WRAPUCH.NET

Naskytla se mi zajímavá příležitost vyzkoušet si možnost reklamace pevného disku přímo u výrobce, konkrétně Western Digital. Do rukou se mi dostal celkem nezajímavý vadný pevný disk: WD800AAJS (3,5″ SATA WD Caviar Blue s kapacitou 80 GB, 8MB bufferem a 7 200 otáčkami za minutu). Původní doklad od něj pochopitelně nemám, nicméně jeho záruka daná výrobcem vyprší 19. října tohoto roku. A tak jsem si řekl, že bych mohl zkusit reklamovat disk přímo u výrobce, protože podle prvních náznaků po zadání jeho sériového čísla na web výrobce to vypadalo, že by mohla reklamace projít. Disk měl vadu: po roztočení zacvakal hlavičkami, pokusil se párkrát znovu roztočit a pak to vzdal a zastavil se. V počítači se vůbec nedetekuje, nebo se detekuje nesmyslně. Zkrátka diagnóza jasná: disk odešel.

V této první části se vám pokusím vylíčit proceduru vyplnění RMA formuláře na webu výrobce. Další část popisuje nejsložitější a asi nejzajímavější proceduru – odeslání balíku do Německa tak, aby to nevyšlo dráž (nebo skoro tak draho) jako nový disk téže kapacity ;-). Pak už zbývá jen čekat na balík. Rovnou mohu prozradit, že podle posledního mailu od výrobce je již nový disk na cestě, ale to moc předbíhám…

… ukaž celý článek   »»»

Možná to o mě víte, možná ne, ale byl jsem hodně dlouhou dobu spokojeným uživatelem SeaMonkey, což, pokud to náhodou nevíte, je webový prohlížeč. Tedy nejen webový prohlížeč. A abych byl úplně přesný a upřímný, spokojeným uživatelem tohoto softwaru jsem poslední dobou nebyl. Mno, vlastně asi tak dlouho, co existuje řada 2.x. A tak jsem se konečně dokopal k tomu, že jsem přešel na prohlížeč Google Chrome, což ovšem nebylo snadné s ohledem na fakt, že Chrome neumožňuje import dat ze SeaMonkey a já tam těch dat skutečně neměl málo, hlavně spoustu uložených hesel. No, ale nakonec se zadařilo a pokud chcete vědět, jak se to dělá a hlavně proč jsem to udělal, čtěte dále…

… ukaž celý článek   »»»

Možná patříte mezi pár šťastlivců, kteří používají Windows XP x64 (je to dokonce legálně možné, na Windows XP x64 lze legálně downgradovat z Windows Vista i Windows 7, v případě Windows Vista to je skoro upgrade, v případě 32bitové verze Windows Vista určitě). Pak jste se také možná potýkali s problémem, jak rozchodit nějaký ten hardware. Po pravdě řečeno já jsem zatím pod Windows XP x64 rozchodil vše, co jsem potřeboval, i to, co jsem si myslel, že už nerozchodím. Něco chodí spolehlivěji, s něčím jsou drobné problémy, ale v zásadě jsem rozchodil všechno. I takové „střepiny“, jako jsou skenery HP ScanJet 5P nebo dokonce 4c (HP ScanJet 5P jsem rozchodil i pod Windows Vista, i když jen pod 32bit. verzí, protože jsem bohužel pro x64 variantu nenašel ovladače). Je to samozřejmě oříšek, nejde to tak snadno, jak byste asi chtěli, ale jde to a dokonce to ve výsledku vypadá, jakoby systém ten skener podporoval odjakživa (není totiž použit žádný ovladač třetí strany, pouze to, co se dá splašit od Microsoftu). Pokud vás zajímá, jak na to, čtěte dále…

… ukaž celý článek   »»»

Skončily volby. Volby, ve kterých poprvé kandidovala také Česká pirátská strana. Strana s kontroverzním názvem a pro mnohé kontroverzním hlavním cílem (Miroslav Kalousek (TOP09) je přesvědčen, že strana si klade za cíl přivlastnit si majetek někoho jiného). ČPS získala ve volbách 0,8 % (v absolutním počtu hlasů je to dokonce méně, než získal preferenčních hlasů sám Karel Schwarzenberg), což může na jednu stranu vypadat jako propadák, na druhou stranu je to ale úspěch, a to z několika úhlů pohledu…

… ukaž celý článek   »»»

Poslední dobou jsem svědkem pozoruhodného boje proti mléčným automatům. Oč jde? To takhle někteří farmáři konečně dostali rozum a řekli si, že už dále nebudou do molochu mlékárenského průmyslu prodávat své mléko pod cenou a začali ho prodávat koncovým zákazníkům přímo prostřednictvím automatů. Zájem je obrovský a to i přes skutečnost, že průměrný český spotřebitel pořád hledí na cenu a raději než opravdové mléko si koupí mrtvou bílou tekutinu v krabici za cenu zhruba 10 korun (v akci i méně). Litr mléka z automatu obvykle stojí 15 Kč (tedy u nás v Č. Budějovicích tomu tak je, máme tu, tuším, dva, jeden u supermarketu Terno, druhý u supermarketu Tesco, v obou je cena stejná), takže pořád existuje nižší nabídka („krabicáky“ za 12 a méně korun), ale i dražší (litr „polotuku“ od Madety přes 16 Kč, Selské mléko přes dvacku, totéž BIO od Olmy). Mlékárenský průmysl v čele s Madetou a dalšími (u nás na jihu s tím má problém hlavně Madeta, proto říkám „v čele s Madetou“) tohle není schopen rozdejchat. Doteď nepřekousl „drzost farmářů“ obejít jejich oligopol a prodávat mléko přímo koncovému zákazníkovi. Mlékárenský průmysl to celkem pochopitelně bolí, protože ti, kteří byli doteď „dřeni z kůže“ tím, že víc jak přibližně bůra jim mlékárna za litr mléka nedala, si najednou dovolili prodávat litr za 15 Kč a „ty svině spotřebitelský jim to kupujou a můžou se po tom utlouct“. Mlékárnám klesají zisky, mléko je pro ně najednou dražší a už tak drahé mléčné výrobky nejdou najednou tolik na odbyt, protože je potřeba v rámci přežití je zdražit (už se objevily i nové finty – cena je zachována, zmenšilo se balení). A tak se mlékárny rozhodly bít na poplach a zvolili vskutku ďábelskou metodu. Začínají všemožně lobbovat za rozšiřování mýtu, že „syrové mléko může ohrozit lidské zdraví“…

… ukaž celý článek   »»»

Nedávno jsem se zmiňoval o tom, jak jsem reklamoval včasné nedodání obchodního balíku u České pošty. Překvapivě mi už tento týden přišla poštou odpověď a to taková, že tato část povídání o celé záležitosti bude poslední. Pošta totiž reklamaci uznala a vyplatí mi náhradu ve výši rozdílu ceny obchodního balíku a balíku, který měl nárok přijít později. Je to fakt „hodně“ peněz a určitě si položíte otázku, zda mi to za to ani ne pivo stálo…

… ukaž celý článek   »»»

Věděli jste, že můžete reklamovat včasné nedodání balíku Českou Poštou? Popíšu vám zde svou zkušenost, která začala celkem nevinně – posláním obchodního balíku. Zkušenost bude rozepsána do více částí, protože jsem zjistil, že během jednoho dne se reklamace u České Pošty vyřídit nedá, přestože by to bylo technicky možné…

… ukaž celý článek   »»»

Měl jsem tu čest se konečně podívat na věhlasně vychvalovaný a obrovsky oceňovaný film Avatar. Ten Avatar, který má momentálně na csfd.cz hodnocení 90 %. Říkal jsem si „to teda musí být něco“ a tak jsme se s mou drahou polovičkou na Avatara vypravili. Zvolili jsme verzi nikoli ve 3D, protože v našem širokém dalekém okolí (ČB) není kino, které by 3D promítalo na principu nevyžadujícím blikání a taky proto, že několika našim známým, co měli možnost Avatara vidět v kině ve 3D, z toho bylo blbě. Po zhlédnutí Avatara ve 2D jsem pochopil proč. A byl jsem rád, že jsem si to dal jen ve 2D…

… ukaž celý článek   »»»

Tak jsem minulý týden opět skončil další dovolenou na Tenerife. Já ten ostrůvek prostě zbožňuju, takže jsem si tam zase jednou vyjel na krásných 14 dní. Naučilo mě to několik věcí, ale ta jedna je zásadní: „Mañana“ aneb „Co můžeš udělat dnes, můžeš úplně klidně odložit na zítra, protože když nejde o život, jde o hovno“, nebo také „Práce nemá nožičky, neuteče“. Zvolnil jsem, dovolená splnila účel. Ke zvolnění mě tak trochu přiměly nedávné problémy s krční páteří a přepracovanost (to jsem si nevymyslel, to mi tak trochu naznačili lékaři poté, co se mi jednoho krásného dne udělalo tak nehezky, že jsem si preventivně zavolal záchranku a po objasnění, jak mi je, jsem absolvoval nejrychlejší jízdu ucpanými Českými Budějovicemi, jakou si vůbec dovedu představit – absolutní přednost, jízda v protisměru, houkání toho auta, co mě vezlo – prostě paráda, kterou způsobil přivolaným saniťákem naměřený tlak 160/95 a příznaky infarktu, který se naštěstí nepotvrdil).

V dohledné době tedy hodlám zpracovat další fotky z Tenerife, ale protože bych se v mnohých případech dost opakoval, bude tato galerie kratší, zato bude obsahovat (na fotogalerii nezvyklé množství videí. Tenerife je ostrov krásný jak v létě, tak na podzim, kdy v momentě opouštění ostrova máte na teploměru nějakých 28 °C, zatímco po příletu do Prahy je taková kláda, že byste se o ni mohli opřít (asi 3 °C). Na přelomu října a listopadu je tam asi tak, jako u nás v běžném létě. Sluníčko vás může spálit, můžete se zpotit jak dveře od chlíva, ale dá se na to celkem slušně zvyknout. Tentokrát jsem se (narozdíl od minulého výletu) dostal i na nejvyšší horu ostrova a celého Španělska Teide (není to zase až tak těžké, stačí si přivstat a vyhnete se efektivně mnohahodinové frontě na lanovku, kterou zkrátíte na maximálně půl hodinky), odtud bude taky nějaké to video. Tam ale bylo podobně, jak u nás, jen bez toho deště, foukal velice silný vítr a byl tam opravdu takovej krůt, že když jste řekli „voda“, tak vám to málem umrzlo u huby . Ale víc o tom až v galerii (až bude ;-).

Nějaký čas jsem tu nic nenapsal. Důvodů je několik a na prvním místě mezi nimi je nedostatek času, což je sice klišé, ale je to tak. O tohle se s vámi ale podělit musím ;-). Týká se to jedné z mých velice oblíbených her: Pinball Fantasies. „Pamětníci“ možná budou vědět, že tahle hra pochází z Amigy a ve své době se dala hrát i na PC, pochopitelně pod DOSem a pokud možno pouze pod DOSem. V současné době se dá hrát taky, protože existuje príma program DOSBox, jehož schopnosti jsou pro tuto hru vyhovující.

Pinball Fantasies má celkem čtyři „stoly“: Party Land, Speed Devils, Billion Dollar Gameshow a Stones n Bones. Ti, kteří mají tuto hru v oblibě, nezřídka považují Billion Dollar Gameshow za nejméně zábavnou hru. Je to dáno tím, že tato hra je ze všech čtyř asi nejtěžší, zato však nabízí největší „výhry“. Hlavní cenou, které lze ve hře dosáhnout, je „Billion“, česky miliarda, ostatní hry naopak „trpí“ maximálními dosažitelnými částkami v řádech stovek miliónů za celou hru. U mně však v „hranosti“ vede právě Billion Dollar Gameshow, a to právě kvůli té miliardě. On jí totiž ne každý umí dosáhnout. Mně se to povedlo a ve zbytku článku najdete autentický záznam hry od začátku do „billionu“. A stačily mi na to tři kuličky, z toho jedna byla Extra ball, takže jsem dal „billion“ už na druhé regulérní kuličce ;-)…

… ukaž celý článek   »»»

Pokud vám nic neříká pojem Ládík 21 (číslo se může měnit, ale poslední dobou se ustálilo na 21), pak jste šťastní lidé a ani raději tento článek nečtěte. Ládik je mor internetových diskuzí a noční můra „moderátorů“, kteří v nich dělají pořádek, zejména pokud může do diskuze přispívat kdokoli. Je to člověk s nějaký zvláštním typem poruchy, ve které si ještě navíc vědomě libuje, alespoň podle toho, co jsem měl možnost zjistit. Píše jako debil, i když to na první pohled může vypadat, že je to bot, nebo že své texty prohání přes nějaký skript, který je záměrně zprasí – přidává mezi slova čárky (ale ne všude), opakuje slova a to včetně překlepů, velkých písmen a podobně, vlastně opakuje celé větné celky, zkrátka vytváří v diskuzích nečitelný bordel, který způsobuje u drtivé většiny lidí odloučení se od tématu a bavení se o tom, „co to sem píše za dementa“.

Já jsem se pokoušel Ládíka kontaktovat, abych se ho zeptal, proč píše tak, jak píše. Věcně mi neodpověděl nikdy, pouze se párkrát v diskuzích na CD-R serveru přiznal, že by ho to asi bez těch čárek nebavilo a že to dělá rád (cituji: „Ty, jo, kdybyste, mi zrušily, čárky, tak to už bych, asi nepřišel, na to, jak vás, otravovat, prostě no!“, nebo „Zdar FIREFOXi, díky, ti za radu, ale, já to s příspěvkami, přeháním, rád, aspoň, není nuda, prostě no!“ – a to jsou ještě ty čitelnější). Dnes po půlnoci jsem měl tu čest vyvolat jeho reakci poté, co jsem zjistil, že zase zamořuje diskuze CD-R serveru a zrovna tak, že jsme se krásně míjeli – on něco napsal, já to do minuty objevil a smazal. Takže jsem náš rozhovor po ICQ (jeho číslo nebyl zas takový problém najít) zahájil slovy: „Táhni v prdel, černý mraku“ …

… ukaž celý článek   »»»

Možná to víte, možná to nevíte, ale pro prohlížení internetu nepoužívám ani Internet Explorer, ani Firefox, ani Operu, ani Google Chrome a ani Apple Safari. Používám prohlížeč na okraji zájmu drtivé většiny uživatelů internetu, který má kořeny ve starém „dobrém“ Netscapu, jenž byl mým vůbec prvním webovým prohlížečem, kterým jsem poprvé vlezl před dávnými lety na internet. Starý Netscape postupem času zmigroval do aplikační sady Mozilla Suite a byla to právě Mozilla, která na základech Netscapu vystavěla Firefox a dotáhla ho na druhý nejpoužívanější prohlížeč na světě, který směle atakuje pozici toho prvního, tedy Internet Exploreru. Mozilla pak od dalšího vývoje Mozilla Suite upustila a projektu se chopila komunita a pod záštitou Mozilly jej nadále vyvíjí pod názvem SeaMonkey. Prohlížeč jako takový má stále hodně příbuzného se starým Netscapem, zejména pokud jde o základy ovládání, vzhled a způsoby nastavení. Je však i v porovnání s Internet Explorerem dost líný a já se nebojím říci, že je to mrcha mrchutá nechutně se vlekoucí. Důvodů, proč používám SeaMonkey, je více. Za prvé je to příbuznost ke starému Netscapu, takže ovládání a vůbec zvyk při přechodu z IE – šlo to docela rychle (tuším, že to bylo v dobách IE 5 až IE 5.5). Za druhé to byla bezpečnost, potřeboval jsem přejít z IE na něco lepšího (což bylo tenkrát v podstatě cokoliv), s IE jsem se v těch dobách několikrát nemile spálil. No a za třetí – Evžen Polenka mě svého času navedl na sympatický doplněk Mozilla Suite jménem MultiZilla, který používám doteď a který výrazně rozšiřuje možnosti ovládání tohoto prohlížeče, zvykl jsem si tam už na pár věcí, bez kterých si připadám jak bez ruky a navíc tento doplněk není pro Firefox a nefunguje na něm. To je asi hlavní důvod, proč setrvávám u líné SeaMonkey.

Tvůrci SeaMonkey však po delší době alfaverzí vypustili první betaverzi řady 2.0 a já se rozhodl tomu zase po čase dát šanci a nefinální stádium SeaMonkey vyzkoušet. A rovnou jsem udělal srovnání ve známém benchmarku Peacekeeper od Futuremarku, takže se můžete nyní podívat, jak je na tom s rychlostí SeaMonkey 2.0 v porovnání s některými dalšími významnými prohlížeči…

… ukaž celý článek   »»»

Je tomu asi tak ¾ roku, co jsem kupoval Radeon HD 4850 (pod značkou Gigabyte). Tuhle grafiku ovšem neprovozuji já, ani jsem ji nekupoval sobě, ale jednomu nejmenovanému známému. Že její chlazení strojí tak trochu za prd, protože je designované tak akorát na možnosti grafiky, je asi všeobecně známá věc, ale přeci jen když vám karta hlásí něco kolem 120 °C a řve přitom doslova jako kráva, tak je asi něco špatně. No, podíval jsem se tedy dovnitř a zjistil jsem, že něco opravdu špatně je. Když se chlazení zanese (to je hodně slabý slovo) tak, že je „neprofouknutelné“, tak to se pak není co divit, že má chladič tendenci uletět a stejně to je plad prtné. Takže jsem se rozhodl, že na grafiku dám něco s hustší ne tak snadno zanesitelnou mřížkou a volba padla na Accelero S1…

… ukaž celý článek   »»»

Na tomto webu to nebude poprvé, co se budu navážet do Alfacompu. Sice je to obchod s celkem dobrými cenami a slušným výběrem a navíc nejde o takový ten „průměrný e-shop“, kterých jsou na netu mraky (a za nimiž často stojí jen velmi málo provozovatelů – jedním z nich je od nedávna téměř stoprocentně i Agen). Alfacomp mi v podstatě vyhovuje, až na pár much, spíše masařek. Tou první bylo zasílání hned dvojité provokace, jedna o zčernání obrazovky, druhá regulérní spam na Banán. Nyní jsem se podíval po čase na Alfacomp zase, protože opět potřebuji něco objednat, a zjišťuji, jak může pojem „ZDARMA“ znamenat i 300 Kč…

… ukaž celý článek   »»»

Poštěstilo se mi dostat se k procesoru AMD Athlon II X2 240 (dvoujádro, 45nm, 2,8 GHz, 2×1 MB L2, 65W) a rozhodl jsem se, že rovnou udělám takovou maličkou srovnávací recenzi s Athlonem 64 X2 5000+ Black Edition (dvoujádro, 65nm, 2,6 GHz, 2×512 kB L2, 65W). Aby bylo srovnání trošku férové, poběží tento starší Athlon 64 X2 na 2,8 GHz (kvůli stejné frekvenci) a na 3,0 GHz (kvůli tomu, že má menší L2 cache, tak aby to naoko dohnal frekvnecí – ostatně sama AMD, když vydávala dva různé procesory pod stejným značením, měl ten s menší cache rychlejší takt, pokud si dobře vzpomínám, zpravidla o 100 MHz, já raději dám o 200 MHz, protože očekávám, že ten Athlon II X2 tomu stejně nakope nožičky ;). V té souvislosti u mě doma došlo k trošku rošádě, protože moje drahá polovička si doteď užívala právě s tím Black Athlonem, co půjde do srovnání s novým Athlonem. A protože jediný procesor, který se mi tu nečinně válel ladem, byl první AM2 procesor, který jsem recenzoval, a to Sempron 3000+ (jednojádro, 90nm, 1,6 GHz, 256 kB L2, 62 W), s čímž by mě drahá polovička zajisté poslala do háje na fialky, udělal jsem ústupek já a Semprona si nasadil do mého pracovního PC. V něm byl doteď Phenom X4 9850 Black Edition (čtyřjádro, 65nm, 2,5 GHz, 4×512 kB L2, 2 MB L3, 125W) a ten jsem tedy namontoval do ženuščina PC (sice je to platforma AM2 a ne AM2+, ale to neva, ono to v tom chodí, jen to trochu víc žere v „idle“).

Takže jsem tímto downgradem přišel o:

1. 3 jádra
2. 900 MHz
3. 80 MHz na rychlosti pamětí
4. SSE4A
5. 63 W
6. Cool'n'Quiet
7. technologický pokrok v podobě výrobní technologie o 25 nm menší ;-)

Výsledek: Pořád se s tím dá dělat, ne, že ne, ale už po tom nemůžu chtít nějak extra svižnou práci :) A na hraní moderních her to jako fakt neni. Asi nejnetradičnější je pak kombinace takhle líného procesoru a 8 GB RAM ;-). A když si to tak uvědomím, mám docela kliku, že se v AMD kdysi rozhodli dát i Sempronům AMD64 rozšíření a u AM2 kousků je to už u všech (jinak bych taky nemusel ty 64bitový XPčka nastartovat ;-).

Takže to jen tak na okraj. Brzy Semprona beztak nahradí opět čtyřjádro, akorát už na 45 nm a s TDP 65 W. No a z toho vznikne další srovnání… ale o tom až jindy.