Hraju si takovou hru... Díl 2. - nahlášeno na policii

lupicVčera jsem vás seznámil s mou novou „reality-adventurkou“ spočívající v tom, že se necháte okrást a pak se snažíte dostat své peníze zpět. Poměrně brzy tu mám pokračování, ovšem na nějaký čas také poslední. Věc jsem ohlásil na policii (prostě jsem podal trestní oznámení na neznámého pachatele) a nyní jsem ve stavu čekání. Na co že to čekám? Až zahřmí? Ne, na něco jiného…

Právě čekám, až uplyne 30 dní od ukončení mé aukce, což znamená, že budu čekat ještě do konce týdne, ale protože jsem v té době na dovolené v zahraničí, další kroky budu podnikat nejdříve v úterý (možná už v pondělí, podle toho, jak se vrátím). Pak nastane první pokus, který by měl vést k získání peněz. Nepožaduji a ani neočekávám, že mi někdo vrátí bankovní poplatky, zároveň počítám s tím, že pětikoruna z celé částky bude zkrátka vedena jako „výdaj za blbost“ (to když jsem poslal loupežníkovi 90 korun poštovného místo požadovaných 85 jako omluvu za zpožděnou platbu poštovného :-).

Teď něco ze zákulisí. Na policii je „fakt super“ zajít v pondělí krátce po obědě. Všichni jsou strašně zaneprázdněni, na stole je kýbl případů a policistů zatraceně málo, alespoň tak mi to bylo tlumočeno. Sice se občas v čekárně objevil někdo v uniformě a něco po mě chtěl (týkalo se to případu), ale pořád jsem neměl dojem, že „už jsem v procesu“. Ten dojem byl zcela oprávněný, ale toto „předprocesí“ nejspíše mělo svůj význam. Když jsem přišel na řadu, měli totiž připravené podklady podle jednacího čísla, které jsem jim nadiktoval. Mezitím jsem měl dojem, že jsem stále přeskakován, do čekárny vcházeli další lidé, odtud do kanceláře a pak zase ven. A já tam pořád jen tvrdnul a tvrdnul.

Když na mě konečně přišla řada (nechci to přehánět, ale odhaduju to skutečně na takové dvě, spíše skoro tři hodiny), zavedli si mě do jedné kukaně, kde byl připravený počítač (designově nejspíše starý AutoCont, ale po evidenčním štítku této firmy vzadu nikde ani památky – jak vypadá, zhruba vím, počítačů této značky mi rukama přeci jen několik prošlo, nějaký čásek jsem totiž v této firmě pracoval). Na 17palcovém CRT monitoru s frekvencí, která od oka zřetelně nepřevyšovala 75 Hz, byl spuštěn – kdo by to byl čekal – Internet Explorer a v něm nějaká aplikace, do níž se ťuká celý případ. Zaplaťpámbu, že se to nesepisovalo na psacím stroji.

Policistovi jsem všechno vylíčil, předal kopici materiálů, on to sepsal „standardní policejní češtinou“ (ta má sloh, že by se jeden zvencnul) a když jsme tam tak seděli už další dobrou hodinu, já se pomalu začal modlit, aby nedošlo k pádu Internet Exploreru nebo nějaké jiné „neplatné operaci“ ve Windows, což se na té plečce, na níž to sepisoval, dalo skutečně čekat každým okamžikem. Ono se to totiž takhle od pohledu zjevně nikam průběžně neukládalo, takže stačil nějaký fatální omyl a celá hodinová práce šla do háje. Technika však naštěstí nezklamala, protokol se v pořádku uložil, následně došlo k výtisku, podepisování a dalším v podstatě finalitám. Teď mám v ruce papír, který je už možná klíčem k úspěšnému dokončení této „reality-adventurky“.

Pokračování příště, tedy zhruba za týden.

Komentáře

Zatím zde žádný komentář není.

Možnost přidat další komentáře byla zrušena, protože už mě přestalo bavit bannovat spammery. Omlouvám se za nepříjemnosti.