WIFTův server BEHEMOTH
Již zhruba rok používám k připojení na internet Bezdrevnet, což je občanské sdružení, které mi aktuálně nabízí asi bezkonkurenční podmínky. A protože mám doma vybudovanou LANku a připojení jen jedno, zajišťuje spoj této sítě do Bezdrevnetu jeden z počítačů. Není to žádné dělo, ale bývalo to nějaký čas podstatně horší. V racku se válela základní deska od firmy Gateway s legendárním čipsetem Intel 440BX a ve slotu1 byl zapíchnut procesor Intel Pentium III na 450 MHz s 512 kB L2 cache a 100MHz sběrnicí. Serveřík, jehož jméno bylo BEHEMOTH, obsahoval 3×128 MB SDRAM PC-100 (víc slotů ani neměl) a 20GB disk Seagate, který na této stránce také uvidíte. Navíc zde byla integrovaná síťovka (což bylo na dobu, kdy byla deska vyrobena, spíš hodně extra záležitost), ale ta vedla právě do Bezdrevnetu. Do vnitřní sítě byla zapojena PCI Intelácká síťovka s funkcí Wake-On-Lan, což se hodí, když server na dálku (nejčastěji omylem) vypnu a chci ho zase zapnout a nechci k němu jít. Takto to fungovalo možná více než rok, ještě před Bezdrevnetem byla LANka spojena do jiné sítě, byla komerční a stála za prd.
Protože však měl BEHEMOTH na práci nejen spoj na internet, ale měl dělat i jakýsi fileserver (k tomu dělá i mašinu na sosání torrentů, protože je furt zapnutý, takže může být klidně takto využit), byl 20GB disk na systém (Windowsy) a soubory dost maličkatý. A protože se mi nelíbila forma, kdy v racku se bezprizorně povaluje základní deska se síťovkou, grafikou a diskem, došlo na upgrade. Do oka mi padl maličký desktop Compaq EN SFF, který by se i vešel do racku jako celek. Stál mě asi 3 700 Kč, jestli si dobře vzpomínám. Základní deska běhá na čipsetu Intel 815 a procesorem je Pentium III „Coppermine“ na 800 MHz se 133MHz sběrnicí a 256 kB L2 cache. Disk jsem hodlal použít z původního serveru, tedy 20GB Seagate, ale přidat k tomu navíc jeden 60GB Maxtor a dokud to půjde i 80GB Western Digital (je půjčený na dobu neurčitou). Nakonec po čerstvé instalaci celého OS (protože přechod z původní desky se nezdařil, hardware byl příliš rozdílný) jsem uznal, že na 20GB disku se válí příliš mnoho místa a 20GB Seagate vyměnil za pouhý 8,6GB Seagate, který byl v době výměny zaplněn jen z poloviny a ještě se z něj bude něco přesouvat na přidaný 60GB Maxtor.
Na obrázku je datové úložiště současného serveru, jediný disk, který už v něm není, je 20GB Seagate vlevo. Ten byl nahrazen 8,6GB Seagatem (níže), ale na obrázcích se povětšinou bude vyskytovat právě 20GB Seagate, který si v novém serveru neužil ani měsíc (vlastně zhruba jen 14 dní).
Ačkoli měl původní BEHEMOTH 384 MB RAM, nový BEHEMOTH má jen 256 MB. Ono to ostatně stačí. Běhá to jako PC-133 a je to 1×128 MB + 2×64 MB.
Důležitý je samozřejmě procesor. V tomto případě Pentium III na 800 MHz. Sami si dle sSpec kódu SL4CD jistě najdete bližší podrobnosti, z nichž asi nejzajímavější pro provoz energeticky relativně nenáročného serveru je v tomto případě TDP, který je u tohoto Pentia III 20,8 W.
A tohle už je základní deska celého serveru. Z šasi se vyndává docela snadno. Ostatně tyhle malý značkový počítače, to jsou všechno tak „vypiplaný konzole…“
Socket 370 v poměrně hezkém černém provedení ;-). Mno, ale koho by zajímala barva, když na to přijde posadit procesor ;-).
A tady už máme tzv. „podvozek“ procesoru neboli čipset. V tomto PeCku je severní můstek Intel 815(E) a jižní ICH2 (i815 a i815E se vlastně neliší, jen k i815E se dává právě ICH2, zatímco k i815 se dává první ICH).
O síťovou část se zde stará ten malý podlouhlý čip DA82562EM, což je Intel Pro 100 VM Network PHY, kódové (krycí) jméno „Kinnereth+“. Prostě jde o 100Mbitovou síťovku integrovanou na motherboardu, skrze kterou komunikuje server s vnitřní LAN. Jen tak pro zajímavost: typická spotřeba čipu je 0,3 W.
Ve dvou čipech Hyundai GM72V161621ET7 je celkem 32 MB grafické paměti, což není k zahození, protože se aspoň nesdílí ze základní RAM. Docela legrační je i tlačítko na resetování CMOS paměti. Ještě jsem neměl tu čest ho použít – spíš se mu vyhýbám, abych jej omylem nezmáčk, což už se mi stalo (to není použití, tomu se říká, že tlačítko překáží ;-).
Tohle sice na první pohled vypadá jako jediný PCI slot základní desky, ale nenechte se zmást. Je to „riser“ slot, sem se strká tzv. „stromeček“, něco jako „PCI roztrojka“ – uvidíte za chvíli.
Docela zvláštně jsou umístěny konektory pro Parallel ATA zařízení (v tomto případě jen disky, i když pro instalaci byla dočasně připojena i optická mechanika) a disketovku. Ta ale v serveru není, její místo aktuálně zaujímá 60GB Maxtor (uvidíte dále). Určitě netradiční je i dost malý „à la–ATX“ konektor.
Tři další nápadné čipy na základní desce jsou (zleva): flash brouk na BIOS (firmware) základní desky, I/O řadič na takové ty serepetičky, jako řadič disketovky, COM+LPT porty, PS/2 a další vnitřní „legacy“ záležitosti, no a to poslední, to je AC’97 kodek AD1885 od Analog Devices, známý také pod označením SoundMAX. Na co potřebuje server zvukovku? Na nic, ale přece to nebudu vylamovat, když už to tam je… (a kdo ví, jestli se to někdy nebude hodit na nějakou kravinu ;-).
Další dvojobrázek ukazuje zvukové konektory. Nahoře jsou přední, tedy výstup na sluchátka a mikrofonní vstup, dole jsou zadní, což je linkový vstup a výstup. Doufám, že se tam nezabydlí nějakej pavouček… to bude mít smůlu, až tam něco jednoho dne zasunu ;-).
A tohle už je detail toho divnýho „à la–ATX“ konektoru. Jestli to má něco s ATX fakt společnýho, to nevím, ale … prostě je divnej. Vlevo je kousek Parallel ATA konektoru a to malý vpravo, tak sem se připojuje PC Speaker, který zároveň slouží i jako reproduktor pro zvukovku, když není nic dalšího připojeno. Ano, tenhle Compaq skrze zvukovku hraje, aniž by měl cokoli připojenýho.
Zadní konektory základní desky v celé své nahotě.
Tohle už jsou základy, do kterých se strčí celý server. S celým šasi se dělá docela příjemně, tenhle Compaq je jedno z mála zařízení, kde je efektivita využití prostoru docela dost vymakaná, hluchých míst je tu opravdu pomikru. Zdroj je vyklápěcí, což je taký příjemné, „riser-stromeček“ se taky dá vyndat i zandat dost snadno a přední pasáž s disky a eventuelně optickou mechanikou je taky vyklápěcí, kšandy jsou vedeny tak, že prostě dobře. Zkrátka vypiplaná konzole.
Tohle je ten „stromeček“ alias „riser card“. Obsahuje tři PCI sloty (jeden z nich je využit síťovkou) a vedle vstupů pro další audio a jiné serepetičky také detektor „vloupání se do PC“ (to je ten žlutý spínač).
No, a samozřejmě síťovka. Server je skrze ní spojen do Bezdrevnetu. Sice jsem to chtěl původně opačně, 3Comku do vnitřní LAN a integrovanou Intelku do netu, jenže přidaná síťovka nejde propojit na Wake-On-Lan (deska nic takového nemá), touhle funkcí disponuje jen integrovaná Intel síťovka. Takže nebylo co řešit. Nakonec to je jen dobře, kdyby mi síťovku odpálil z nějakýho záhadnýho důvodu externí net, síťovka se snadno vymění (když to nenapáchá nějaký větší škody). Integrovanou bych musel nahradit další externí, což už je mrzutější.
Pohled na šasi z druhé strany. Asi nejzajímavější je „PC Speaker“ – dlužno říct, že nikoli nehlučný ;-). Taky je zde vidět „vyklopitelnost“ zdroje a předního toho, kam se dává „storage“.
Jak tak koukám na firmy, jak se předhánějí, která z nich coby zdroj bude mít lepší přenosnou svářečku, napadá mě při pohledu na zdroj v tomhle Compaqu: „Není to kua fakt nějak málo, těch 120 W?“ Odpověď zní: Neni, ten stroj se do toho při zátěži s přehledem vejde. O tom ale až za chvíli.
Větrák, který je na zdroji namontován zajímavě zvenčí, ale uvnitř PC, má automaticky regulované otáčky. Kupodivu však nejsou regulovány teplotou uvnitř zdroje, ale teplotou někde na desce (anebo možná i na procesoru, čort znajet). Když se totiž provozuje tenhle Compaq otevřený, začne po chvíli tenhle větrák víc funět. Nejspíš z důvodu, že v počítači necirkuluje vzduch tak, jak má a zdroj si nasosává falešnej, odkud se dá. Při zavřeným stavu ke zvyšování otáček prakticky vůbec nedochází.
A tady už máme zapojené základy základní desky, tedy zdroj, speaker a taky druhý COM port a … to bílé, to vede k elektromagnetickému zámku šasi. V SETUPu tohohle Compaqu se dá nastavit zamčení, takže v kombinaci s heslem do SETUPu jde o tajemnou skříňku, do které se lze bez znalosti hesla dostat pouze násilím. Regulérně se prostě otevřít nedá. Zámek je „dvoustavový“ s tím, že energii potřebuje jen k přepnutí stavu, ve kterém pak drží i bez přísunu napájení. To kdyby si náhodou někdo myslel, že stačí počkat na vybití nějaké baterky.
Tady už je hezky základní deska na svém místě, na němž je i zdroj a „riser stromeček“ se síťovkou. Chybí procesor, paměti a úložiště na data (čili obyčejně „hadry“).
I procesor a paměti už jsou na místě, procesoru jen chybí nezbytný chladič.
Chladič na procesoru není nic „originálního od Intelu“, nicméně Compaqové nejspíš nasadili něco, co i tak vydrží bez údržby. Nevím, kolik je tomuhle stroji let, ale zdá se, že větráky jsou pořád původní. A jedou jak nový. Asi možná i pro trvanlivost tohoto vrtulníčku šetřil výrobce chladiče na drátku pro snímání otáček.
Systémový disk je obecně v tomto Compaqu vlevo, vlastně nad procesorem. Vpravo je nyní datový disk – 60GB Maxtor (5400otáčkový, vyráběný divizí Maxtoru, která byla dříve samostatnou firmou Quantum – stejně už je to dneska všechno Seagate ;-). Na místě, kde je Maxtor, má být původně disketová mechanika. Tu ale v serveru opravdu nepotřebuji, takže se místo hodilo. Ostatně asi bych nevěděl, kam jinam s tímhle diskem, protože nad ním …
… je šuflík s třetím diskem. Šuflík je použit ze dvou důvodů. První důvod je praktický – je to nejsnazší způsob, jak dát třetí harddisk na místo, kde má být 5,25palcová mechanika nebo prostě cokoli 5,25palcového. Mám sice ony kovové záležitosti, kterými se to dá vyřešit, ale – a to je druhý důvod – nemám od tohohle Compaqu čelní plast, protože jsem ho koupil už s mechanikou. Nakonec ono se to hodí, protože disk v něm bude 80GB WD (to je ten zapůjčený „na dobu neurčitou“ a ačkoli je díky krytu celého PC práce s šuplíkem krajně nepohodlná, dá se relativně snadno vyndat (bez otevření ale nejde zandat). Takže když to bude nutné, disk půjde ven hodně jednoduše.
Parallel ATA kabel pro sekundární „IDE“ řadič je sice trochu nehezky uspořádán, ale ono to v případě relativně dlouhého šuflíku a situace, kdy Slave má být právě šuflík, ani dost dobře nejde. Navíc – a to je něco, co doporučuji, kudy chodím – použití nastavení Master/Slave stylem „Cable Select“ je opravdu optimální způsob zapojení dvou zařízení na jednu PATA kšandu. Všechny tři disky v PC jsou tedy nastaveny na Cable Select, což znamená, že na konci kšandy je vždy Master a uprostřed (což je jen případ sekundárního řadiče) je Slave. To tak udělá kabel, protože „je Cable Selectovej“. Proto je kabel takhle „lehce zkroucenej“ (pod ním je i druhej pro systémovej disk od primárního řadiče).
Na obrázcích výše byl jako systémový disk ještě 20GB Seagate. Nyní (obrázek níže) už je v serveru 8,6GB Seagate a server tak obsahuje úplně vše, co obsahovat má – je to jeho finální stav. Chybí jen vrchní kryt s čelem.
(Obrázek má jiné prostředí, protože byl pořízen později – právě po výměně systémového disku.)
A takhle už vypadá BEHEMOTH v celé své kráse i s „xichtem“, na němž nesmí chybět sice dost ošoupaná, ale nezbytně důležitá nálepka s logem Pentia III ;-). V tlamičce pro diskety číhá neústupný 60GB Maxtor.
Hezkej to byl předek – tak si ukážeme i „prdel“ serveru. Co k tomu dodat … snad jen, že internet se píchá do horní síťovky a vnitřní síť do spodní. USBčka snad nebudou potřeba – jsou totiž jen pomalý 12Mbitový, což je na dvě věci.
Jestliže na začátku stránky byl rack s „vysypaným“ serverem, nový BEHEMOTH dostane hezkou poličku, na které bude (doufám) dlouho a věrně sloužit. Čistě pro pořádek: ano, rack je skoro úplně u stropu místnosti, která slouží jako kotelna (s plynovým kondenzačním kotlem) a taky prádelna (prostě proto, že je tam i pračka). I přes fakt, že jde o kotelnu (a to docela malou), zamrzají tam dost často přívodní trubky od pračky, v dolní části je totiž průduch ven (tunel dlouhý několik – odhadem méně než deset metrů). V horní části se však nějaké to teplo drží, uvažoval jsem, že z toho průduchu navedu do racku regulovaný větrák, který tam bude hnát zimu. Jenže se teď v zimním období ukazuje, že to asi nebude potřeba. V racku je sice teploučko, ale že by tam bylo nesnesitelně, to se vůbec říct nedá. Ostatně switch, který tam je, má aktivní chlazení (funí si dvěma malými větráčky), takže taky přispívá k „víření prachu“.
BEHEMOTH si na své místečko rychle zvykl – sedne tam „jak prdel na hrnec“. Podle „power-LEDky“ lze poznat, že už pilně pracuje.
A takovýhle už je pohled na „server v kleci“, jemuž sekunduje i malý černobílý 9palcový monitor z pokladních systémů, který (zaplaťpámbu) umí alespoň těch 640 × 480 bodů (on ostatně umí i 720 × 400, což je nativní rozlišení VGA textového režimu 80 × 25 znaků, kde každý znak je tvořen matricí 9 × 16 bodů, přičemž definovat lze jen 8 × 16 bodů, 9. sloupec je neovlivnitelně shodný s 8. sloupcem bodů každého znaku).
Na tomto 9palcovém monitoru lze (bohužel) štelovat jen jas a kontrast, nikoli pozici a velikost obrazu (tedy ne uživatelsky, asi by se muselo vlézt dovnitř). A nejsem si jist, ale mám dojem, že z RGB složky VGA kabelu si pro zobrazování bere pouze složku G, tedy zelenou. Jo, a „Plug’n’Play“ je pro něj samozřejmě sprosté slovo.
Na závěr … snad jen, kdyby někoho zajímalo, co to je za monitor.
Pokračování – listopad 2008: Jak jsem upgradoval síť na gigabit
Koncem roku 2008 server BEHEMOTH definitivně dosloužil. Ne, že by měl nějaký problém, ale byl jednoduše nahrazen výkonnějším GOLIATHem. Více o něm někdy jindy…
