Můj pohled na Micro$oft

obrazekKdyž jsem na svůj web umisťoval hezkou a trefnou úpravu reklamního „billboardu“ na Windows Vista ve stylu Řekněte „PRDEL“, letmo jsem se zmínil, že proti Windows toho mám dost málo na to, abych na nich nedělal, ale proti Microsoftu toho mám dost na to, abych se snažil přejít na něco jiného. Myslím, že nastal čas, abych vám prozradil, jak je to s mým vztahem k Windows a k Microsoftu obecně.

V první řadě musím říci, že neskrývám svou nenávist k Microsoftu. Tuto firmu rád nemám a dlužno říci, že tento stav nastal v momentě, kdy na trh přišly Windows 95. Od té doby ta nenávist za většího či menšího kolísání víceméně roste. Jak k tomu tedy došlo?

V době, kdy na trh přišly Windows 95, mi vlezla do života jedna nepěkná věc, kterou jsem od té doby už skousnul. Tou nepěknou věcí byly pro mě jako pro (teď už bývalého) programátora (pod DOSem v Turbo Pascalu) dlouhé názvy souborů. DOS něco takového neznal a zkracoval si to na klasických 8+3 znaků (jméno+přípona). Vážně jsem si s tím užil své a faktem bylo, že dlouhé názvy byly jedním z důvodů, proč jsem nakonec programování nechal. Samotné Windows 95 jako takové byly dalším důvodem, tím hlavním však byla neochota přejít na programování pod něčím zbrusu novým. Uživatel si na nové prostředí „zvykne“, programátor se ho však musí naučit. Nepovažuji se v tomto smyslu za zrovna přizpůsobivého ;-).

Windows 95 přinesly do světa počítačů dva pojmy: nestabilita a bordelware (jinými slovy různé zákeřnosti a sviňárny ze strany výrobce softwaru). O nestabilitě se asi nemusím zmiňovat, zažili si to nejspíše mnozí z vás (kdo nezná modrou obrazovku smrti a zásadní výjimku, jakoby ani nebyl). Pokud jde o ty zákeřnosti ze strany výrobce, zde se Microsoft dopustil trestuhodné prasárny. Nešťastníkovi, který si zaregistroval Windows 95 online, byl prolustrován disk a k Microsoftu putovaly jména adresářů a názvy souborů. To se prostě ve slušné firmě nedělá. Jenže Microsoft není slušná firma, ale tlupa sajrajtů vychcaných jak díra do sněhu, což se ve větší či menší míře projevuje dodnes.

Z tzv. DOS-based systémů od MS mě nejvíce zaujaly Windows 98 Second Edition (Druhé vydání). Přinesly (byť poněkud nedotaženou) podporu pro WDM ovladače, zejména pro zvukové karty. To mělo poměrně nezanedbatelný význam pro DOSové hry, které mohly s takovým ovladačem fungovat v režimu kompatibility se Sound Blasterem Pro (a to uměla prakticky snad každá hra). Vůbec byly (a dodnes jsou) Win98SE nejstabilnější DOS-based systém. Windows ME byl dosud největší propadák mezi OS od MS od dob Windows 95 (ani Windows 95 nebyly takový shit, jako Windows ME). Dlužno dodat, že z Windows ME se dá do Windows 98SE naroubovat několik věcí, jmenovitě WDM ovladače pro zvukovky, které ve Win98SE WDM nebyly (nýbrž VXD) a třeba defrag.exe, který mají Millennia nesrovnatelně rychlejší než Win98SE.

Operační systém od MS, který se podle mého názoru povedl zatím nejvíce, jsou Windows 2000. Důkazem budiž fakt, že se stále používá v mnoha firmách a tyto firmy se zdráhají přejít výše. Faktem je, že obyčejný uživatel víc než Windows 2000 nepotřebuje. Jde o NT-based systém, který má vše potřebné a (skoro) nic zbytečného. Neobsahuje zbytečně „podplacený“ firewall (který nepropouští jen to, co mu tatíček MS nařídil), neobsahuje zbytečné omalovánky, které uživatele od seriózní práce jen rozptylují a vůbec je takový hodně svižný a hardwarově relativně nenáročný. A lze v něm rozchodit prakticky vše, co si může člověk přát (s výjimkou aplikací, jejichž tvůrce skočil Microsoftu na špek a udělal je záměrně Win2K incompatible). Ano, existuje několik starších aplikací, které se pod Windows 2000 rozběhávají špatně, zatímco pod Windows XP běhají v pohodě, ale takových je opravdu pomikru.

Sám však dnes používám Windows XP a kdybych měl 64bitový procesor, používal bych Windows XP x64. Windows XP jsem však začal „vážně“ používat až s příchodem Service Packu 2, kdy jsem uznal, že tento systém je již dostatečně dospělý. Se skřípěním zubů jsem překousl omalovánky, firewall, Messenger a obnovení systému (všechno se dá vypnout), přenesl jsem přes srdce také nenasytný Windows Media Player (poslední rozumnou verzí byla 6.4) a coby člověk, který mění hardware poměrně často, jsem se vypořádal též s protivnou aktivací (Windows mám sice legálně, ale ke spokojenosti jsem je musel trochu „přiohnout“).

Windows XP se mi zalíbily z několika málo důvodů. V první řadě je to možnost přihlásit se na ně přes síť (neohrabané náhražky typu VNC mi k srdci rozhodně nepřirostly). Protože mám doma počítačů několik včetně nějakého toho notebooku, docela se to hodí. Další sympatickou vlastností je nativní podpora zápisu na DVD-RAM, která v souvislosti s Panasonic DVD-RAM driverem (dnes již BD driverem) dělá z DVD-RAM mechaniky naprosto univerzální úložné zařízení (u Windows 2000 to musel řešit sám driver, který však rozdělil mechaniku na dvě, z toho jedna se tvářila jako výměnné zařízení a zvládala pouze práci s DVD-RAM médiem, zatímco druhá uměla všechno ostatní jako klasická vypalovačka, nikoli však DVD-RAM média). Abych se přiznal, nevzpomínám si takhle z hlavy na další výhody Windows XP oproti Windows 2000, přesto jsem se však usadil u Windows XP. A to i přes zmíněnou aktivaci, která jasně svědčí o smýšlení Microsoftu ve smyslu „už jsme si tichou podporou pirátství nahrabali dost a marketshare máme taky dobrej, měli bychom začít více buzerovat“.

Windows Vista jsou pak systém, který je podle mého názoru v současné době ÚPLNĚ NA NIC. Uživateli pouze maže med kolem huby zvyšováním zátěže grafiky omalovánkami Windows Aero, aby v sobě skrýval tisíc a jednu restrikci, zpomalení práce na stávajícím hardwaru a nemožnost spustit spoustu věcí, které na Windows XP bez potíží chodí. Firmy, které na Windows Vista přešly, byly podle mého názoru takticky donuceny. Mohl bych říci – dobře jim ho tam tak – jenže to má problém. Zvyšuje se marketshare Visty, která hodlá ovládnout trh, protože se to Microsoftu hodí. Za zmínku jistě stojí i fakt, že ačkoli v Microsoftu hlásali, jak bude Vista obrněná proti pirátům, v reálu je tomu úplně naopak a ve Windows Vista je v tomto ohledu školácká chyba, která se dá chápat i jako výzva – Já jsem Windows Vista – ukradněte si mě!

Jednoduchý návod, jak obechcat veškerou lapálii s aktivací Windows Vista: Sežeňte si instalační médium, odpojte počítač od internetu, nastavte v SETUPu rok 2099 a spusťte instalaci. Při výzvě k zadání klíče nezadávejte nic. Budete vyzváni k volbě verze Windows Vista, jakou jste si prý jako koupili. Dejte tam třeba Ultimate a pokračujte až do konce instalace. Až nastane chvíle, kdy se máte poprvé přihlásit k počítači, normálně se přihlaste a pak počítač zase zrestartujte. Během restartu vlezte zase do SETUPu a nastavte zpátky rok současný. Od této chvíle vám budou Windows Vista tvrdit, že do nutnosti aktivace zbývá 30 dní. A budou vám to tvrdit až do roku 2099 nebo do té doby, dokud je z PC nezlikvidujete, což bezesporu nastane dřív. Anebo do té doby, než Microsoft vydá opravu, která tuto (podle mě záměrně implementovanou) chybu řeší.

Faktem je, že zmíněný postup využívá školácké chyby s datumem (nebylo to tu už náhodou kdysi před tím?), kterou by si firma formátu Microsoftu v žádném případě neměla dovolit. Jenže si ji dovolila. Proč? Doporučuji si přečíst mou zprávu na CD-R serveru, která ve zkratce pojednává o tom, že Microsoft by se bez možnosti upirátit jeho produkty de-facto neobešel. Microsoft piráty potřebuje, protože i pirátské Windowsy zvyšují marketshare. Sám velké zvíře přes byznys v MS přiznává, že když už lidé pirátí nějaký software, byl by rád, aby se pirátil ten od Microsoftu. I nelegální uživatel se totiž může stát legálním, stačí jej jen náležitě strašit (třeba zasíláním kazet v černém igelitovém pytli a podobně). V Microsoftu taky dobře vědí, že nesmí prudit moc, míra nasranosti veřejnosti nesmí přesáhnout určitou mez. To je také důvod, proč i Windowsy, které vědí, že nejsou legální, stále poskytují bezpečnostní aktualizace a stále fungují. Kdyby chtěli v Microsoftu opravdu proti pirátství bojovat, mohli by dát nelegálnímu uživateli časové omezení, do kdy musí problém vyřešit, řekněme na 14 dní. Pak by se měly Windowsy trvale zablokovat a vyžadovat zlegalizování. Ne, nelegální Windowsy zatím nemají omezenou trvanlivost. Jen buzerují a buzerují, ale nepřestanou fungovat. Tento způsob boje proti nelegálnímu softwaru zdá se mi poněkud nešťastným. Výše zmíněná „školácká chyba“ je pro mě jasným důkazem, že Microsoft chce Windows Vista protlačit přes mrtvoly. Prostě to z nějakého důvodu potřebuje.

V současné době zastávám názor, že komu se Windows Vista líbí, tomu to neberu, dobře mu ho tam tak, ale jde v každém případě o člověka, který žere Microsoftu jeho „WOW“ politiku i s navijákem. Pokud bude takových lidí většina, pak se jednoho krásného dne dočkáme situace, že Windows Vista bude na trhu nejrozšířenějším systémem, aniž by to kdokoli z uživatelů doopravdy potřeboval. Windows Vista jsou již tak na dost vyspělé úrovni, že tu s námi mohou být ještě hodně dlouho. K dokonalosti jim chybí včasné vydání nějakého toho Service Packu 3 (protože záplat přibývá a už se ozývají hlasy, že když jich bude více než 200, pak se v systému něco dosere a další záplaty nainstalovat nepůjdou a Windowsy si navíc nebudou umět obsloužit ani seznam těch stávajících) a náležitá budoucí podpora ze strany výrobce. Jenže ten se bude věnovat Windows Vista a jejich protlačování na trh, takže bude na problémy Windows XP záměrně kašlat.

Jak jsem v úvodu naznačil, proti Windows toho mám dost málo na to, abych s nimi nedělal, ale proti Microsoftu dost na to, abych se začal zabývat nějakou alternativou. Nemám rád, když ze mě výrobce softwaru dělá vola, což Microsoft dělá ze všech (pardon, on vlastně nedělá z uživatelů voly, jen tupé ovečky). Vola ze mě jednoznačně dělá výrobce softwaru, který je schopen chtít za jeden kód softwaru různé částky podle toho, kolik vlastností je v něm záměrně omezeno (také vám brzy prozradím, jak se dá z Windows XP Home snadno udělat Windows XP Professional, aniž by to poznal program WGA). Vola ze mě jednoznačně dělá výrobce softwaru, který mi neumožňuje vybrat si, co si za součásti nainstalovat, či nenainstalovat chci, nebo nechci (opravdu ve Windows nepotřebuji Firewall, opravdu ve Windows nepotřebuji Windows Messenger, opravdu ve Windows nepotřebuji Windows Movie Maker a opravdu ve Windows nepotřebuji řadu dalších věcí, které normálním způsobem odinstalovat nelze). A konečně ze mě dělá vola firma, která prohlašuje, o kolik miliard dolarů přichází ročně na softwarovém pirátství. Přitom takové statistiky jsou naprosto mimo mísu, protože kdyby Windows opravdu nešlo upirátit, nezanedbatelná část jejich nelegálních uživatelů by si je za současnou cenu vůbec nekoupila (minimálně u nás ne).

A tak se poohlížím po alternativách. Alternativa tu je a jmenuje se Linux. Má jedinou nevýhodu – jsou mraky distribucí a běžný uživatel nemá šanci se v nich vyznat. Vyzkoušel jsem jich už několik a přiznám se, že mě zatím žádná neoslovila natolik, že bych se jí začal zabývat vážně. Pošilhával jsem tuhle po SUSE, ale poté, co se začal jeho vlastník Novell kamarádit s Microsoftem (který nemám rád, což jste asi z řádků výše vycítili), tohle distro u mě skončilo. Horkými kandidáty jsou u mě v současné době Ubuntu Ultimate, Debian, na Debianu založený DreamLinux, doslova žhavým kandidátem je u mě PCLinuxOS a z těch nejméně žhavých jsem ještě neodepsal Fedoru. Zdaleka jsem nevyzkoušel nejzákladnější spektrum a faktem je, že místo peněz, které bych jinak do nákupu OS investoval, investuji do výběru správného Linuxu spoustu času. A věřím, že se tahle investice jednou dlouhodobě vyplatí. Windowsy si budou tupé ovce muset pořád kupovat nové a nové. Linux bude pořád zdarma (alespoň nic nenasvědčuje tomu, že by to mělo být jinak).

K tomu Linuxu ještě jednu věc: Mám známou (ano, nikoli známého, ale známou), která s Linuxem umí opravdu hodně, dalo by se skoro říci, že s ním vyrostla. Příkazové řádce vládne nesrovnatelně lépe než Sauron pověstnému prstenu a dá se s trochou nadsázky říci, že je pro ní grafická karta v PC, kde běží Linux, zbytnou záležitostí (postačil by i terminál na COM portu). Grafické nadstavby Linuxu nemusí, takže na mé pokusy nahradit Linuxem Windows se dívá spíše s úsměvem, mnohdy až s obdivem, co se to pokouším vyčarovat. Bodejť ne, na Linux se totiž dívá jako na serverový operační systém. Mívala kdysi tendenci zkoušet to, co dnes já, tedy že by Linux nasadila na desktopu místo Windows. Jenže kdysi bylo asi tak před pěti lety. Dnes je Linux coby desktopový OS podstatně dál a mnohé mýty padly. Já sám jsem již ve stádiu, kdy hry prakticky nehraju (pokud jde o Linux, hraju vlastně jen Frozen Bubble, což se s Obliviony a jinými graficky i zvukově vyspělými hrami nedá srovnávat, proto říkám, že „hry nehraju“), takže na práci už si dokážu Linux jako náhradu Windows představit. Spousta věcí, které k práci používám, existují pod Linuxem, a to málo, bez kterého se neobejdu, se dá v Linuxu rozběhat pod Windowsovým API Wine. I já jsem však již vyrostl z představy, že příkazový řádek nebudu v Linuxu potřebovat, že jej zkrátka nahradím vším, na co se dá klikat. Není to pravda, všechno zatím nahradit nelze, ale drtivá většina toho už je nahrazena (tedy má grafickou alternativu, nahradit to zcela by jistě byla blbost).

Jinými slovy: Linuxu zdar, k Microsoftu totiž potřebujeme konkurenční prostředí jako sůl. Záměrně neříkám Microsoftu zmar, protože je to blbost. Stejná blbost jsou výkřiky typu AMD/Intel (či ATI/nVidia) ruleeezzz a podobně. Konkurenční prostředí je třeba, jinak nastává monopol a tomu se velice těžko vzdoruje. Microsoft má na trhu v současné době tak dominantní postavení, že nemá k monopolu daleko (a mnozí jej již s monopolem zaměňují). Monopol je ovládání a ovládání má už jen krůček do uzavření v Matrixu, kde lidstvo není svobodné.

K tomu ještě pár slov závěrem: Stěžoval si mi tuhle člověk z jedné úspěšné firmy s „lepším podílem na trhu, než mají firmy jiné“, že nechápe, proč je u nás úspěch subjektů (firem, jednotlivců) tak odsuzován, proč se hned háže na toho lepšího špína, proč je hned potřeba tomu úspěšnějšímu přistřihnout krovky. Je to jednoduché. Národ už je prostě takový, a že úspěchu se dnes dá dosáhnout poctivou a čestnou cestou, věří snad už jen ti největší zabedněnci. Nedá. Věřte mi to, opravdu nedá. Vidím to kolem sebe na každém kroku, ta největší špína je už hodně dlouho na špici a světlých výjimek s přehledem napočítáte na rukou těžce zmrzačeného jedince. První verze české hry Polda to vystihla naprosto perfektním podtitulem: „S poctivostí nejdřív pojdeš“.

Komentáře

Zatím zde žádný komentář není.

Možnost přidat další komentáře byla zrušena, protože už mě přestalo bavit bannovat spammery. Omlouvám se za nepříjemnosti.