WRAPUCH.NET

Samotná grafika je i s původním chladičem jeden z nejrychlejších kousků hardwaru, který se nechá ještě do AGP slotu sehnat. Sympatické na něm je, že chladič je „jednoslotový“, takže celá karta více než jeden slot nezabere. To sice s nově nasazeným chladičem přestane platit, protože ten osazení sousedního slotu znemožní, ale to ticho a značně lepší chladící schopnosti za to skutečně stojí. Z de-facto nejhlučnější komponenty v PC se takto stane jedna z nejtišších, kterou mnohdy spolehlivě „překřičí“ i ventilátor tichého zdroje.

Samotný grafický čip je již konstruován pro moderní PCI Express ×16 rozhraní, takže mezi ním a AGP slotem musí být převodní můstek.

ATI za tímto účelem vytvořila čip, kterému se říká „Rialto“, ten právě převádí AGP 8× na PCI Express ×16 a naopak (to vše samozřejmě v rámci možností pomalejšího AGP 8×). Na grafice je obalen takovým krytým „žužu“, a to ani ne tak kvůli chlazení, jako spíše proto, aby se mu něco nestalo (třeba aby mu něco neulámalo rohy jadérka).

A takhle už vypadá grafika bez chladiče:

Uprostřed samozřejmě jádro, kolem něj paměti a v pravé části napájecí obvody včetně regulátorů napětí. Chladič z druhé strany je pochopitelně pokryt teplovodivými „polštářky“, neboť paměti je také dobré chladit.

Grafické jádro „RV570“ je vyráběno 80nm výrobním procesem a na této grafice běhá v základu na 580 MHz.

Paměti pak běhají v základu na 700 MHz (to se dle patřičných dokumentů pozná na základě dodatku „FP-14“), jde o DDR3 čipy od firmy Hynix.

Veledůležité jsou regulátory napětí od firmy Volterra, které se hřejí natolik, že je potřeba je chladit. K tomu právě slouží onen nesehnatelný plíšek. V dolní části grafiky jsou dva VT1165SF, v horní pak už jen jeden VT233TF.

S chladičem těchto napájecích obvodů se to mělo asi tak: Poté, co se mi je nepodařilo sehnat u nás, jsem si vyzkoušel svůj první nákup na eBay. Objednal jsem si 1 (slovy „jeden“) tento kousek plechu přímo od firmy Arctic Cooling, která má na eBay takový svůj malý e-shop. Cena plechu dolar, poštovné (tuším) pět dolarů. Suma sumárum mě tahle sranda stála přesně 111 Kč a nějaké ty halíře. V českých e-shopech ji lze najít i za necelých 80 Kč, ale nejspíše byste se nedočkali.

Mně tato obálka dorazila během 14 dnů od odeslání (přesně 15 od objednání).

Posláno rovnou z Hong Kongu.

V obálce bylo přesně to, co jsem očekával…

…tenká krabička a uvnitř…

… dobře zformovaný kus plechu. Zespodu jsou po stranách samolepky, těmi by měl být plech přilepen na desku grafiky, dva krycí papírky na vnitřní části skrývají teplovodivé polštářky, které si mají sednout na výše zmíněné regulátory napětí od firmy Volterra.

Problémem celého tohoto kousku plechu je, že není s touto AGP verzí X1950 Pro kompatibilní, protože u této grafiky je jinak vyřešeno napájení. Jeden ze dvou „klasických harddiskových molexů“ překáží a tak je potřeba do plechu trochu říznout.

Já jsem to ještě navíc vylepšil tím, že jsem do něj navrtal dírky na místech, kde je má i grafika. Dírky jsou to právě takové, aby šroubky, které hladce projdou grafikou, se do nich zařízly a tento plíšek náležitě držely. Nehodlal jsem uvěřit tomu, že by obyčejné samolepky držely ohřívaný kus plechu donekonečna.

Na obrázku je vyznačeno, co je vlastně potřeba chladit, plus pozice šroubků. A takhle už vypadá chladič na svém místě a přišroubován. Použil jsem tenké šroubky ze starého rozebraného pevného disku pasující na šroubovák „maličká hvězdička“, což má tu výhodu, že hned tak někoho nenapadne je odšroubovávat (křížový a plochý šroubovák má doma kdejaký kutil, ale malou hvězdičku, kterou se rozebírají mobilní telefony, už mít každý po ruce nebude).

Zbývá nasadit teplovodivé polštářky také na paměťové čipy…

…a nakonec nasadit a přišroubovat i samotný chladič, který už má teplovodivou pastu pro grafické jádro na sobě nanesenou. To je asi nejsložitější fáze, chladič je potřeba usadit napoprvé správně, protože se hned přilepí právě ty polštářky z paměťových čipů. A ty jdou z chladiče strašně blbě odlepit, zatímco z pamětí jdou docela dobře. Pokud se to nasadí blbě, přilepí se polštářky na nesprávné místo a je každopádně potřeba je přesadit, jinak by na paměťových čipech neseděly správně a třeba by byly i mimo, takže by se paměti chladily buď hodně špatně, nebo i vůbec, podle toho, jak moc se spletete.

Z druhé strany holt chladič trochu přesahuje, hlavně je potřeba si dát pozor, aby nepřesahoval z počítačové skříně, to by pak byl problém ;-). A fakt je, že v některých užších skříních se to stát může. Není můj případ.

Snad jediné, co mi na tomto chladiči vadí, je fakt, že vzduch, který ohřívá grafika, se vyfukuje zpět do skříně, není vyváděn ven. Část tohoto vzduchu jde také na VR Heat Spreader Module, čímž se efektivně ochlazují ony regulátory napětí.

Výsledek je nanejvýš impozantní. S původním (originálním) chladičem se teplota jádra (zobrazovaná v ovládací aplikaci Catalyst Control Center) dostane v zátěži klidně nad 70 °C a větrák fičí „o106“, s Accelero X2 se teplota udržuje pod (později lehce nad) 50 °C a slyšet není pořád nic. Jako bonus je tu ještě možnost přetaktování, kdy funkce ATI Overdrive z Catalyst Control Center dostane grafiku ve stabilním a stále s přehledem uchladitelném stavu na frekvence GPU 620 MHz (+40 MHz / +6,9 %) a pamětí 770 MHz (+70 MHz / +10 %). Samozřejmě to nejsou hodnoty, které by něco znamenaly (hry, které jsou na ní moc pomalé, budou pořád moc pomalé a ty, co jsou rychlé, jsou prostě jen nepatrně rychlejší), ale z grafiky je tak ždímáno, co dá (samozřejmě jen ve 3D režimu, ve 2D je frekvence v základu) a přitom se to nijak neprojevuje na hlučnosti. Hlavně teda to ticho, to za to opravdu stojí.

Náklady suma sumárum: přibližně 500 Kč chlazení (Accelero X2 + VR Heat Spreader Module), tři šroubky na uchycení chladiče (šly by klidně použít i z původního) a ta práce kolem toho.