt, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:49:00 7/08/2009) A víš teda o tom, že píšeš jako debil? --------------------------------------<- Ladik (00:49:35 7/08/2009) ZDar WIFTe, tak a to tak, to nevím, že a to že, píšu jako, Debil, holt, no, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:49:48 7/08/2009) Tak ti to říkám, normálně se to nedá číst … --------------------------------------<- Ladik (00:50:17 7/08/2009) ZDar WIFTe, já to, přečtu, tak a to tak, já nevím, co vy, a to co, vy, s tím, máte, pořád, za problémy, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:50:49 7/08/2009) Takže pro tebe chystáme do nového designu našeho serveru malé překvapení … tam už si zkrátka nic nenapíšeš … a jestli jo, tak jen proto, že na základě něčeho tě zabanovat musíme :) --------------------------------------<- Ladik (00:51:20 7/08/2009) Zdar WIFTe, aha a to aha, tak a to tak, to jo, tak to a toto, je vidět, že a to že, jste, pěkné a to pěkné svině, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:51:39 7/08/2009) Ne, jen si nenecháme zvracet do diskuzí, tam přeci jen chodí slušní lidé (občas) ;) --------------------------------------<- Ladik (00:52:00 7/08/2009) Tak, mně zabanujte, no, člověk, má problémy s erekcí a hned, ho zabanují, no jo no, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:52:05 7/08/2009) Nauč se psát normálně a k věci a nebudeš mít problém :) -------------------------------------->- WIFT (00:52:51 7/08/2009) Aha, tak to já jsem netušil, že píšeš penisem … ruce… máě? -------------------------------------->- WIFT (00:52:54 7/08/2009) (máš) ? --------------------------------------<- Ladik (00:53:13 7/08/2009) Tak, to a to to, jsem, asi neměl, a to asi neměl, psát, ale prostě, a to prostě, se mi chtělo, tedy, abych tak, řekl, prostě no! --------------------------------------<- Ladik (00:53:25 7/08/2009) No jo jo, píšu a to píšu, rukama, ne a to ne, penisem, no, tedy, abych tak, řekl, prostě no! --------------------------------------<- Ladik (00:53:47 7/08/2009) ALe zpátky, a to zpátky, k příjemnějším, a to k příjemnějším, věcem, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:53:51 7/08/2009) no nic, tahle debata je neplodná, takže se měj … --------------------------------------<- Ladik (00:54:25 7/08/2009) ZDar WIFTe, no jo, no, taky a to taky, se mněj a užij, a to užij, si noc, no jo no, já vím a to já vím, že a to že píšu, hrozně, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:54:39 7/08/2009) Udělej mi jednu laskavost: DO -------------------------------------->- WIFT (00:54:58 7/08/2009) Do devíti hodin ráno nic nepiš na cdr server :) --------------------------------------<- Ladik (00:55:09 7/08/2009) Zdar WIFTe, a jakou a to jakou, ti a to jakou, ti mám, udělat, a to udělat, laskavost, a nebo, jak co? --------------------------------------<- Ladik (00:56:04 7/08/2009) No jo no, zkusím a to zkusím, to kurva, tak ty, a to ty, si se mnou píšeš, a to píšeš, proto, abych at o abych, nepsal, a to abych nepsal, nic a to nic, na server, http:///www.cdr.cz , jo, tak a to tak, to je milé tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:56:59 7/08/2009) no, kdybys tam nepsal vůbec, ušetřilo by mi to hodně práce. Stejně cokoliv, co tam napíšeš, tak smažeme, ať už já, nebo někdo jiný. A ty to víš, takže mě fascinuje, že se s tím pořád morduješ. --------------------------------------<- Ladik (00:57:28 7/08/2009) ZDar WIFTe, tak to víš když a to když, mně ty, počítače, baví, tak proč, a to proč, bych se s tím, a to proč, bych se s tím, nemordoval, ne a nebo, ne co? -------------------------------------->- WIFT (00:57:52 7/08/2009) Holt jsme asi poslední, kdo ti to ještě aspoň v téhle podobě trpí, jinde už máš banána, ale to se brzy změní i u nás. --------------------------------------<- Ladik (00:58:12 7/08/2009) ZDar WIFTe, no jo no, jste, dementi, všichni, holt, tedy, abych tak, řekl, prostě no! -------------------------------------->- WIFT (00:58:25 7/08/2009) Jasně, jen ty jsi v pořádku :) No nic, du chrnět

Mini recenze webového prohlížeče SeaMonkey 2.0 Beta 1

Wed, 05 Aug 2009 00:19:00 +0200

Možná to víte, možná to nevíte, ale pro prohlížení internetu nepoužívám ani Internet Explorer, ani Firefox, ani Operu, ani Google Chrome a ani Apple Safari. Používám prohlížeč na okraji zájmu drtivé většiny uživatelů internetu, který má kořeny ve starém „dobrém“ Netscapu, jenž byl mým vůbec prvním webovým prohlížečem, kterým jsem poprvé vlezl před dávnými lety na internet. Starý Netscape postupem času zmigroval do aplikační sady Mozilla Suite a byla to právě Mozilla, která na základech Netscapu vystavěla Firefox a dotáhla ho na druhý nejpoužívanější prohlížeč na světě, který směle atakuje pozici toho prvního, tedy Internet Exploreru. Mozilla pak od dalšího vývoje Mozilla Suite upustila a projektu se chopila komunita a pod záštitou Mozilly jej nadále vyvíjí pod názvem SeaMonkey. Prohlížeč jako takový má stále hodně příbuzného se starým Netscapem, zejména pokud jde o základy ovládání, vzhled a způsoby nastavení. Je však i v porovnání s Internet Explorerem dost líný a já se nebojím říci, že je to mrcha mrchutá nechutně se vlekoucí. Důvodů, proč používám SeaMonkey, je více. Za prvé je to příbuznost ke starému Netscapu, takže ovládání a vůbec zvyk při přechodu z IE – šlo to docela rychle (tuším, že to bylo v dobách IE 5 až IE 5.5). Za druhé to byla bezpečnost, potřeboval jsem přejít z IE na něco lepšího (což bylo tenkrát v podstatě cokoliv), s IE jsem se v těch dobách několikrát nemile spálil. No a za třetí – Evžen Polenka mě svého času navedl na sympatický doplněk Mozilla Suite jménem MultiZilla, který používám doteď a který výrazně rozšiřuje možnosti ovládání tohoto prohlížeče, zvykl jsem si tam už na pár věcí, bez kterých si připadám jak bez ruky a navíc tento doplněk není pro Firefox a nefunguje na něm. To je asi hlavní důvod, proč setrvávám u líné SeaMonkey.

Tvůrci SeaMonkey však po delší době alfaverzí vypustili první betaverzi řady 2.0 a já se rozhodl tomu zase po čase dát šanci a nefinální stádium SeaMonkey vyzkoušet. A rovnou jsem udělal srovnání ve známém benchmarku Peacekeeper od Futuremarku, takže se můžete nyní podívat, jak je na tom s rychlostí SeaMonkey 2.0 v porovnání s některými dalšími významnými prohlížeči…

Mezi tyto významné prohlížeče pasuji:

SeaMonkey 2.0 Beta 1 – o tom je nyní řeč
SeaMonkey 1.1.17 – předchozí generace prostě ve srovnání nemůže chybět (1.1.17 je aktuálně nejnovější verzí z této řady)
Firefox 3.5.2 – SeaMonkey 2.0 Beta 1 je postavena na základech Firefoxu 3.5.1, na ten však vyšla již aktualizace, takže nejčerstvější je 3.5.2
Internet Explorer 8 – nejnovější verze nejpoužívanějšího webového prohlížeče v testu také nemůže chybět – testováno přímo ve Windows 7 (stejně jako všechny ostatní prohlížeče)
Safari 4.0.2 – tento prohlížeč šel do testu proto, že o sobě tvrdí, že je nejrychlejší. Tedy přesněji tvrdí to o něm i dosavadní výsledky Peacekeeperu

No, nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a ani se nebudu moc zabývat tím, co vlastně Peacekeeper měří (samozřejmě, není to všechno, test je zaměřen na určité věci), jen ještě dodám, že všechny testy proběhly na čerstvé instalaci Windows 7 x64 Ultimate na počítači s:

CPU: Intel Core 2 Quad Q9450 (2,66 GHz)
MEM: 4 GB DDR2–1066
VGA: ATI Radeon HD 3850 512 MB
HDD: Western Digital Raptor 74GB (trošku starší, ale co ;-)
Připojení k internetu: asi tak 10Mbit/s, ale na výsledky by to nemělo mít vliv.

Tady je celkové skóre:

Sami vidíte, že současná řada SeaMonkey (1.1.x) je skutečně „líná jako prase“, línější než Internet Explorer (a to už je co říct). Chystaná řada 2.0 to momentálně hodně napravuje a blíží se Firefoxu řady 3.5, která je jejím vzorem, ale na jeho rychlost nestačí (chtěl jsem napsat „zatím“, ale ono to asi nikdy lepší nebude). Safari je tam jen pro dokreslení, kde je dnes vlastně nastavena laťka maxima, tento prohlížeč je skutečně drak.

Nyní podrobněji:

Zajímavé je, že v testu renderingu je Safari o kousek poražen jak Firefoxem 3.5.2, tak i z něj vycházející SeaMonkey 2.0 Beta 1. Jinak je jasně nejrychlejší ve všem ostatním, speciálně Dynamic Object Model má nechutně vymakaný ;-) (aha, pardon, špatně koukám, Firefox 3.5.2 jej poráží v Canvasu (Complex Graphics), ale tento test není zahrnut co celkového skóre, protože jej ne všechny prohlížeče umí). Internet Explorer 8 poráží pomalou SeaMonkey 1.1.17 ve všem, kromě testu Canvasu, který IE8 vůbec neumí. Naopak nová verze SeaMonkey poráží Internet Explorer ve všem.

Co říci závěrem? Není všechno zlato, co se třpytí, říká jedno přísloví a na SeaMonkey 2.0 to určitě platí. Pro mě je tento prohlížeč zatím spíše problematický, a to především z toho důvodu, že se na něj nedá nainstalovat ani speciálně pro novou generaci šitá verze MultiZilly, protože ta je ještě šita na míru alfa verzím. Tohle už je Beta a vrtat se mi v tom XPIčku nechce, abych to nainstaloval. Nechám to na tvůrcích. Trochu – vlastně trochu víc mi vadí, že si nová SeaMonkey s sebou instaluje i poštovního klienta (děkuji nechci, používám již nějaký ten pátek Thunderbird 3 a nemám rád ten styl SeaMonkey, kdy vlastně zavřením všech oken prohlížeče pořád ještě nerestartuji SeaMonkey jako takovou, protože mi pořád běží pošťák – to je pro mě dost vopruz). Doufám, že do finální verze dostanou tvůrci rozum a udělají instalátor tak variabilní, jako byl doposud. No a konečně je v SeaMonkey několik kosmetických změn, z nichž asi nejvíc mě pálí správce stahování. Ten je sice vylepšen o pár drobností, ale víc mi připomíná ten ve Firefoxu a ten mi tedy nevyhovuje. No, uvidíme, jak to nakonec dopadne. Každopádně zatím hodnotím pokrok SeaMonkey kladně – je vidět, že to někam směřuje (s dlouhými pauzami u alfaverzí to chvílemi vypadalo, že už to zdechlo). Teď jen doufat, že to směřuje správným směrem. Nechci, aby byl ze SeaMonkey prohlížeč pro lamy. Chtěl bych, aby SeaMonkey v podstatě zůstala, jaká je, jen aby se urychlila, přidala HTML 5, zapracovala na podpoře standardů a vůbec. Jo, a ještě drobnost na závěr – oblíbený ACID 3 test ;-):

Asi sami uhádnete, jak k tomuto výsledku první betaverze SeaMonkey 2.0 došla – stejný totiž vytvoří Firefox 3.5.2 ;-). Docela pokrok na to, že SeaMonkey 1.1.17 neprojde ani ACID 2 testem (ACID 3 dá jen 52/100, nenakreslí čtverečky, ale na sobě ležící šedé panely a samozřejmě kočičku ;-).

Zasraný chladič na Radeonu HD 4850 - výměna za Accelero S1

Sat, 01 Aug 2009 21:09:00 +0200

Je tomu asi tak ¾ roku, co jsem kupoval Radeon HD 4850 (pod značkou Gigabyte). Tuhle grafiku ovšem neprovozuji já, ani jsem ji nekupoval sobě, ale jednomu nejmenovanému známému. Že její chlazení strojí tak trochu za prd, protože je designované tak akorát na možnosti grafiky, je asi všeobecně známá věc, ale přeci jen když vám karta hlásí něco kolem 120 °C a řve přitom doslova jako kráva, tak je asi něco špatně. No, podíval jsem se tedy dovnitř a zjistil jsem, že něco opravdu špatně je. Když se chlazení zanese (to je hodně slabý slovo) tak, že je „neprofouknutelné“, tak to se pak není co divit, že má chladič tendenci uletět a stejně to je plad prtné. Takže jsem se rozhodl, že na grafiku dám něco s hustší ne tak snadno zanesitelnou mřížkou a volba padla na Accelero S1…

Jak vidíte sami na obrázcích, něco takového je opravdu problém profouknout. Z kopice prachu se vytvořil skvělý „neprůfukný“ filc a tak není divu, že grafika měla v klidu 90 °C a při zátěži v pohodě shodila celý PC na vlastní přehřátí (při 120 °C spíše „převaření“). Považuji za malý zázrak, že ještě funguje, nicméně po následujícím zásahu pro ni nastala v relativním měřítku „doba ledová“.

Proces trochu zkrátím. Grafice jsem sundal originální „zajetelený“ chladič a „ustřihl“ jsem z něj tu část, co chladí regulátory napětí. Vzhledem k tomu, z jakého materiálu chladič je, se to trochu rozdrobilo, ale budiž, stále to funguje. Proč jsem to dělal? Hned se k tomu dostanu. Malé pasivy na paměti, které byly v balení Accelero S1, stejně jako pasivky na regulátory napětí, totiž vůbec nedrží. Zkoušel jsem místa, kam se to má přilepit, vyčistit vším možným, ale asi jsem dostal už starší kousek Accelera, prostě to tam nedrží, pasivy z pamětí upadávají prakticky ihned. Protože je však paměti chladit skutečně více než vhodné, rozhodl jsem se k radikálnímu zásahu, který vidíte na obrázcích.

Z celého originálního chladícího bloku jsem vyřízl tu část, která chladí samotné jádro. Namísto ní bude samotný Accelero S1. Zbytek zůstane na svém místě (v tomto smyslu mě mrzí, že jsem urazil tu část na chlazení regulátorů napětí, protože to mohlo být hezky celistvé, ale naštěstí to tolik nevadí). Takže paměti chladím nadále tím, co paměti chladilo doposud, podle mého názoru to nemůže být horší než ty mrňavé pasivky, co se k Acceleru dodávají (nemluvě o tom, že tam stejně nedrží). Všiml jsem si, když jsem ten blok vyřízl, že uvnitř jsou heatpipy (teď už „přefiklé“ ;-).

Výsledkem je grafika s hybridním chlazením: paměti a regulátory napětí se chladí tím „sejrovitým materiálem“, ze kterého je původní chladič, samotné jádro se chladí Accelerem. Na tom všem je nasazen nízkootáčkový 12cm vrtulník taktéž od Arctic Cooling, šťáva do něj jde přímo ze základní desky z jednoho FAN konektoru. Ztišení je nepopsatelné, zchlazení se popsat dá, grafika má v klidu kolem 40 °C, v zátěži nepřeleze 70 °C (s výchozím chlazením, když byla nová, šla klidně i na 90 °C, někdy i víc). A počítač už při hraní her nepadá :-).

K Windows Vista Windows 7 zdarma aneb Nechci slevu zadarmo

Tue, 28 Jul 2009 14:54:00 +0200

Na tomto webu to nebude poprvé, co se budu navážet do Alfacompu. Sice je to obchod s celkem dobrými cenami a slušným výběrem a navíc nejde o takový ten „průměrný e-shop“, kterých jsou na netu mraky (a za nimiž často stojí jen velmi málo provozovatelů – jedním z nich je od nedávna téměř stoprocentně i Agen). Alfacomp mi v podstatě vyhovuje, až na pár much, spíše masařek. Tou první bylo zasílání hned dvojité provokace, jedna o zčernání obrazovky, druhá regulérní spam na Banán. Nyní jsem se podíval po čase na Alfacomp zase, protože opět potřebuji něco objednat, a zjišťuji, jak může pojem „ZDARMA“ znamenat i 300 Kč…

Již nějaký čas někteří partneři Microsoftu nabízejí spolu s operačním systémem Windows Vista také kupón pro upgrade na Windows 7. Ten upgrade není až tak docela bezplatný, i když se to liší prodejce od prodejce. Alfacomp jej ovšem proklamuje jako „zdarma“, což je vzhledem k obvyklé ceně dané edice i v jeho vlastní nabídce prostě lež. Posuďte sami:

Ať se na to koukám jak chci, nejlevnější „ZDARMA“ mi vychází na 220 korun (u Windows Vista Business CZ 64bit OEM SP1). Naopak nejdražší je to u Windows Vista Home Premium CZ 32bit OEM SP1 – tam je to celých 313 Kč (a 60 halířů, ale to nepočítám, halíře u mě nejsou legitimní měnou ;). A to se pro jistotu zatím ani nedozvíte, na kolik vás pak ještě ten upgrade vyjde – manipulační poplatky za zaslání instalačky Windows 7 nejspíše také nebudou úplně „zdarma“. Ale někteří ovčané asi na slovo „zdarma“ slyší víc než třeba na „zvýhodněná nabídka“, kterou v reálu toto skutečně je (upgrade Windows jen za tři stovky, to zní skutečně dobře).