Můj pohled na verze Windows a co mi vadí na Windows Vista

Windows LogoPokud mě znáte, určitě víte, že nemám rád Windows Vista. Pokud mě znáte dobře, jistě víte, že patřím k těm lidem, kteří vlastně měli pořád něco proti Microsoftu. Jak to ale vlastně začalo? A proč nemám rád Windows Vista, ale Windows XP ano, i přestože jsem na ně kdysi také nadával?

Microsoft mi ve své podstatě nevadil do doby, dokud neexistovaly Windows 95. Existoval všeobecně používaný MS-DOS a pár šťastlivců jelo na Windows 3.1, případně 3.11, což jsem ze svého pohledu, kdy jsem o vnitřním fungování počítačů a hlavně MS-DOSu věděl poměrně dost (víc, než je zdrávo), dvakrát nechápal. Systém Windows mi sice připadal jako docela zajímavý nápad, ale také docela dost prasácky zpracovaný. Dodnes si vzpomínám na nejmenovanou alternativu (ne, že bych nechtěl jmenovat, ale nevybavím si jméno), která byla při značně menší velikosti výrazně svižnější a uměla toho víc, jenže doplatila přesně na to, na co dnes doplácí Linux – byla s Windows nekompatibilní. Systém Windows mi zkrátka už od začátku připadal jako něco, co nikdo nikdy nezoptimalizoval, takže to bylo takové neohrabané a dost náročné. Microsoft však věděl, že chce-li uspět, musí počítač co nejvíce přiblížit obyčejným uživatelům, pro které prostě DOS nebyl.

Povedlo se a na svět přišly Windows 95, první systém, který už se snažil netvářit jako aplikace nad DOSem, přestože jím ve skutečnosti stejně pořád byl až do Windows ME. Windows 95 jsem proklínal, kudy jsem chodil a v mém světě jsem to považoval za virus. Zejména proto, že to dělalo na disku bordel zavedením dlouhých názvů souborů, což DOSové programy nebyly žádným způsobem schopny pochopit (a když se soubor otevřel v DOSovém programu a v něm zase uložil, dlouhý název se ztratil). Dnes, kdy už se na DOS víceméně jen vzpomíná, lze zavedení dlouhých názvů pochopit jako krok správným směrem, ale Microsoft mi s každou novou verzí Windows dokazoval, že jsem měl v počátku pravdu – neoptimalizace, přebubřelost, vysoké hardwarové nároky. Co jsem na Windows oproti DOSu nesnášel (a teď už to jen ze zvyku trpím), je, že si systém hrabal na disk, aniž bych měl tušení, co tam vlastně dělá. To se za dob DOSu stát nemohlo, když se pohnul disk, mělo to zpravidla nějaký rozumný účel. Dnes mi připadá, že si systém hrabe na disk jen proto, aby se nenudil. Je mi jasné, že za každým hrábnutím na disk je nějaký důvod a dnes už je mi to jedno, ale byla to jedna z věcí, které jsem Microsoftu dlouho neodpustil.

S příchodem Windows 95 se zaryl do paměti miliónů uživatelů pojem „modrá obrazovka“ nebo také „modrá smrt“ (anglicky BSOD). První verze Windows 95 byla hodně, hodně zabugovaná a Windows 95 začaly být tak nějak rozumně použitelné až s příchodem OSR2, kdy se do Windows 95 dostala později coby OSR2.1 i jakás takás podpora USB (z dnešního pohledu „jakás takás“, tenkrát to byl docela pokrok) a podpora FAT32. USB podpora šla vlastně naroubovat i na OSR2.

Když přišly na svět Windows 98 s integrovaným Internet Explorerem 4 (ten sice přišel už ve Windows 95 OSR2.5 neboli verze Windows 4.00.950C, ale tato vyšla jen v angličtině a možná dalších nezajímavých jazycích), nastalo to, co Microsoftu spousta lidí dodnes neodpustila, včetně mě. Internet Explorer byl před verzí 4 prakticky nepoužitelný program a Netscape vládnul světu. Internet Explorer 4 však udělal přesný opak a Netscape šel prudce do háje. Internet Explorer pak prakticky ovládl celý Internet a vytvořil si neuvěřitelně zahnilé prostředí vývojářů webu, kterým bylo celkem jedno, jestli je jejich web napsán v souladu s pravidly syntaxe nebo dle nějakých standardů, prostě to udělali tak, že když to chodilo v IE, byla to konečná. S následky tohoto průseru se setkáváme dodnes a sám Microsoft poté, co Mozilla Foundation šikovným reklamním trikem ukrojila prohlížečem Firefox nemalou část „trhu prohlížečů“, neví, jak z této šlamastyky ven (IE8 bude mít zajímavé pokusy o návrat ke kompatibilitě se standardy, uvidíme, co to vyvede ve finále).

Samotné Windows 98 přinesly další nesmysly navíc včetně www na ploše, zobrazení složek „jako www“ a vůbec byla znát velká snaha integrovat všechno www do systému a ukázat, že Windows se prostě bez Internet Exploreru neobejdou a uživatel tudíž také ne. Bohužel, do značné míry se to povedlo. Doba, kdy kladů ve Windows 98 bylo tolik, že i poslední odpůrci byli ochotni skousnout kopici záporů, nastala tradičně s příchodem druhé verze Windows 98, tedy Windows 98 Second Edition (druhé vydání). Jedním z nich byla podpora WDM ovladačů (do té doby se používaly VxD), druhým pak poněkud svižnější a funkčnější Internet Explorer 5 (s možností povýšení až na 6 SP1), dále možnost instalace až DirectX 9.0c (to, co se používá dnes ve Windows XP) a ještě několik dalších. Dodnes jsou Windows 98 SE oblíbeným systémem pro starší počítače na méně náročné a starší hry.

Windows ME (Millennium Edition) byl dosud největší omyl v historii operačních systémů Microsoftu, avšak do světa DOS-based Windows přinesl pár zajímavostí, které šlo přenést i do světa Windows 98 SE. Především to je vskutku dramaticky rychlejší defragmentátor a dále některé WDM ovladače třeba od zvukových karet, které i ve Windows 98 SE byly ve formě starších VxD (bylo třeba docela šikovné vzít WDM ovladač pro Sound Blaster 16 z Windows ME a naroubovat jej na Windows 98 SE). Jinak byly Windows ME vesměs naprd. Designově vycházely z v té době již existujících Windows 2000, které stavěly na technologii NT, ale reálně byly jako předchozí Windows postaveny na DOSu, ovšem s omezením spouštění DOSu v reálném módu, takže starší DOSové programy, které vyžadovaly běh v čistém DOSu bez Windows, prostě nechodily (dalo se to upravit, ale je to trošku násilnější zásah). Windows ME přinesly podporu USB Mass Storage, Internet Explorer 5.5 a vůbec byly o něco svižnější a na pohled lepší než Windows 98/SE, ale měly trošku problém s kompatibilitou se sebou samými a strašně se hroutily. Nebýt této brutální bugovosti, mohly být Windows ME snad nejlepším DOS-based systémem Windows a udělaly by za touto érou pěknou tečku. Opak se stal pravdou, Windows ME éru DOS-based Windows pěkně dosraly, korunu tomu nasadily píčovinou jménem „System restore“ (Obnovení systému), která dramaticky zpomaluje svižnost OS a zasírá místo na disku, a v neposlední řadě naprosto nahovnoidní kravinou jménem Windows Movie Maker.

V té době už existovaly Windows 2000, první a dosud poslední operační systém, který se Microsoftu skutečně hodně povedl, tedy tak trochu až na bezpečnost. Microsoft do něj nestihl dojebat Obnovení systému ani Windows Movie Maker, zato zde bylo vše, co si může člověk od moderního systému přát (s příchodem Windows XP se dalo říci, že toho ještě dost ve Windows 2000 chybí, ale v zásadě šlo o nejpovedenější OS v historii MS). Na něm mi vadila snad jen jediná věc, totiž že s jeho příchodem začal Microsoft omezovat možnosti uživatele v tom, co si nainstaluje, a co ne. Prostě nebyla volba, nasralo se tam všechno. Tento trend zůstal ve Windows dodnes.

Windows XP mi zpočátku připadaly jako omyl, který se měl testovat na lidech. Nové prostředí, které jsem nestrávil dodnes, nový způsob obrázkového přihlašování, který svou nádherností maže jen med kolem huby běžnému uživateli, již zmíněná kokotina Obnovení systému a všudyvtírající se průvodci, kteří vědí sami nejlépe, co je pro uživatele nejlepší a jediné správné, včetně toho, že nepoužívané ikony na ploše je vhodné odstranit. Tyto inovace bych ještě dnes nejraději zabil.

Proč jsem přešel na Windows XP? V podstatě se tak stalo až po příchodu SP2, kdy začaly klady opět vyvažovat nedostatky. Na Windows XP (mám samozřejmě na mysli verzi Professional) se mi velmi líbí možnost vzdáleného přístupu na plochu, jehož svižnost a relativní nenáročnost na rychlost linky se dá srovnat snad jedině s terminálovým textovým připojením. Vedle toho se může jít VNC zahrabat a ještě za sebou ustlat. Trochu škoda, že takto nemůže na jedněch Windows dělat víc lidí současně včetně lokálně přihlášeného uživatele, ale taková už je holt politika MS, tohle jsou holt záležitosti značně dražšího Terminal Serveru.

Dále mě pro přechod na Windows XP přesvědčila podpora DVD-RAM, takže už jsem nemusel mít jako ve Windows 2000 pro DVD-RAM mechaniku dvě logické jednotky v systému, jednu na DVD-RAM coby výměnné médium a druhou na všechen zbytek. Windows XP toto zvládají samy o sobě včetně zápisu ve formátu FAT32, ale ten je stejně nevhodný, ideálním řešením je použití Panasonic DVD-RAM (dnes BD) ovladače a zapisovat v UDF. Je to značně svižnější. A hlavně na DVD-RAM médium (které osobně považuji za nejpovedenější DVD formát na ukládání dat, bohužel s nižší kompatibilitou s různými přístroji) lze ve Windows XP používat zcela univerzálně a není pro to potřeba instalace ovladačů (to, co instaluje Panasonic BD Driver, je ve Windows XP vlastně jen podpora zápisu v UDF a několik utilit na formátování a tak, zatímco pro Windows 2000 musel být přítomen ještě i DVDRAM.SYS a k němu DVDRAM.INF, který musí zahrnovat informace o konkrétní mechanice, jinak smůla – toto řešení navíc udělá z mechaniky ve správci zařízení multifunkční mateřské zařízení, na nějž navěsí původní mechaniku bez DVD-RAM funkcí a výměnnou jednotku výhradně pro práci s DVD-RAM čistě jako s velkou disketou – výměnným médiem). Určitě bych našel ještě dalších několik kladů Windows XP, prostě v současnosti je to můj primární OS, ovšem nyní už v x64 verzi, která bohužel není v češtině, ale mě to netrápí.

Windows XP x64 mají několik zajímavých výhod a několik zásadních nevýhod. Tou zásadní nevýhodou je podpora hardwaru, neboť ovladače musejí být 64bitové a pokud nejsou, podpora se prostě nekoná a můžete si stěžovat tak akorát na hlavním nádraží. A podpora x64 Windows výrobci hardwaru není bůhvíjaká, protože je používá málo lidí. Začarovaný kruh, který známe z Linuxu.

Co je na Windows XP x64 fantastické, je absence buzerace v podobě výhod legálních Windows. A pak samozřejmě podpora značně většího množství RAM, aktuálně do desktopu vrazím max. 8 GB, ale uživil bych více. Mám vypnutý swapák a nastavený 3GB RAM disk – právě ten RAM disk bych klidně větší, čím víc, tím líp. Mám na něm automaticky TEMP a používám jej jako dočasné pracovní odkladiště, takže se nemusím starat při vypnutí PC o úklid – z principu RAM disku se to prostě uklidí samo. A ta svižnost! Celý systém Windows se v takovéto konfiguraci jeví jako ďábelsky svižný.

No a konečně Windows Vista. S těmi je problém. Systém už nezabírá pár GB po instalaci, ale rovnou přes desítku. Opět se snaží uživatele přesvědčit, že je chytřejší než on, opět je tu protivné obnovení systému, navíc automatická indexace, která sice dramaticky urychluje vyhledávání (a to fakt brutálně), ale zato zdržuje kdykoliv, když nic nehledáte, omalovánky, které jsou úplně na nic (včetně slavného 3D prostředí Windows Aero, na němž je postavený celý ten WOW-humbuk kolem – ano, je to hezké, ale prakticky úplně na hovno – a Linuxáci, aby ukázali, že to taky umí, dovedli tuhle kravskou přeplácanost k dokonalosti) a v konečném důsledku hromada souborů, na nichž není vidět žádný znatelný pokrok. Zbytečná přebubřelost v ryzí podobě. Zato kompatibilita, tak o té by se Vista měla ještě co učit. Podpora staršího hardwaru? COŽE? Jste upadli, ne? Náročný systém Windows Vista a na starší hardware? Dyg to nejde dohromady už když se to vysloví! Inu, zrodily se po právu přezdívané Windows ME II.

Vážený Microsofte, pár rad, které sice nepocházejí přímo z mé hlavy, ale ztotožňuji se s nimi (přesné znění si však nepamatuji, takže to je beztak mými slovy):

  • Není-li nový systém stejně svižný nebo ještě svižnější, nevydávejte ho.
  • Neběží-li v novém systému všechny aplikace ne starší jak tři roky, nevydávejte ho.
  • Je-li nový systém více než třikrát tak velký jako předchozí, kurvadrát určitě se na jeho vydání vyserte.
  • Není-li pro daný systém zajištěna nebo alespoň přislíbena podpora hardwaru jako pro ten předchozí, nevydávejte ho (to myslím vážně – nevidím důvod odhazovat podporu pro hardware, který už se neprodává – nicméně nutno říci, že tady to hodně padá na hlavu samotným výrobcům hardwaru, kteří na to prostě serou – možná to mají však mají nařízeno – čort znajet).
  • Neobsahuje-li systém uživatelskou možnost volby komponent, pak jděte fakt s takovým systémem do prdele.

Ještě by se jistě našlo pár důvodů, proč je blbost dělat takové vylomeniny, jako Windows Vista, namátkou do Visty toho bylo naslibováno a nakonec skutek utek a máme tu jen příkaz „Řekněte WOW“. Service Pack 1 už vyšel a pořád se žádný zázrak nekoná (ano, bylo opraveno pár zásadních bugů, ale pořád je to přebubřelý systém Windows Vista obsahující kopici nesmyslů a nedávající uživateli možnost si vybrat).

Abych Windows Vista jen nekritizoval, musím říci, že je v něm několik málo věcí, které se mi na něm líbí. Tak třeba při instalaci už je možné vybrat ovladače pro úložiště NEJEN z diskety, ty vole to to trvalo, ale zaplaťpámbu za ty dary! Windows Vista se také relativně svižně nainstaluje, skutečně to netrvá až tak moc dlouho. Odměnou za svižnou instalaci je však dramatické zkomplikování možnosti slipstreamingu Service Packu do instalačky. Co tu máme dál? Ne, DirectX 10 to nebude, to je jen marketingový krasožvást, který by šel klidně aplikovat i do Windows XP, a ne, že ne, doprčic všechno jde, když se chce, jenže v Microsoftu se se zištných důvodů nechce. No, ale co je docela příjemné, je možnost měnit velikost svazků na discích beze ztráty dat. Opět by se dalo říci „kua to to trvalo“, ale ono je to celkem jedno, to neděláte až tak často a navíc na to existují nástroje třetích stran (ale nezřídka se musí zase zaplatit). Za vyloženě maličkost považuji fakt, že i x64 verze Windows Vista je lokalizovaná, dělám si takovou naději, že se konečně x64 trošku rozmůže, i když zatím žádná sláva, opět je hlavním kamenem úrazu podpora hardwaru – tedy ovladače. Za celkem sympatickou považuji také nativní podporu AHCI, i když je většinou nutné dohrát ovladač od výrobce SATA řadiče, ale něco v systému přeci jen je.

Zatím však není těch kladů zdaleka tolik, aby to vyvážilo zápory, které u mě zatím převažují a určitě ještě dlouho budou. Windows Vista mají totiž zdatnou konkurenci, za jejíž existenci si ostatně může Microsoft sám. Tou konkurencí je existence všeobecně lepšího systému a smutné je, že je od Microsoftu. Jsou to samozřejmě Windows XP, systém, který měl dost času (díky neustálému oddalování uvedení Windows Vista) usadit se na trhu tak, že jej těžko něco může trumfnout. Windows XP jsou dnes nejpoužívanější a všeobecně nejodladěnější systém, kterému může SP3 už jen pomoci, zejména co se týče jeho integrace do instalačky, protože přeci jen už těch bezpečnostních záplat a hotfixů bylo poněkud mnoho a instalace i formou standardního Microsoftem podporovaného slipstreamingu záplat trvala dost dlouho (s nLite na mě nechoďte, metody instalace touto formou mi nejsou moc po chuti a navíc nejsou podporovány Microsoftem, někdy mám dojem, že se jedná o tichou „aktivní nepodporu“). A tak, aby Microsoft vyšel tomu štěstíčku trochu naproti, rozhodl se definitivně koncem června skoncovat s prodejem Windows XP. Zaplaťpámbu, že tu je možnost legálního downgradu z Windows Vista Business na Windows XP Professional (i x64, díky čemuž mám právě tento systém). Microsoft si sice započítá jedny prodané Visty, ale nadále se používají XPčka. Takže až uvidíte zase statistiky od Microsoftu o tom, jak se Vista fantasticky prodává, „řekněte bullshit“, protože to nic neříká o používání Windows Vista, jsou v tom totiž i XPčka.

Jestli tedy někdy přejdu na Windows Vista? No, tak to fakt těžko říci. Až nebude jiný systém Windows k dispozici, asi mi nic jiného nezbude. Připravované „Windows 7“ sice obsahují jistý příslib, že by to mohlo být lepší, ale podle jiných zpráv to bude prakticky Windows Vista Second Edition, Tak pokud to dopadne podobně jako ve Windows 98 SE, nebude to tak zlé a „Windows 7“ zřejmě budou mým dalším systémem Windows. Ale to je ještě relativně daleko. Prozatím Windows XP x64 SP2, na starších (non-x64-compatible) strojích Windows XP SP3.

Komentáře

1 | jachymko | Ne 15. 6. 2008, 11:40

RAM disk a vypnute strankovani je uplna hovadina

Moderni operacni systemy (NT, Win95+, Unixy) pouzivaji virtualni pamet spolu s diskovou cachi. Spravce virtualni pameti zajistuje misto v RAM pro ta nejcasteji pouzivana a nejhure ziskatelna data. Napriklad, na systemu je sluzba ktera se vzbudi jednou za den, udela nejakou praci, a pak zase usne. Neni jediny rozumny duvod drzet jeji data ve fyzicke pameti krome tech peti minut denne, kdy dela svoji praci. Stejne tak ram disk pro ukladani souboru je kravina, protoze podminovava praci diskove cache. Cache manager vi mnohem lepe nez uzivatel ktere soubory jsou zrovna potreba, a drzi je v pameti sam. Na mazani Temp adresare staci shutdown skript. Ale co, RAM je levna, proc si nekoupit 8GB a pet nechat palit elektrinu zbytecne…

Prijde mi komicke, ze ac nemas ani nejmensi poneti o architekture Windows, DirectX, grafickych ovladcu, nebo o sprave projektu velikosti Windows, tak se citis opravnen tvrdit ze DirectX 10 melo podporovat XP. Ehm, proc by to vubec MS delal? Do vyvoje investoval nemale penize, a ma to dat zadarmo lidem kteri ani nemaji XP koupeny? Proc?

Kazdopadne pocet „prdeli“ a „srani“ rozhodne neodpovida technicke erudici obsazene v tomto clanku. Z pozice amaterskeho internetoveho psychologa si troufnu tvrdit ze mas problem se sebevedomim, a zvysujes si ho na Microsoftu, ktery se tezko bude branit takovejmhle zvastum.

reagovat

2 | W.I.F.T. FT W97 | Ne 15. 6. 2008, 21:53

Možná je to hovadina, ale je to lepší ;-)

[1] jachymko: RAM disk a vypnuté stránkování je možná hovadina, ale systém je tak skutečně svižnější. Preferuji rychlost, nikoli efektivní správu paměti.

Ano, RAM je levná a spotřebuje tak zanedbatelné množství energie, že se vyplatí si systém takto zesvižnit. To, že jsou v paměti trvale věci, které tam být nemusejí, je mi šumafuk. Nepořizoval jsem si 8 GB RAM proto, aby byla trvale prázdná, ale aby mi urychlila systém (a taky proto, že to bylo za srandovní peníze).

Je mi srdečně jedno, jaká je architektura Windows, DirectX a grafických ovladačů a ještě více je mi jedno, kolik Microsoft investoval peněz do vývoje. Jsem si jist, že DirectX 10 jen pro WinVista a výše je v první řadě marketingová záležitost, pak dlouho nic a teprve potom technické omezení.

Problém se sebevědomím má každý, kdo se vyjadřuje na internetu. Zvyšovat si jej na Microsoftu? Hmm, s vědomím, že to nemá význam? Hehe:) Microsoftu je z pozice své moci, kterou ovládá drtivou většinu PC, nějaký blb WIFT úplně u řiti. Microsoft se takovýmto žvástům bránit nemusí, jeho produkty mají budoucnost zajištěnou, ať se to někomu líbí, nebo ne.

reagovat

3 | JoHnY3 | Pá 18. 7. 2008, 1:59

[1] jachymko: Docela bych se WIFTa zastal. Ma este o chlup militantnejsi nazory na widle nez ja, ale v podstate nikde nemlzi. Snad bych jen dodal, ze XPcka prinasej podporu WiFi, coz je z dnesniho pohledu nejspis to nejdulezitejsi (a od SP2 by na druhym miste mohla bejt i firewall ;))

Pokud tvrdis, ze widle umej zachazet se swapem, tak bych si troufnul tvrdit, ze widle s vyjimkou visty s 2k8 obsahujou swapovaci mechanismy a scheduler z roku raz dva. Smutna pravda je, ze poradnej memory a swap management maj az visty i kdyz do zasahu uz bylo ve 2k3 serveru (a tim padem jsou i XP x64). Nejde ani tak o to, ze by starej system swapu makal neefektivne, on proste jen pracuje zbytecne. Beznej uzivatel pracujici v desktopu nedokaze zaplnit dlouhodobe ani 1GB ramky. V dobach Win2K bral zakladni system 50% pameti a vic. Holy XPcka si u dnesniho smajdskyho PC (1GB ramky) vezmou pod 10% ramky. Zkratka a dobre, vyjima 2k3 serveru s XP x64 maj vsechny widle pred vistou blbe nastaveny cachovaci strategie. Presneji receno, maj je zastaraly, protoze moderni system by mel svoje chovani prizpusobovat prostredkum ktery ma. Je prece kravina vubec neco odkladat na disk, kdyz mam 75% pameti volnejch.

DX10 by slo portnout i na XPcka. Dokonce jde castecne zprovoznit s trochou hackovani. Uplne MS s jejich pristupem chapu, ale nemusime to moc resit. Grafika dnesnich her je limitovana konzolema a ty v podstate pracujou s moznostma DX9. Navic je docela prijemny, ze se DX9 vytezi na uplne maximum. Aspon bude potom skok na DX11(??) poradne videt. On by byl videt uz skok na DX10.1, ale zda se, ze nV nema svoje SP jednotky v GPU tak komplexni, aby mohla snadno podporovat 10.1 jako ATI.

Nu a pokud jde o prdele … Mame na netu mnohem prdelnejsi weby. WIFT je este velmi hluboko v norme :-D. PS: Jsem spokojenej uzivatel XP x64 se zapnutym swapem ;)

reagovat

4 | C | Ne 21. 12. 2008, 1:09

jj, po patnácti letech zkušeností se světem PC bych to napsal stejně, možná ještě trochu militantněji, protože na W. Vista mi toho vadí ještě trochu víc, ale v zásadě souhlasím bez výhrad.

reagovat

5 | Alreon | Ne 19. 4. 2009, 23:38

Lepe bych to snad nenapsal...

S timto mohu pouze a jen souhlasit.

Ackoli me jednou ME docela prisly vhod. Nemohu rici ze jsem tu dost dlouho na to, abych o Operacnich systemech windows vedel tolik, co vetsina z vas. Ale za tu dobu, co mam vlastni PC jsem si vyzkousel snad vse, co se dalo.

Jednoho krasneho dne, se mne sesypaly wokna, a z neznameho duvodu me vsechny systemy, co jsem mel doma odporovaly bezet na tehle sestave. A pak jsem sahl po win ME, nedelal jsem si nadeje… ale kdyz uz pri instalaci nedoslo k chybe, zvysil jsem pozornost a obdivoval hladky prubeh instalace. Nasledoval start a vse behalo jak melo. Tehdy me vabitka winME oslnili, bodejd by ne.. jeste jsem byl takove „BFU“, ale tento system jsem pouzival rad. Vedel jsem ze ma sve mouchy, chybela me tam podpora dosu na urovni Win98SE (uz jen kvuli zvuku v DOSu, ci DOS aplikaci ve woknech). Problemy se stabilitou OS jsem mel s timto systemem popravde mensi, nez s Win98. Dnes nevim, zda-li to bylo pouzitym HW vybavenim, ale bylo to tak.

Dnes uz me je to docela jedno, stare stroje mam z me nostalgie ke starym masinam. Dokonce jsem i jednoho casu mel (a dokonce jeste stale mam) na jednom starem NTB „Windows“ Chicago. Vetsinou jsem nemel nejak extremni naroky na system, vzdycky jsem to nejak prekousl. Obvykle, kdyz se del nejaky „pruser“, tak byl problem na strane HW. S win2k jsem mel docela opacne zkusenosti, ale bylo to zapricineno hlavne HW a tim co jsem si „uzival“ ve skole.

Jako prvni OS, ktery ve mne vzbudil jasny odpor byl Longhorn. Chtel jsem jej zkusit, ale po skoro dvou hodinove instalaci a naslednemu problemu s ovladaci graficke karty jsem jej zavrhnul. S win wista se to zlepsilo, ale (ne)funkce nekterych aplikaci me odradila, nemoznost pouziti starsiho HW k memu odporu jeste pridala, a nasledny nepristup do urcite casti OS a vubec… cela „centralizace“ OS na me pusobi chaoticky. A kdyz jsem neco chtel, tak jsem to ve vetsine pripadech zarucene nenasel. Tot asi nazor muj. Mozna vam prijde padle na hlavu „chvalit“ winME a naopak pomluvit win2k, ale je to uz par let a nemohu tak jasne rici, ze tomu tak opravdu bylo a nebylo to moji chybou.

Doufam ze techto „zmetku“ jako jsou longhorn, visty nebude pribyvat, ale naopak ubyvat. Ale kdyz tak pozoruji sve okoli, tak me tato myslenka pomalu zacina opoustet. Nyni pouzivam jen a pouze WinXP SP3. Na strojich na kterych bezi beha tento system svizne a nemohu si tak stezovat. Kdyz si vzpomenu na to, jak jsem jako uzivatel Win98 SE mel jasno, ze me XP do PC za zadnou cenu nepujde a nyni ho mam vsude, udela se me akorat usmev na obliceji.

reagovat

Možnost přidat další komentáře byla zrušena, protože už mě přestalo bavit bannovat spammery. Omlouvám se za nepříjemnosti.