Jak jsem přešel ze SeaMonkey na Google Chrome

ChromeLogo Možná to o mě víte, možná ne, ale byl jsem hodně dlouhou dobu spokojeným uživatelem SeaMonkey, což, pokud to náhodou nevíte, je webový prohlížeč. Tedy nejen webový prohlížeč. A abych byl úplně přesný a upřímný, spokojeným uživatelem tohoto softwaru jsem poslední dobou nebyl. Mno, vlastně asi tak dlouho, co existuje řada 2.x. A tak jsem se konečně dokopal k tomu, že jsem přešel na prohlížeč Google Chrome, což ovšem nebylo snadné s ohledem na fakt, že Chrome neumožňuje import dat ze SeaMonkey a já tam těch dat skutečně neměl málo, hlavně spoustu uložených hesel. No, ale nakonec se zadařilo a pokud chcete vědět, jak se to dělá a hlavně proč jsem to udělal, čtěte dále…

SeaMonkey_logo Nejprve krátká historie mého užívání webových prohlížečů. S internetem pracuji zhruba od dob, kdy se i firmy na něj připojovaly modemem (v jedné takové jsem kdysi dělal, připojovali jsme se zpočátku 14,4 kbitovým modemem, a to tak, že celou firmu, později se do té firmy nejen natáhl internet pořádně, ale dělala ta firma dokonce místní dial-up uzel pro poskytovatele, který jako první přišel v naší zemi s nulovým poplatkem za internet, pokud samozřejmě nepočítáme platbu tenkrát ještě SPT Telecomu – jo, přátelé, dříve se opravdu na internet volalo telefonem a nejenže jste platili telefonní poplatky, ale ještě jste museli mít smlouvu s poskytovatelem internetu a platit mu měsíčně paušál!). Bylo to v době kdy začínaly Windows 95 a webové stránky se prohlížely v Netscape Navigatoru.

O pár let později přišel Internet Explorer 4 coby součást Windows 98 a sláva Netscape Navigatoru šla poměrně rychle do kytek. IE převzal vládu nad tím, jak se bude dělat World Wide Web (tedy WWW) a uživatelé si postupně zvykli, že na internet se chodí přes modré e na ploše.

Uplynulo dalších několik let a mě začal lézt Internet Explorer 5 poměrně dost na nervy. A hlavně mi do počítače lezla skrze IE havěť. Když to kulminovalo, blesklo mi hlavou, že neexistuje pouze Internet Explorer a začal jsem se poohlížet po něčem jiném. Byl jsem skeptický, protože hrubé nestandardy, ze kterých drtivá dominance IE udělala nepsané standardy (tenkrát měl IE snad přes 90 % „trhu“) způsobily, že podle psaných standardů dělal web jen málokdo a tudíž použití jiného prohlížeče na www stránky znamenalo potíže při zobrazování. Nicméně během té chvíle, kdy si Internet Explorer podmanil skoro celý web, Netscape Navigator (později Netscape Communicator) „zmutoval“ do Mozilla Suite. A jak jsem se dočetl na webu, byl právě Mozilla Suite tím „lepším“.

Mně netrvalo moc dlouho si na Mozilla Suite zvyknout. Design, ovládání a nastavení se příliš nelišilo od někdejšího Netscapa a tak jsem se stal spokojeným uživatelem alternativního prohlížeče v době, kdy měl stále ještě Internet Explorer brutálně navrch. Až o hodně později se začal rodit Firefox postavený na stejném renderovacím jádře, jako byl Mozilla Suite, a začal úspěšně nabourávat Internet Exploreru jeho praktický monopol. Tenkrát jsem také přišel na velmi sympatické rozšíření Mozilla Suite, které z něj teprve udělalo „Hi-Fi“ prohlížeč: MultiZilla. Já z toho sice využíval jen zlomek funkcí, ale šlo o funkce, které velmi usnadňovaly život. Tak moc, že si na ten komfort člověk rychle zvykl a nebyl ochoten se jej vzdát ani za tu cenu, že používal prohlížeč citelně pomalejší, ale to předbíhám.

Já jsem Firefox nikdy nepovažoval za špatný webový prohlížeč. Jen jsem stále považoval Mozilla Suite za lepší, zejména s ohledem na MultiZillu, která nikdy nebyla s Firefoxem kompatibilní a autoři to ani nezamýšleli. Mozilla Suite ovšem není jen prohlížeč, ale také IRC klient, editor HTML stránek a poštovní prohlížeč, který jsem svého času také využíval (byl to poštovní klient ne nepodobný dnešnímu Thunderbirdu, ostatně Thunderbird z něj vycházel).

A právě tenkrát začal hlodat červíček neloajálnosti. Mozilla Suite měl totiž tu nevýhodu, že stačilo pustit pošťáka jen jednou a už jste jej nemohli vypnout, dokud byl např. otevřený i webový prohlížeč. Až po zavření všech komponent došlo i k zavření pošťáka. Bylo to zkrátka moc provázané. A tak jsem se s částmi Mozilla Suite začal pomalu loučit a v době, kdy se objevil první Thunderbird, jsem dal integrovanému pošťáku v Mozilla Suite sbohem a používal Thunderbird. Objevil se doušek svobody – nezávislé používání webového prohlížeče a poštovního klienta. Poštovní klient, který byl součástí Mozilla Suite, bylo možné dokonce nenainstalovat, což jsem později dělal a z Mozilla Suite vždy instaloval jen webový prohlížeč a nezbytné součásti. Zbytek jsem nepotřeboval, tak proč bych to instaloval? Zejména když to šlo tak udělat.

Firefox nabíral na síle, zejména tedy na používanosti. Bořil dominanci Internet Exploreru jak domeček z karet a tak se společnost Mozilla rozhodla, že se zaměří na něj a na pošťáka a že pošle Mozilla Suite k šípku. Byl to totiž všeobecně velmi málo používaný produkt, na „trhu“ webových prohlížečů měl zanedbatelné zastoupení. A tak se stalo, že se vývoj Mozilla Suite oddělil od Mozilly, i když lidé z Mozilly stále pomáhali. Mozilla ale nechtěla, aby její produkt obsahoval právě slovo Mozilla. A tak se hledalo nové jméno a nové logo. Vznikla sada aplikací známá pod označením SeaMonkey.

Prakticky šlo jen o přeznačenou Mozilla Suite a tak se to táhlo víceméně až do celé řady 1.x. Také celá řada 1.x byla kompatibilní s MultiZillou, takže jsem plynule přešel z Mozilla Suite na SeaMonkey, protože to pořád bylo to, co jsem znal a co jsem uměl pohodlně používat. Firefox šel ale dopředu rychleji a SeaMonkey pak byla tvořena vlastně na bázi jádra Firefoxu. Celá řada SeaMonkey byla postavena na základech Firefoxu do verze 2.x. Mezitím přišel poměrně revoluční Firefox 3, to už notnou chvíli webové standardy opět nebyly jen sprostým slovem.

Lidem ze SeaMonkey jakoby docházel dech, začali nicméně kutit řadu SeaMonkey 2, která měla být postavena na základech nového Firefoxu. A tady začal být ze SeaMonkey průser. Šlo z vývojářského hlediska o příliš velký skok a vývojáři MultiZilly navíc měli svých starostí dost a MultiZillu pro SeaMonkey 2 v podstatě nikdy pořádně neudělali. Existovaly jisté nightbuildy, které chodily s alfaverzemi SeaMonkey 2, ale bylo to nedodělané, zabugované a ne příliš spolehlivé. Přesto jsem to používal, dokud to šlo. Jenže ono to dlouho nešlo. A hlavně tvůrci SeaMonkey s novou řadou 2 šlápli do obrovského hovna – začali se chovat jako Microsoft.

Jakým způsobem, ptáte se? Tím způsobem, že nebylo možné nenainstalovat integrovaného pošťáka. Ba co víc, integrovaný pošťák byl natvrdo nastaven, že se spustí při odkazu na „mailto:“, i když jste měli nainstalovaného jiného poštovního klienta. To už bylo moc. Trochu jsem na toto téma s tvůrci komunikoval v newsgroupě a dozvěděl jsem se, že je to tak uděláno právě proto, že SeaMonkey je určena lidem, kteří mají tento produkt rádi jako celek a že kdo nechce používat tu či onu část, nemusí SeaMonkey používat, že to může v pohodě nahradit Thunderbird a Firefox. Jejich pohled je nicméně špatný, kdo je zvyklý na prohlížení webu v SeaMonkey, dobře ví, že používat Firefox je úplně něco jiného, byť je obojí postaveno na stejných základech.

A tak jsem nějaký čas žil se SeaMonkey 2 a trpěl, když jsem nechtěně klikl na link typu „mailto:“. Pak jsem našel způsob, jak konfiguraci SeaMonkey změnit tak, aby link „mailto:“ zpracovával jako normální inteligentní prohlížeč a se skřípěním zubů, že mám úplně zbytečně nainstalované dva obdobné poštovní klienty, když využívám jen jeden, jsem vesele používal dál SeaMonkey a Thunderbird, opět „v podstatě svobodně“ (nezávisle na sobě).

Mezitím se ale objevil Google Chrome a začal všem těžce natírat prdel rychlostí blesku – tedy v tom smyslu, že šlo o drasticky rychlý prohlížeč, co se týče zpracování JavaScriptu. To bylo bezesporu obrovské lákadlo, a to jak pro uživatele Firefoxu, tak hlavně uživatele Internet Exploreru, jejichž webový prohlížeč patřil mezi ty nejpomalejší. K tomu ještě přidáme oddělené procesy jednotlivých tabů, poměrně zajímavé ovládání a v neposlední řadě skutečnost, že za ním, nestojí zrovna malý hráč, i když jeho pověst „toho hodného“ je tu a tam poměrně diskutabilní, zatím ale žádný megaprůser neudělal (největší byl asi s tím pasivním ukládáním dat z Wi-Fi sítí, ale ani to osobně nepovažuju za megaprůser). K dokonání „díla zkázy“ stačilo přitom velice málo: vytvořit funkční a efektivní AdBlock, nejpoužívanější doplněk Firefoxu. Tak se také záhy stalo a zanikl důvod, proč nepřejít na Google Chrome. A tak je dnes Google Chrome třetím nejpoužívanějším prohlížečem. To samo o sobě také leccos napovídá.

Google Chrome se pochopitelně zalíbil i mě a používám jej už nějaký čas paralelně se SeaMonkey jako sekundární prohlížeč, a to především na práci, kterou prostě potřebuju svižnou. V Chrome jsem doteď používal téměř výhradně web, který mě živí, plus jeho administraci (obojí je poměrně bohaté na JavaScript, takže je použití takto rychlého browseru v dané oblasti docela pochopitelné). Neměl jsem v něm žádné doplňky, nebylo jich třeba. Pracovní web jsem potřeboval sledovat i s reklamou, protože musím vidět, jak to vypadá a co to dělá, abych věděl, na co pak uživatelé v diskuzích nadávají, takže ani „chromácký adblock“ jsem nepotřeboval.

Malá odbočka, krátce se zmíním o tom, jak funguje AdBlock ve Firefoxu a jak v Chrome. Ve Firefoxu není problém, aby AdBlock vůbec blokované objekty z internetu nestahoval, v Chrome to donedávna nešlo a blokované objekty se všechny stahovaly, pouze se na straně prohlížeče zajistilo, aby se nezobrazovaly. To má svůj efekt i na sledování, zda uživatelé tu reklamu skutečně stáhli, nebo ne. V případě Firefoxu byl typický scénář takový, že se reklama vůbec nestáhla, takže se dalo tak nějak odhadovat, jak moc lidi reklamu blokují. S Chrome to tak snadno nešlo, protože reklamní prvky se normálně stáhly, jen se nezobrazily. A to, že se něco „jen nezobrazí“, už ale reklamní servírka nezjistí. Trošku jim to zamotalo hlavu, ale to není nic, co by mělo běžného uživatele trápit. Běžný uživatel by měl být pánem svého PC měl by tedy mít možnost rozhodovat o tom, co se mu na displeji zobrazí a co ne, ať si provozovatelé reklamy říkají, co chtějí.

Adblock pro Google Chrome nedávno dospěl do stádia, kdy už také umí reklamní prvky nestahovat. Sice je to v beta stádiu, ale i tak je to celkem pokrok. Dá se zvolit, zda reklamu jen nezobrazovat, nebo ani nestahovat (není to stoprocentní, ale to je jedno). Tato funkcionalita už na mě skutečně zapůsobila a v kombinací s tím, že už nějaký čas nemohu používat MultiZillu a tudíž jediný důvod, proč bych měl setrvat u SeaMonkey, je hromada v ní uložených hesel, jsem se jal SeaMonkey opustit. A jak jsem se rozhodl, tak jsem učinil. SeaMonkey pro mě nemá nadále smysl. Byl to dobrý produkt, ale už jsou lepší. Natolik lepší, že jsem se i já rozhoupal k tomu, že přejdu.

Přechod to nebyl jednoduchý, ale povedl se a tím končí povídání o historii mého používání webových prohlížečů a začíná ta (dlužno dodat, že podstatně kratší ;-) část, kde popíšu, jak jsem to provedl.


obrazek

Google Chrome umožňuje importovat data z jiných prohlížečů, moc jich ale není. Je mezi nimi ale Internet Explorer a hlavně Firefox. SeaMonkey, bohužel, nikoliv. A tak přichází na řadu takové malé „škatulata hejbejte se“. Abych dostal svá data ze SeaMonkey do Chrome, musel jsem to udělat – ano, hádáte správně, přes Firefox. V tom mi velice pomohl jeden úžasně šikovný prográmek od českého človíčka Pavla Cvrčka: MozBackup. Ten umí zálohovat (a obnovovat) data kromě spousty jiných „mozillích a skoro-mozillích“ produktů také z Firefoxu a SeaMonkey.

obrazek

A protože data ve Firefoxu a SeaMonkey jsou velice podobná, v případě hesel dokonce stejná, není problém je přeházet z jednoho do druhého (kdybych věděl, které to jsou soubory, přehrnul bych to tam ručně, ale já to nevěděl a tak jsem použil MozBackup). MozBackupem jsem zazálohoval data ze SeaMonkey, pak jsem nainstaloval „hostitele“ Firefoxe, MozBackupem nahrnul data do něj.

obrazek

Pak už nebyl problém importovat data přímo v Google Chrome z Firefoxu.

obrazek

Má to jeden jediný drobný zádrhel: pokud jsou hesla v SeaMonkey či Firefoxu zaheslovaná (používá se „master password“), pak si je Chrome neslízne, ale udělá takovou ne příliš šťastnou operaci: naimportuje si jen adresy, ale jména a hesla k nim neuloží, nechá to prázdné. Musíte nejprve hlavní heslo zrušit, pak až importovat. Pokud nejprve importujete s heslem a pak si uvědomíte tuto hloupost, zrušíte heslo a importujete znovu, máte v seznamu zaheslovaných webů každý dvakrát, jednou se jménem a heslem, podruhé bez. Nejsnazší je všechno smazat a importovat znovu. Pozor ale na to, abyste si nesmazali hesla již dříve v Chrome uložená. Mně to nevadilo, moc jich tam nebylo.

obrazek

Zbývá všechny mozillí webové prohlížeče odinstalovat. Firefox, coby hostitel přenášených dat (který mě jako webový prohlížeč nikdy ve stínu SeaMonkey neoslovil a kdybych si musel vybrat, volil bych zase SeaMonkey) a SeaMonkey coby překonaný produkt. Nechť žije Google Chrome.

Jen mám takový nejasný pocit, že se časem objeví zase něco lepšího a zase budu migrovat. Teď už ale vím, že není od věci vybrat si prohlížeč, který je celkem rozšířený. Odpadá pak složitá anabáze s přeléváním dat :).

Komentáře

1 | Dejv | Út 10. 8. 2010, 12:26

jsem na tebe zvědavej, až vyjde IE9 s GPU akcelerací. to ty imho opustíš Chrome a WXP64 takovym fofrem… :-)

reagovat

2 | W.I.F.T. FT W97 | Út 10. 8. 2010, 12:30

No, já myslím, že ani Mozilla, ani Google si nebudou moct dovolit v tomhle zůstat dlouho pozadu, takže v tom IE určitě nebude dlouho sám ;). Ale že XP x64 opustím, to je jako jistý, je to jen otázkou času.

reagovat

3 | death | St 11. 8. 2010, 0:17

Zajímavé. Pro mě jakožto uživatele, co k „životu“ potřebuje pouze internetový prohlížeč, je firefox stále číslo 1. Nadávám sice na rychlost, ale co se týče doplňků typu „downloadvideohelper“, flashblock (nejlepší adblock a zároveň urychlovač přetíženého jádra FF) a ještě pár „vychytávek“ je pro mě FF stále 1. Sice odbočuji, ale přirovnal bych jej k winXP. Nedokonalý, pomalý, ale vystačím si s ním ve všech směrech. Oproti němu mi chrome při „okusování“ nabídl 2X za sebou úplnou ztrátu otevřené relace (to bolelo) a další spoustu nepříjemností například s RSS pro seznam a podobně. Prý už je to z velké části doděláno a taky mě táhne vyšší rychlost při velké relaci otevřených záložek, ale statut nezávislosti u mě FF jen tak neopadne. Uvidíme jak se FF vytáhne se čtyřkou… To by mělo danou situaci rozlousknout.

reagovat

4 | Dejv | Čt 12. 8. 2010, 19:44

[3] death: Ale jo, s tim já plně souhlasím. Taky na FF nadávám kudy chodím, ale proč v něm asi tak ty poslední dloooouhé roky sedím? :-)

reagovat

5 | Druid | Út 30. 8. 2011, 14:01

pošták

Ahoj stále jedu SeaMonkey a to stou poštou je vopruz, by mě zajímalo jak jsi to vyřešil?

Druid

reagovat

6 | WIFT | Út 30. 8. 2011, 14:05

[5] Druid: Nijak, přešel jsem na Chrome. Na poštu jsem už před tím používal Thunderbird, takže tam nebylo potřeba s přechodem nic řešit.

reagovat

7 | Druid | Út 30. 8. 2011, 14:45

[6] WIFT: Pak jsem našel způsob, jak konfiguraci SeaMonkey změnit tak, aby link „mailto:“ zpracovával jako normální inteligentní .....

reagovat

8 | seamonker | Ne 15. 1. 2012, 9:26

predstav si, ze mne se tohle tvrde propjeni naopak libi. I kdyz pouzivam portable verzi (v praci nesmime instalovat) tak tohle je na tom to nejlepsi, neskace mi tam ten hnus od mrkvi. Seamonkey mi pripomina system v systemu. S doplnkama se skoro nemusim ze spustenyho seamonkeyho dostat „ven“. bomba vec pro produktivitu!

reagovat

Možnost přidat další komentáře byla zrušena, protože už mě přestalo bavit bannovat spammery. Omlouvám se za nepříjemnosti.